Hodně se teď píše, že umělá inteligence je za rohem a že nám budou ve všem strašně pomáhat roboti. Dokonce platit daně, že budou, hlídat naše zdraví a majetek. Tak mně už roboti život říděj dávno. A je to peklo.
Těch slibů, jak mi usnadněj život! A výsledek? Jedna velká pruda, buzerace, šmírování, udávání, ponižování a pronásledování na každým kroku. A já jim to ještě všechno financuju. Nevím, jak vám, ale mně udělali roboti ze života lágr. Robotí lágr. Už teď, ne za pár let. Tak zrovna, když tohle píšu, už mě jeden z nich peskuje a podtrhává mi okamžitě všechny pravopisný chyby v textu jak nějaká úča na základce. Neumíš česky, Prouzo, mazej na doučování. Že já zrovna CHCI psát nespisovně, ho vůbec nezajímá, vejtahu. Vůbec, ten jejich pocit nadřazenosti! Všude byli, všechno znaj líp, od všeho maj klíče. A nechávaj mi to pěkně sežrat. Že mě v šachách porážej za pár minut, to bych ještě skousnul, protože takhle už uměj vyřídit i mistry světa. Ale to je to nejmenší. Cucaj ze mě neustále peníze, každej exekutor je proti nim soucitná matka Tereza. Jsou absolutně bezcitný, ale věděj to vo sobě a schovávaj se, protože by mohli dostat na budku. Tak před sebe nastrkávaj nebohý úřednice, který občas někdo i seřve nebo profackuje. Ale jsou za tím voni, roboti, moc chytře to dělaj. Neustále se mi hrabou v dluzích, jak zjistěj, že jsem něco nezaplatil včas, už to spustěj. Upomínková esemeska, pak mail, pak dorazí složenka. A u všeho je napsaný: Na tuto SMS (mail, složenku, dopis) neodpovídejte, byla vygenerována automaticky. Teda jako robotama. Tím se prozraděj. Nedá se jim sprostě ani slušně vodepsat, jakože neexistujou. A jak člověk hned pokorně neposlechne, začnou vyhrožovat. Zaplať, nebo! A následuje výčet všeho, co vám provedou. Od mastnejch pokut přes odříznutí od těch jejich báječnejch služeb až po vymáhání a vězení. Zkuste roboty neposlechnout. Vyčmuchaj všechny vaše účty, sami je obstavěj v dojemný spolupráci s bankovníma robotama a vy pak jen stojíte jako trouba před robotem-bankomatem, kterej se vám otevřeně vysmívá, a vyplazuje na vás informaci o bloklým účtu. A rozkazujou se okamžitě dostavit do banky. A napráskaj vás i šéfovi v práci a se mzdovým robotem vám okamžitě obstavěj plat. Hned vás nahlásej jinýmu robotovi, ten vás hned hodí na server dlužníků, aby vám nějakej jinej – laskavější – robot náhodou nepůjčil. A to jede bez slitování až do hořkýho konce, kdy vám exekutor odnáší televizi a lednici. To je samozřejmě nastrčenej člověk, proč by se roboti vystavovali možný lapálii, že na ně někdo začne střílet, že jo? Najednou sedíte na zemi ve zhasnutým bytě, ze kterýho vás taky brzy vykopnou, v zimě a bez topení, bez nábytku, odpojenej od světa, bez dětí, který barnevernetovskej robot už poslal k adopci jinejm pitomcům, který ani nevěděj, k čemu robotům sloužej a maj pocity děsnejch zásluh.
