Sex ve městě v roce 2018

Po přijetí zákona o sexuálním harašení, nejprve v USA (zde znám jako MeTooWin), pak v EU a tedy i v ČR, poklesl počet sebevražd obviněných filmových producentů, herců, zpěváků a politiků z 283 na slibných 22. 

Láska mezi pohlavími konečně dostala řád. A rozkvetla do nových vzrušujících podob. Zde je jeden z příběhů.

Jak stála Carrie v tramvaji, měla pocit, že ji někdo pozoruje. Otočila se a za ní stál… pan Božský. Podlomila se jí kolena. Jak pan Božský zachytil její pohled, i když stál vzorně na délku paže od ní, sklopil bleskově oči. Chvíli váhala, ale omámení z jeho hebkých rukou, okouzlujícího úsměvu a pevného zadečku ji postrčilo ke konverzaci:

„To počasí je tak vrtkavé, člověk zmokne, ani se nenaděje.“

Pan Božský sebou škubnul, ale konečně se na ni podíval. V jeho hlubokých moudrých očích se okamžitě utopila.

„Máte pravdu, vždycky se ráno dívám do mobilu na předpověď, a stejně pak zmoknu,“ odpověděl váhavě. Jeho hlas byl hluboký, sametový, byla definitivně ztracena. Zároveň si Carrie všimla, jak bojuje, aby jeho oči nesklouzly do jejího hlubokého výstřihu nebo dokonce na nohy, vykukující z ultrakrátké sukně. Vydržel. Ale líbí se mu, to je jasné! Jejich slibně se rozvíjející konverzaci narušil až hlasitý dotaz dvou policistů, kteří přistoupili na další zastávce.

„Která paní nám volala, že ji tady v tramvaji obtěžuje nějaký muž?“ zeptal se na celou tramvaj jeden z policistů.

„Tady,“ zamávala na policisty sedící lehce odkvetlá padesátnice. „Tenhle mě obtěžoval…“, a ukázala na muže, stojícího nad ní, „… mlaskal na mě a vystrkoval jazyk, úchylák!“ doplnila, zjevně hluboce traumatizovaná.

„Tak pane, půjdete s námi,“ zkrátil vyšetřování druhý policista. Mladík, stojící nad dámou, zesinal.

„Ale já jsem jen tady lízal zmrzlinu, možná jsem i pomlasknul, protože je výborná…,“ bránil se chabě a nastrkoval před oči policistů kornoutek s pistáciovou pochoutkou. Marně.

„Zatýkám vás pro porušení zákona o sexuálním harašení, paragraf 13 - Obscénní gesta.“ Zacvakla pouta, policisté, když si vzali od oznamovatelky potřebné údaje, na další zastávce s delikventem vystoupili. Carrie stačila ještě zaznamenat, jak se k policistům na nástupním ostrůvku přiřítila mladá dívka. Slyšela, jak pobouřeně říká:

„Tady ten prasák na mě hvízdal, páni policisté.“ Než se dveře tramvaje zavřely, slyšela Carrie, jak další obviněný muž na ostrůvku koktá něco o tom, že jen hvízdal, aby přivolal svého psa. Vlčák u jeho nohou to sledoval s vyplazeným jazykem. Poslední slova před rozjetím tramvaje, které Carrie zaslechla, byla: „Jménem zákona o harašení, paragraf 17 - Neslušné obtěžující zvuky, vás zatýkám.“ Pak se tramvaj dala znovu do pohybu. Vrátila se pohledem k panu Božskému. Ten už opět úporně hleděl do podlahy, ostatně jako všichni ostatní muži v tramvaji.

„Já už nosím deštník pro jistotu v kabelce vždycky,“ snažila se Carrie napojit na předchozí slibnou konverzaci.

„Hmm, to je asi dobré řešení,“ zamumlal pan Božský, ale oči už nezvedl. „Promiňte, budu už vystupovat.“

„Já také,“ zajásala naoko Carrie, i když její výstupní stanice byla o tři bloky dále. Na zastávce pana Božského to ale znala. „Vždycky, když jdu pod tím viaduktem, tak se trochu bojím, aby mě tam někdo nepřepadl. Když půjdu s vámi, budu úplně klidná,“ snažila se Carrie panu Božskému naznačit, že mu absolutně důvěřuje. Jemu to však ke klidu evidentně vůbec nepřidalo.

„Tak ano,“ pronesl nepřesvědčivě, Pak vystoupili. Celou cestu kráčel pan Božský mlčky za Carrie, opět na délku paže. Musela jít do akce. Sehrála podvrtnutí kotníku a skácela se jeho směrem. Nechal ji ale spadnout do bláta, dokonce poděšeně odskočil.

