Zdá se, že jejich drzost v covidové době roste geometrickou řadou. Když manželka našla v plotě do zahrady prostříhanou díru, pochopila, že je „v hledáčku“. Kamarádka zas načapala zlodějku v obchodě.
Obě z toho měly, mírně řečeno, velice smíšené pocity. A to včetně těch z přivolané policie. Když přijela policie, kterou manželka zavolala, sympatický starší pán a mladá policistka, oznámili jí, že mají v poslední době tolik případů, že je ani nestačí sepisovat. Natož jakkoli vyšetřovat. Což je pro zloděje určitě skvělá zpráva. Oni jsou prý jen dva na celý zlodějský „revír“. Pochválili ji, jak pečlivě prostříhaný plot opět zadrátovala – a odjeli.
Nevím, jestli se dokážete vžít do pocitu, kdy zjistíte, že váš domek už je poberty zmapován, vytipován a předpřipraven na nájezd. Že už se máte těšit na návštěvu, připravit nějaké to drobné pohoštění (na dlouhé hodování asi čas nebude), dát dekantovat láhev dobrého vína… V každém případě policisté manželku varovali, ať se rozhodně vyhne přímému střetu se zloději a nesnaží se je zadržet, ani nějakými pepřovými spreji, plynovými pistolemi nebo paralyzéry. Ani pes prý nepomůže (a velkého psa máme), ani kamery, čidla, nic. Jen přímé napojení na centrální policejní pult. Jediné, co na ně platí, je prý nabitá střelná zbraň. Ale žijte pak v domě, kde je - obrazně řečeno - na podlaze křídou obkreslená mrtvola. Nehledě na martyrium u soudů, dokazování nutné obrany, atd. Můj bývalý soused také nachytal zloděje přímo v baráku, zadržel ho do příjezdu policie. A když se mi po několika měsících svěřil, že ho vláčejí od soudu k soudu a už by příště nic ani nenahlásil, padl na mě smutek.
Přímému střetu se zlodějem se nedávno nevyhnula ani jedna moje dlouholetá kamarádka. Už několik let provozuje módní butik a sama navrhuje skvělé modely. Covid jí podnikání naprosto zrasoval, krámek přes rok zavřený, takže prodeje téměř nula. Přesto po celou dobu ani jednou nezafňukala, život bere celých 40 let, co ji znám, se stoickým klidem a přijímá radosti i rány osudu bez reptání. Když konečně zase otevřela, jednou v noci se jí doma rozezněl alarm, že se v jejím obchůdku někdo pohybuje, což v půl třetí ráno asi nebude natěšený zákazník. Vstala a do krámku dojela. Střetla se tam se zlodějkou, v pytlích už měla naskládané zboží za 140 tisíc korun. Začala vyhrožovat, ať se nepřibližuje, že má covid a že prý se snažila se v krámku jen přespat! A zboží v pytlích asi jen uklidit, to určitě. Samo o sobě absurdní. Když přijela policie a zlodějku zatkla, vyšlo najevo, že je feťačka v podmínce. A že měla komplice, který už, bohužel, stačil část zboží odvézt. Ale zase, ještěže už byl pryč. Když mi to později vyprávěla, snad poprvé v životě jsem v jejím hlase zachytil tón beznaděje a zmaru. Ani já jsem ji za tu nebojácnost a přímou konfrontaci se zločincem, byť ženou, nepochválil. „Mohla tě něčím praštit nebo i zabít, zvlášť feťákům je všechno jedno.“ Jenže kamarádka prý v té chvíli takhle vůbec neuvažovala. Popadla ji strašná zlost, konečně, pro strach uděláno má celý život. A zlodějka se ji naštěstí snažila „jen“ ukecat.
Kriminalita v loňském covidovém roce klesla o téměř 17 %. To ovšem po většinu času platil nouzový stav včetně drakonických trestů (za krádež vibrátoru dva roky natvrdo, a to odsouzenému hrozilo až osm let), lidé měli omezenou mobilitu, seděli doma, nesetkávali se. Myslím si ovšem - samozřejmě jen z osobní zkušenosti - že letos už tomu tak nebude. Navíc, drzost zlodějů roste, nerozpakují se krást za bílého dne a přítomnosti majitelů v domě (např. zde, zde nebo zde). A mění se i „poptávka“, hned několika mým známým ukradli kolo, včetně opět mé kamarádky, co jí vykradli butik. Nemine pomalu týden, abychom nečetli, jak policie pronásledovala zdrogovaného či opilého člověka, často bez řidičáku nebo za volantem ukradeného vozu. Případně všechno dohromady. Nejčerstvější případ třeba zde. V každém případě se nad tím zamyslete, ani nemusíte mít prostříhanou díru v plotě jako moje rodina. Protože to by vás k přemýšlení o bezpečnosti a případné obraně v dnešním „rozhozeném“ světě rozhodně přinutilo.