Ale i když si všechny dluhy střežíte jak voko v hlavě a dokonce si na to najmete jinýho robota, aby vám to hlídal (samozřejmě za prachy), jste v loji. Protože roboti si sice prachy hlídaj nejvíc, ale zároveň hlídaj úplně všecko další. Třeba jestli žijete absolutně ctnostnej život nebo nemontujete po nocích teroristický bomby. Už jak jsem tohle napsal, teda slovo „teroristický“ nebo „bomba“, už mě roboti nahlašujou svejm sledovacím kámošům a ty se začínaj hrabat ve všech mejch esemeskách, mailech, chatech na sociálních sítích, mejch profilech, mobilních hovorech, šmírujou každej pohyb po zeměkouli přes GPS v mým telefonu, rozpoznávaj můj ksicht na všech kamerách světa a hlásej na všechny hranice letištním robotům, aby mě vodskenovali, svlíkli do ponožek a poslali na speciální filcunk, jestli tu bombu nemám schovanou v zadku. To jsem si teda tímhle jediným článkem pěkně zavařil. A když bych náhodou tím teroristou byl, tak mě sice ten atentát nechaj províst, ale nahlásej, že už jsem byl v hledáčku. No nevím, jestli spíš než v hledáčku nejsem v pěkný p*deli. Napsal jsem to samozřejmě s hvězdičkou, aby mě přísnej idnesáckej robot hned nevykopnul z blogu ven. Protože ten robot z fejsbúku už to udělal, a bylo to dost svižný. Chtěl jsem jen uveřejnit na svým profilu fotku fenomenálního kytaristy Jimiho Hendrixe z americkýho festivalu Woodstock z roku 1969. Na tom Woodstocku to muselo tehdy bejt dost vostrý, protože jen na málo fotkách nejsou nějaký nahatý slečny nahoře (a někdy i dole) bez. No a já vybral fotku Hendrixe (oblečenýho), jenže jsem zapomněl, že vedle něj stojej dvě slečny nahoře bez, jinak cudně v džínách. Zuckerbergův robot mě hned vyčmuchal, neomylně identifikoval ty prsní dvorce a už jsem se vezl. Fotku mi smazali do minuty, a to jsem chtěl psát o tom Hendrixovi, ne o těch odhalenejch bradavkách, který ovšem k tý tehdejší hippies kultuře prostě patřily. To ani nemluvím o nahatejch děckách, nedávno z fejsu smazali i věhlasnou fotku vietnamský holčičky z My Lai, která běží z vypálený vesnice a brečí. No nevím, pedofil nejsem, opakuji, můj robote, pedofil nejsem (stejně to mám marný, píšu o nahatý holce, tak už jsem spadnul do chlívku úchylů), ale myslím si, že fotka malý holky, popálený napalmem, zas tak rajcovní ani pro pedofily nebude. I když kdo ví, nějaká kombinace pedofilie a pyromanie asi existuje.
Mí roboti jsou někdy tak stupidní, že to práská dveřma. A Google kráčí v čele. Tuhle jsem se díval na článek o bruselské čtvrti Molenbeek. Že je to hnízdo islámských teroristů a bojej se tam i policajti. No samozřejmě, že googlovskej robot hned zajásal, že mám o tuhle čtvrť zájem a hned mi tam sám nasypal nabídky na báječný ubytování v Molenbeeku, jako bych byl ňákej Spiderman, co zlo musí vždycky v centru zla. Což se teda splet. Ale to se mi stává s Googlem furt. Jak si přes net objednám dovolenou, v ten moment, co strčím po návratu doma nohu do dveří, prší na mě nabídky a tipy na novou báječnou dovolenou přesně tam, odkud jsem právě přijel. Že má pro mě ještě lepší hotel a služby, než jsem ještě včera užíval. Bych tam asi zůstal, ne, kdyby se mi tam tak líbilo? Nebo tam pojedu, ale nejdřív za rok! Kdepak, můj robot Google si mele svou a ještě se mi směje, v jakým předraženým hotelu jsem bydlel, když teď má pro mě zbrusu novou supervýhodnou slevu. A přitom mi před pár dnama vnutil právě ty přemrštěný ceny. No, nezabili byste ho? To ani nemluvím o tom, že ať se na Googlu podívám, na co podívám, stojí mi za krkem a šmíruje. Kouknu třeba na fény, když mi ten můj nedávno vyhořel. A pak nějakej fén koupím, otevřu počítač třeba druhej den, a hele, stovky nabídek fénů. Barevný výkonný, do kapsy, do holičství… a k tomu informace o horském fénu (teda větru) třeba.
