Rozhodně jsem rád, že patříme do té částis věta, které šéfuje Amerika, ale mýty se povídají vždycky.
Napíši dva mýty, které jsem v dobách komunismu slyšel o tehdejším Československu. I když na tu dobu nevzpomínám rád, určitě každým uzná, že to byly nesmysly:
1) Letní tábory pro děti ve věku docházky do základní školy byly povinné.
Měl jsem babičku na venkově a na letní prázdniny jsem jezdil tam. Na dětském letním táboře jsem byl pouze jednou, a to navíc na skautském, když kolem roku 1968 skautské hnutí na dva roky povolili. Poté, co skauta tehdejší režim zrušil, jsem na žádném pionýrském táboře nebyl.
V té vesnici, kam jsem jezdil za babičkou, jsem zapadl do dětského kolektivu se vším všudy, takže dobře vím, že žádné dítě z té vesnice nikdy na žádném letním dětském táboře nebylo.
2) Výuce jazyků členských zemí NATO kladl tehdejší režim překážky.
To též nebyla pravda. Učebnice anglištiny, francouzštiny, italštiny a některých jiných jazyků členských zemí NATO byly běžně k dostání. Ve volném čase mnoho lidí navštěvovalo kurzy. Na střední škole byl jeden jazyk vedle ruštiny dokonce povinný a na výběr bylo ze tří jazyků: angličtina, francozština, němčina. Posledně jmenovaný jazyk můžeme považovat i za jeden z jazyků Varšavské smlouvy, protože existovala tzv. Německé demokratická republika, ale angličtinu a francouzštinu nikoli. Přesto se na gymplu běžně vyučovaly.
Jiná věc byla, že v těch učebnicích bylo hodně prorežimní politiky. Ale když si tohle člověk odmyslel, tak na větách o odborovém hnutí ve Francii nebo o tom, jak se britští turisté divily vynikajícím výsledkům práce československých jednotných zemědělských družstev, se člověk může naučit francouzštinu nebo angličtinu jako na kterémkoli jiném textu.
Takže mýty nejsou výsadou dnešní doby a nejsou zaměřeny jenom na USA:
