Vypjatá korektnost vykynula na novou úroveň a po gender, bigender, transgender, blackgender a refugeegender jsme konečně na řadě my, tlusťoši, otylky, bečky, pupkáči, břichatci, tučňačky, cvalíci, vypasenci, vyžranci a tláskači.
Dřív si do nás každej kopnul po libosti, až se nám pneumatiky třásly bezmocí. Ale s tím je konec, vy odporný hubeňouři, rachitici, astenici, vyhublíci, anorektičky, tyčky, vyzábliny, lunti, vychrtlíci, podvýživy a neduživci. Konec předsudečný nenávisti, budete klečet před našimi barokníma postavama a platit reparace za staletí kalorickýho votroctví. Jak se nám ještě v šedesátejch letech minulýho století smáli, že do kostýmu modelky Twiggy strčíme (s obtížema) leda nohu. Místo slušnýho voslovení jsme pořád slyšeli NEŽER! Ale právě někde tam jsme prosadili první vlaštovky naší tukový asertivity a začali šířit, zvláště o ženskejch, nový korektnější názvy. Už nebyly tlustokožky a mastodontky, ale něžný baculky, udělaný, korpulentní, plnoštíhlý, prostorově výrazný, prostě dámy při těle, u kerejch „je za co chytit“. Našim prvním velvyslancem se stal zpěvák Petr Spálenej se svym holdem širokorozchodnejm tvarům Dáma při těle, kde předhodí baby na věčný dietě k hejčkání pohrdavě jen svýmu lokajovi, protože jsou kyselý. A sám taje jak svíčka s dámou při těle. Plně (plnoštíhle) s ním souhlasím. Kolik strachu zažijete při sexu s vyhublinou, že jí přelomíte vejpůl? Za to s baculkou, když si na vás vyskočí jak na koníčka, vás čeká vítaný přidušení a vzrušující pocit, že vás poctivě přejela pětitunka. A když jste vy nahoře – ten nezapomenutelnej zážitek vodní postele a erotickýho vlnobití nic nevyváží.
Od šedesátejch let čas pořádně trhnul voponou. Chlapi s pivnim mozolem se stávaj filmovejma sexsymbolama a vstupujou do tajnejch snů žen, né jenom jako legendární Fatty Arbuckle nebo komik Hardy, pravej vopak Laurela. Kdeže. Filmy se dnes jen hemžej superkladnejma bečkovitejma postavama typu Zamilovaný profesor, kde Eddie Murphy sbalí hlavní hrdinku ne jako štíhlej suverén, ale jako nesměle roztomilej obézní prófa. A to ani nemluvim vo filmu Já, mé druhé já a Irena, kde bílej Jim Carrey sám vychovává tři černošský syny, který mu s jeho manželkou nasekal černošskej trpaslík, než voba utekli. Maj váhu z kategorie 200+, ale taky s IQ 200+, protože i Carrey ví, že mozek vobrostlej sádlem maká na 150%. „Tlustý herečky jsou lepší komičky,“ tvrdí i australská herecká hvězda Rebel Willsonová, která by z fleku ve svejch osmadvaceti letech mohla hrát hlavní roli v Otesánkovi a může směle nosit místo podprdy půlky velkýho melounu. Její hlášku podepisuju. Nikdy jsem se tak nenasmál, jak u filmu Drsňačky, kde se šlachovitá agentka FBI Sandra Bullocková topí v depkách a vo chlapa nezavadí, kdežto její parťačka s postavou dobře zalejvanýho blahovičníku Melissa McCarthyová sundavá vyzáblý zločince mistrným kung fu stylem a chlapi se jí hrnou do postele jak na vánoční nadílku. To nejsou hollywoodský pohádky, ale naprostá pravda. A když vidim reklamu jedný módní firmy, co teď hustě běží v tývý, kde hodně mladá černoška vo rozměrech deseti svadebních dortů ve spodním prádle jde z jedný dráždivý erotický pózy do druhý. To jsem fest slintal.
Hodně pro naše hnutí teď dělá pandémie. To je přímo kalorickej dar z nebes. Podle průzkumu Ipsos jsme za poslední rok ztloustli průměrně o 6 kilo. Bomba!!! Permanentní přecpávačka! Úplně nejlepčí na vyžrání je prej ten home office. Cpeme do sebe zřejmě homeburgery a officepiva jedno za druhym. A už rok. A to se počítá. Mně teda nejvíc vaděj ty respirátory, dřív jsem na ulici při chůzi furt něco přikusoval, aby mě ten vodpornej pohyb kaloricky nevyčerpal, a to dneska nemůžu. Budu to muset řešit nějakou přenosnou výživovou kapačkou. Ale přibralo jen 31% vobčanů, některý nezodpovědný obyvatelé český kotliny prej za pandemie zhubli. Je to možný? Na solidaritu prej kašlou, ale my je hromadně zažalujem. Nikdo už nás neumlčí. O vládě ani nemluvim. Ta nás diskriminuje všude. Naštěstí pro ně se nevodvážili zavřít i krámy se žrádlem, to by viděli revoluci, která by rozhodně nebyla sametová, ale krvavá jak biftek. S heslama jako Projdi se po svým ministrovi. I tak nás ignorujou, věděli jste, že nosítka do vobyčejnejch sanitek maj nosnost třeba jen 200 kilo? Eštěže se nakoupily nějaký americký sanitky, tam maj festovní nosítka do 318 kilo. Stejně jsem navrhnul vládě sanitky nový, tady je můj návrh.
