Tak jsem si zase něco přečetl od tohoto vyhlášeného experta, skvělého politologa, úžasného ředitele, superpolitickykorektního publicisty a objevného spisovatele. A „beznadějného pravdoláskaře a vítače“, jak by řekl P. Štěpánek.
Tu jeho neochvějnost ve veslování vpřed ve zteřelé eurounijní bárce s dírou jak „ústa staré ženy“, kde už šplouchá na kotníky a odlomený brexitový kýl nabírá první vlny, by snad bylo možné i obdivovat. Statečný to muž, ve světě, proměněném za poslední léta k nepoznání, stále „konzistentní v názorech“, pevný v postojích jak Vykupitel, byť už na křížové cestě. Kdyby ta názorová zatvrdlost, přecházející v poslední době strmě až v krutopřísnou zabejčenost nebyla spíš známkou programové slepoty. To už není ani život v bublině (protože skrz ni je vidět do okolí, jen zvuky nedoléhají), ale už něco na způsob bednění (zabednění). Argumentační arzenál z dávno vystřílených patron a zvlhlých prachovnic, myšlenkový kruh, vnořený sám do sebe a proto prudce imanentní. Prostě celé je to ánzich, ani vlásečnice už nesaje z živné půdy faktů, vše jak perpetuum mobile, poháněno samo sebou, sebeobslužné, ne Spasitel, ale Samozásobitel. Klecové lůžko, bohatě však vypolstrované plkáním.
Posledním článkem Hulváti a tržní komsomolci už měli vyhynout. Kde je nová generace, která by je poslala do háje? jako by na mě tento dobroděd Mrazík v dobrém úmyslu (jak jinak u pohádkové kladné postavy, že?) berlou mrazilkou sáhl, tak jsem zkoprněl. Nu, poslyšte alespoň pár „perliček na dně.“ I když nevím, nevím, zda skutečně perlil nebo jen byl zrovna na dně.
Ve světě podle Šonky by měli hulváti a tržní komsomolci být na stráži kapitalismu už konečně vystřídání novou posttotalitní generací. Šonka ji vyhlíží, volá, esemesky a tweety jí posílá. A generace nic. A přeci světýlko na konci tunelu, zřejmě přímo to betlémské, které před vánoci distribuují - skauti! Ti v našich vyhořelých srdcích rozdělají nový oheň jen s pomocí dřívek. Proč? Protože mluví slušně, odpovídá Šonka, skauty ve vlaku do Liberce mávnutím proutku proměněný v Tašonku Vitku, známého to Indiána z kmene Dakotů. Skauti si přezdívky dávají, a přezdívku Tašonky Šílený kůň, kterou nosil, by mohl Šonka přimout, myslím, bez váhání. A Tašonka vysvětluje: Politická korektnost je v podstatě slušné chování. Tak politická korektnost už není účelově navoněné lhaní, zamlčování, mlžení, tutlání a umlčování, ono je to slušné chování. Takhle to je. A co na to skauti ve vlaku? No, jestli to byl oddíl Bobrů z Ústí, jehož skautští vedoucí dostali desetileté pálky za sexuální zneužívání 39 dětí, tak si živě představuji jejich reakci, když k nim ve vlaku přistoupí neznámý usmívající se pán v brejličkách a hovoří o „verbálním pohazování pohlavními orgány“, jako Šonka dále v článku.
Co mě ještě zvláště zaujalo, je třeba Šonkovo kázání v článku o jakémsi jeho odpůrci, u něhož „názor, ne fakta rozhoduje.“ Ale na jiném místě hned srdnatě mluví o, cituji: bramborové kořalce, kterou nás komunisté naučili nazývati rumem. Nejsem bůhvíjaký piják rumu, které bramborovou kořalkou Šonka asi nepotěšil, ale právě tohle je, milý Šonko, právě jenom váš názor. Komunisti mě učili lecjaké blbosti, ale Cukr, káva, limonáda, čaj rum bum tedy opravdu ne. Říkat rumu tuzemák mě učí Evropská unie (a teď i to, že je rakovinotvorný). Tuzemský rum (včetně názvu) je daleko starší než čeští komunisti, dokonce je starší než Komunistický manifest (1848). Dřív než strašidlo komunismu Evropu začaly obcházet zásilky tuzemského rumu, třeba od rakouského Sebastiana Stroha (1830). A prof. Vilikovský v roce 1947, kdy komunisti teprve snili o puči, píše v Zemědělské technologii MZ: „Tuzemským rumem se rozumí každý rum, k jehož výrobě se používalo tresti a který svými vlastnostmi a účinky má nahraditi rum původní (Jamajka, Kuba, atd…)… A to jsou zase fakta. Ale shánět (nebo jen vidět) fakta bolí.
Jak moc je Šonka „kontinuálně konzistentní“ ve svých názorech, je jiný rozhovor s ním z roku 2014. Víte, proč přišli podle Šonky v roce 1968 do Německa muslimové? Aby zachránili Volkswagen! Podle této logiky muslimové zachránili Volkswagen, o léta později pak muslimy zachráněný Volkswagen zachránil českou Škodovku. Takže, pozor. Migrující muslimové tu ještě žádní nejsou, ale už nám spasili největší automobilku. Vy nevděční Češi! A v kostelích by bylo fajn zpívat muslimské písně, tvrdí dál Šonka. Ani to snad nečtěte. Ale zpátky k předvčerejšímu článku.
Chtělo by to ještě nějaké doporučení, pane Šonko, jak tedy v naší zoufalé zemi dál, říkám si při čtení toho podivného Šonkova výtvoru o tržních komsomolcích. A dočkal jsem se. V závěru přichází moučník s třešničkou. Šonka, skleslý z faktu, že zatím žádná mladší generace neukončila „perverzní působení dvou posledních prezidentů“ (snad tedy ti skauti), zakončuje: „V zemi, kde jsme zvyklí vše pojmout "od podlahy", si asi tedy ještě počkáme na tu změnu podle německého a španělského příkladu.“
Už se moc těším. Na muslimské a africké migranty, obtěžování žen, znásilňování, vraždy, atentáty… Ale hlavně! Týden po brutálním zmlácení 900 občanů Katalánska (jen proto, že chtěli vyjádřit svobodnou vůli k otázce samostatnosti), dávat Česku za příklad Španělsko, to už přeci jen nějakou vrstvu hroší kůže vyžaduje. Že pan Šonka je každou chvíli v České televizi, chápu, má tam asi spacák jak kdysi Ruml a spol. Jak se něco v EU nebo v Německu uděje, jen ho vzbudí a za pět minut je u mikrofonu. Že učil na Katedře masové komunikace na Univerzitě Karlově, taky chápu. Často slýchám tamní studenty a jejich lehce hovězí názory a telecí nápady.
Co jsem nechápal, byla nedávná módní vlna děsících klaunů, kteří napadali obyvatele v USA a pak i v Evropě (třeba zde).
Šonka pro mě není děsící klaun, i když pro někoho možná ano. Já v něm vidím spíš klauna smutného, uprostřed již naštěstí poloprázdné manéže. A tak mu zazpívejme s Petrem Novákem:
Teď už mi líčidla rozežrala tvář
a maska smíchu navěky mi spadla,
tam v dáli vidím, vidím slunce zář,
já za tím sluncem musím jít!
Znáte snad lepší klaunskou zpověď pro nenapravitelného sluníčkáře?
