Bulvárními médii cloumá „aféra“, v níž je Roman Šebrle na večírku Primy „nevěrný“ s Denisou, „dívkou v modrém“. K článkům vyšla řada fotografií. Na jedné z nich muž ve zvedačce drží Denisu. Není to však Šebrle, je to můj syn.
Na fotografii vypadá Denisa jako od pasu nahoru úplně nahá, navíc s popiskou Denisa má hříšné tělo, zřejmě aby čtenáři zbytečně netápali (foto ZDE). A aby toho nebylo málo, fotka byla zveřejněna v sobotu 4. srpna. V den svatby mého syna. Můj potomek má sice na fotce začerněnou tvář, ale všichni z mého okolí ho okamžitě poznali. A bavili se královsky, to mi věřte. Já tolik ne, a moje bývalá žena, matka našeho syna, už vůbec ne. Já samozřejmě tajemnou dívku v modrém, Denisu H., dobře znám. A můj syn také. Je to bývalá výborná tanečnice mého souboru, stejně jako můj syn. Takže bych měl být vlastně pyšný, že moje žačka svým tancem na večírku Primy zaujala všechny fotografy napříč bulvárem. Protože na parketě to umí opravdu roztočit, až peří lítá, ostatně jako většina mých tanečnic. Ta uveřejněná fotka je z nácviku choreografie a Denisa na ní samozřejmě není polonahá, ale v trikotu. Bůhví, kde tu fotku bulvár vyhrabal. Můj syn s Denisou nikdy ani neflirtoval, ani nechodil, prostě spolu tančili v souboru. A paní Šebrlová může být taky úplně v klidu. Její manžel se sice na inkriminovaném večírku opravdu pod vlivem alkoholu a vedra nechoval vůbec jako gentleman, ale o nějaké nevěře, myslím, nemůže být ani řeči. Už se sice asi třicet let neodvažuji o žádné ženě prohlásit něco kategorického ve smyslu věrnosti, protože už Karel Gott zpívá: …a kdo se pochlubí, že mu jsou ženy věrný, nemůže je znát, ale zrovna u Denisy bych si byl téměř jistý. Protože, přes její divoký vášnivý tanec, se jedná, věřte nevěřte, o jednu z nejstydlivějších tanečnic, které jsem kdy učil. Asi si řeknete, jak asi vypadají ty ostatní mé tanečnice, když Denisa je podle mě stydlivka. Ale je to tak, když jsme točili jednu choreografii pro aquapark, odmítla dokonce vystupovat jen v plavkách a vyžádala si navíc aspoň silonky. A s Denisou se přesto na tvář líbám každou chvíli, při setkání a při loučení. Neznamená to ale vůbec nic víc, než že se známe a rádi se vidíme.
Den po páteční aféře v bulváru, v sobotu, Denisa samozřejmě dorazila na synovu svatbu se svým kamarádem. Zeptal jsem se jí na uvítanou, jak jde život. „Bylo líp,“ odpověděla suše. Vůbec se nedivím, když je teď bulvárem vláčena jak ruchadlo po poli a novináři nahlas uvažují, že to s ní v posteli musí být pěkná divočina. Svatbu si ale otrávit vůbec nenechala, o bulváru jsme neztratili ani slovo, proč taky. Můj syn na tanečním parketu předváděl se svou nevěstou Alžbětkou takové kreace, včetně nejodvážnějších zvedaček nad hlavou, že by bulvárním fotografům oči přecházely a Roman Šebrle by jen tiše záviděl. A jak černá ruka tam samozřejmě řádila i Denisa. Tančil jsem s ní i já, a proto ještě dneska nemůžu pořádně chodit, nějak jsem zapomněl, kolik mi je. Když jsem šel poděkovat vedoucímu kapely, která na svatbě hrála, mému příteli Jirkovi, řekl mi: „Teda ty tvoje tanečnice to na parketě uměj roztočit. Ale ta jedna je úplně neskutečná!“ „Která?“ zajímalo mě. Nemusíte hádat, ukázal na Denisu.