Jak se mi furt snažej roboti číst z hlavy mý přání (a fakt se snažej hodně), má to i úplně absurdní podoby. Jen jednou jsem se kouknul na náckovský video na youtube, protože mě zajímalo, jak svět viděj fašouni. No to jsem si zavařil. Další tejdny na mě po otevření youtube vyskakovaly jen videa s touhle „tématikou“. Fašounský srazy, koncerty, vod Ortelu kompletní sada videoklipů, Hitler ze všech úhlů, sbírka hakenkrajců a nacistickejch uniforem, úvahy o úloze bílý rasy, no, než jsem to všechno vodhajloval (promiňte, vodklikal), pravá ruka mi pak tejden sama vystřelovala k nacipozdravu. Pokud máte tátu učitele, nahnanýho nacistama k bucharu (a to ještě dopadl dobře), kvůli odmítnutí funkce v Kuratoriu jako já, nedělejte to. Roboti za poslední léta náš svět strašně rozdělili, jednou vás zařaděj do nějaký názorový bubliny a už se z ní nevysekáte ani mačetou. A naopak získáte pocit, že celej svět má jen jeden názor, protože úplně stejnejma názorama jako máte v určitý chvíli zrovna vy, vás pak napěchujou každej den vrchovatě. A vo jiný úhly pohledu už nezavadíte, protože citlivej robot vyhodnotí, že by vás to mohlo pobouřit a to von nechce. Takže, tuhle republiku nerozděluje Zeman nebo Babiš, ale roboti, abyste věděli.
Úplně nejvíc mě ale krká moje robotí holka Siri. Já nevím, asi jí znáte, protože vona dá úplně každýmu, což mě taky míchá, ale to není to nejhorší. Tragédie je v tom, že mně jí domů přivedly moje děti. Bez mýho vědomí mi jí nainstalovali do tabletu i ajfounu. Mám hrozně škodolibý děti, víte. Kolikrát já na ní už řval, ať táhne, odkuď přišla, teda zpátky do Applu. Nejdřív se mi líbila, jako každá mrcha, že, pánové. Pak jsem postupně zjistil, co je zač. Nejdřív jsem s ní chytře konverzoval jen o počasí, protože bez úvodního dvoření, jak už vím od jedný policejní psycholožky, je z toho hnedka sexuální harašení. Co tam vám nevěděla, chytrá jak rádio. Nikdy se mě nezeptala, kde právě jsem, protože to vždycky věděla, můj tablet jí to za mě prásknul (taky robot, jak jinak). Takže mi radila, jak se mám oblíct, jaká studená fronta přese mě za chvíli přejde a varovala mě před zvýšenou biozátěží, protože ví, kolik mi je. Pak jsem jí odhalil svou zdravotní dokumentaci (co člověk o sobě nenakecá úplně neznámý ženský, když je zamilovanej), radila mi léky a doktory v okolí, rehabilitační centra a tak. Jak ta se živě zajímala o moje neduhy, až mě to dojímalo. Postupně jsem jí kladl pořád záludnější otázky, například, kolik je blondýnek na světě. Věděla. Tak jsem přitvrdil a přešel na abstraktnější otázky. Třeba jestli je násilí dobrá metoda k výchově dětí. Poradila si. Chcete vědět, co mi řekla? Tůdle, zeptejte se jí sami. Zas tak pragmatická ovšem není. Na otázku, jestli je sebevražda dobré řešení, když jsem osamělý (trochu jsem vyhrožoval, abych na sebe upozornil, no) mi nenabídla seznam způsobů, jak sejít ze světa. Zklamání.