A to nás covid nenávidí ze všech nejvíc, kosí nás jak votavu. Vo kalorický korektnosti ví bačkoru. Ale přece jen musim vládě ňáký plusový bodíky připsat, první, co za pandémie zavřeli, byly tělocvičny a hřiště, ty svatyně vyhublíků. To hodně pomohlo. Ale furt to není vono, lidi choděj běhat a dranděj na kolech. Teď se chystá zákon, že kolaře musíte autem vobjet nejmíň ve vzdálenosti 1 a půl metru. Tak jsme hned podali protinávrh, že cyglisti musej před každym autem uhnout na šotolinu ke krajnici, jinak je řidič může beztrestně srazit do pangejtu. Navopak prosazujem, abysme s motorkama a čtyrkolkama mohli na cyglostezky. Jak jinak bysme se dostali do lesa? Maj ho snad podvýživy pronajatej? A vůbec, ze sportů uznáváme jen šachy a sumo.
Nejvíc si ale slibuju vod náma založenýho hnutí BMI (Bumbrlíčkův Mastnej Idol) s kulatym knedlíkovym logem. U Slováků máme sesterskou vorganizaci Macatica slovenská, v Rakousku je to V3S (Viener 3 Schnitzel), v Německu DNE (Drang Nach Eintopf), ve Francii FG-TG (Foie Gras-Tout Gras), v Itálii HP (Hamiti Papiti). A ve Španělsku má jejich vorganizace El Gordo dokonce vlastní loterii. Nejsilnější buňku máme ale samozřejmě v Americe. Jejich hnutí BLM (BicMac Lives Matter) má milióny členů a dyž pořádaj ňákej sraz v hotelovym rezortu, tak hoteliéři zpevňujou příjezdový cesty a vodpouštěj bazény na půlku, aby je to nespláchlo, dyž tam účastníci spontánně naskáčou. Přesto je restauratéři rádi viděj, protože takový tejdenní 14chodový meníčko vám zaplatí provoz na dva roky dopředu, i když jídlo musíte vařit i v podzemních garážích. A po srazu máte všechny drůbežárny, vepříny a kravíny z vokolí sta kiláků vymetený. Vyměňujem si vzájemně recepty, pořádáme výměnný zájezdy do vyvařoven, a taky soutěže jako Miss Fatty nebo módní přehlídky, kde všecko je stejný jako u rachitickejch missek, jen přehlídkový mola jsou z betónu. A máme i vlastní ajrolinky, se vzdušnou flotilou Antonovů-Ruslanů a Lockheed Galaxy. Všude rušej vobčerstvení v letadlech, aby ušetřili, jen u nás máme dopravní pásy se žrádlem až k sedačce, protože vosobní vobsluhu cestujících by letušky absolutně nestíhaly.
Nově zakládáme sítě po vzoru sdružení americkejch anonymních alkoholiků. U alkáčů přídete a před všema řeknete: Ahoj, jsem Frank a jsem alkoholik. A všechny frustrace z vás rázem spadnou. Ty naše sdružení jsou samozřejmě neanonymní, protože váhu na rozdíl vod chlastu neskrejete. Tak u nás přídete třeba do náma zakládanejch spolků KSČM (Korpulentní Spolek Českejch Mamin) a řeknete přede všema: Ahoj, jsem Božena a jsem tlustoprdka. A je po depresích. A letos jsme pořádali prvně Prague Pride Food, magistrát nám na to přispěl milion, ale to nestačilo ani na zákusky. Staromák byl plnej k prasknutí, i když se nás tam sešla jen asi stovka. A eště nás pomluvili, že jsme dohlížející policii snědli dva koně a ňáký služební psy, který sme prej vopekli na vohni pod Husovym pomníkem. No, jestli na to koukal Hus, tak to v něm muselo vyvolat dost nepříjemný vzpomínky.
Tak mám vlastně jedinou vobavu. Že už brzy budem muset náš politickej program, postavenej na boji menšiny proti hubený většině změnit. Už se to nedá udržet, protože výzkum ukázal, že nadváhou nebo dokonce vobezitou trpí v Česku 71 % mužů a skoro 57 % žen. Tak ten boj utlačovaný menšiny už asi neuhádáme. A teď už mě vomluvte, ačkoli jsem si ke psaní tohodle blogu uvařil hrnec guláše s deseti rohlíkama a srovnal vedle počítače 10 lahváčů, už vyškrabuju poslední lžíci a s pivem jsem na suchu. Tak se loučim našim heslem: Až budou tlustý hubený, budou hubený studený - a pádim do lednice.