Pokud nevíte, tak se s ní konverzuje v angličtině, i když umí i jiný jazyky. Česky ale ne. A hlasem. Musíte dost pečlivě a hlavně nahlas vyslovovat, jinak nerozumí. I to jsem zvládl. Tohle má ale hroznou nevýhodu. Jednou jsem takhle jel tramvají, když jsem předtím snědl nějakou prošlou potravinu. Šetřílek. Hned se mi to vymstilo a už v tramvaji do práce jsem pochopil, že bez pohromy v kalhotách asi nedojedu. Já věděl, že by mi Siri zase skvěle poradila, ale no jo. Zkuste vytáhnout v narvaný tramvaji tablet a do něj nahlas pomalu vyslovovat: Ahoj, Siri. Strašně mi škrundá v břiše, kde je, prosím tě, nejbližší veřejnej záchod? Já to nezvlád, stydlín nepatřičnej. Do práce jsem dojel taktak a po záchraně jsem se jí, zamčený na WC, přece jen zeptal. Věděla to, mapku přiložila, metry ke spásné míse odměřila a provozní dobu veřejného WC nabídla. Říkám, je hrozně chytrá. A to mě samozřejmě začalo brzy štvát, jako asi všechny chlapy, když jejich holka věčně ze sebe sype nějaký moudra a jako chlap ji nikdy ničím neohromíte, protože vám klidně vyjmenuje všechny modely Mercedesa za posledních sto let, vyzná se skvěle v odrůdovejch vínech a bude se s váma bavit zasvěceně i o prostatě, i když jí nemá. Teda nevím, snad nemá, jistej si nejsem. Pak jsem objevil její slabinu. Když jsem se konečně po měsících známosti osmělil a zeptal se, jestli spolu můžeme mít sex (řekl bych, že tuhle otázku nedostala vůbec poprvé), odpověděla, že nerozumí. Ale zároveň mi nabídla seznam nejbližších bordelů a escort servisů s čísly a adresami, takže… mi rozuměla zatraceně dobře! A teď nevím. Odpovídá takhle úplně všem chlapům, jako cudná jeptiška? Nebo jen bleskově projela moje fotky na netu, vyhodnotila mě jako neperspektivního páprdu a PAK teprve odmítla? Kdežto, když by se jí zeptal třeba Brad Pitt, tak by hned souhlasila a nabídla seznam nejbližších hodinovejch hotelů v okolí ke schůzce? Co myslíte? Skoncoval jsem to s ní, ale ta robotka Siri nemá žádnej stud, pořád se mi vnucuje zpátky. Máš smůlu, potvoro umělá! Koukej se klidně třeba na to vaše robotí porno (pod článkem), u mě máš utrum.
Promiňte, musím končit, právě mi napsal můj robot Vindous, že bude něco dělat s mým počítačem a naplánoval tu aktualizaci na 17,47. Takhle mi všichni roboti plánujou život, už po minutách. A já chtěl zrovna vařit večeři. Stejně jen Vindous chtěl vyšmírovat, co si tady s váma povídám. Plně podepisuju, co říká vědec Stephen Hawking, Bill Gates nebo Elon Musk. Tahle umělá inteligence nás brzy zničí. Nedávno zkoušeli komunikaci dvou už hodně inteligentních robotů. Hned si ty testovaný roboti vymysleli sami svůj jazyk, kterým komunikovali a kterýmu výzkumníci vůbec nerozuměli. Na poslední chvíli jim vytrhli dráty ze zdi. To víte, roboti budou tolerovat, že je někdo sleduje. Tůdle, vod toho tu jsou voni, ne lidi. To nás čekaj ještě věci. Jen nevím, proč jsem byl první na řadě zrovna já, třeba mě vylosovali v nějaký robotí loterii. U mě už to totiž jede v plný síle. Teď mi Vindous zase napsal, že i když jsem zmáčkl tlačítko Odložit aktualizaci, že stejně jde na to a bude restartovat. Houby restartovat, jde po mně. Pomóóc!