„Promiňte, to ty mé podpatky,“ omlouvala se zklamaně, že to nevyšlo, a vlhkýma očima se vnořila do jeho poplašených. „Pomůžete mi na nohy?“ natáhla k němu ruku. Bylo vidět, že se mu nechce, ale přeci ji po krátkém váhání pomohl. Jen ji zvednul na nohy, opět odskočil jako uštknutý.

„Vy promiňte, nechtěl jsem se vás dotknout, opravdu ne, já jen…“ sypal ze sebe a ruce se mu třásly.

Bylo vidět, že myslí na paragraf 24 zákona o harašení – Dotek s nečistými úmysly. Carrie ho rychle uklidňovala. Další část cesty už šli opět vzdáleni na korektní délku od sebe. Zamířil k jedné z vilek a vsunul u branky klíč do zámku. Carrie věděla, že musí jednat.

„Víte, jdu za kamarádkou na oslavu jejích narozenin, ale takhle tam nemůžu,“ ukázala na svou zablácenou sukni. Nevykládejte si to špatně, ale mohla bych si ji u vás aspoň z nejhoršího očistit?“

Zdálo se jí, že pan Božský na chvíli omdlel. Když si uvědomil, že zírá na její zašpiněnou minisukni, zděšeně ucukl pohledem a konečně ze sebe vysoukal:

“Tak ano, ano, takhle byste asi opravdu nemohla…“

Ale Carrie už byla za brankou a hrnula se ke vchodu. Hned zjistila, že žádné okno nesvítí a nikdo zřejmě není doma. Budou sami.

„Tak tady je koupelna, můžete použít jakýkoli ručník nebo žínku, já se vzdálím,“ ukázal pan Božský Carrie místo očisty. Carrie zaznamenala, že jeho pohled opět sjel k její sukni. Bylo to hodně slibné. Když sukni z nejhoršího očistila, vrátila se do obýváku. Už podle ručníku a kartáčku v koupelně zjistila, že žije sám. Ale pan Božský v obýváku nebyl. Našla ho v předsíni, držel vchodové dveře a řekl:

„Tak, hezkou zábavu přeju, na shledanou.“ To Carrie otrávilo.

„Trochu jsem promrzla, neměl byste tu něco na zahřátí, než půjdu?“

„Ale, no, jistě, kávu nebo … čaj?“

Carrie viděla v obýváku likérník plný lahví s alkoholem, ale rychle pochopila, že pan Božský se obává paragrafu 32 zákona o harašení – Zneužití oběti se sníženým sebeovládáním, kde byla definována jako postačující podmínka, když oběť předtím požila 2 cl alkoholu nebo vypila třetinku piva.

„Čaj, jestli mohu,“ řekla tedy suše. Pan Božský ale Carrie překvapivě nevedl do kuchyně, ale do ložnice, kde měl u postele stolek s počítačem. Carrie blesklo hlavou: A je to tady. Jsem šikovná holka.

Pan Božský se však od ní odpojil a sedl k počítači. Carrie si sedla na postel, jiná židle tam nebyla. Dobrá výmluva, pochválila se v duchu. Zavrčela tiskárna, pan Božský z ní vytrhl kus papíru a s tužkou ho podal Carrie. Bylo to prohlášení, jinak příloha č.1 zákona o harašení. Carrie text, který samozřejmě znala, přelétla. Je nejen milý, ale i pozorný a odpovědný, zajásala.

Já, nížepodepsaná ……………… prohlašuji při plném vědomí a nikoli pod nátlakem, že se jmenovaným  ….( jméno pana Božského)… naprosto dobrovolně vstupuji do vztahu a přijala jsem jeho pozvání do trvalého bydliště. Nijakým způsobem přitom nebyl porušen žádný z paragrafů zákona 1789/2018 Sb., a pozvání, pohoštění, případně tanec, konverzace včetně následného dotýkání, hlazení, objetí, polibků a sexuálního styku, neproběhl proti mé naprosto svobodné vůli a očekávání. Zároveň prohlašuji, že tento akt nebyl vynucen žádnou, byť nevyslovenou, pohrůžkou či náznakem ohrožení mé pracovní či společenské kariéry, ztráty pracovní nabídky či odepření jakékoli výhody a výše jmenovaný není ani mým nadřízeným, pracovním kolegou, či člověkem, jakkoli ovlivňujícím mé pracovní zařazení a postavení. Dále prohlašuji, že jsem za všechny úkony výše jmenovaného na mé osobě neobdržela žádné věcné dary ani peněžní plnění v přímé či nepřímé souvislosti s poskytnutým pohlavním aktem či dalšími službami a všechny takto obdržené dary chápu pouze bez jakéhokoli kauzálního vztahu k aktu.

Podpis

Carrie horečně podepsala a prohlášení mu rychle podala, protože už svou touhu nedokázala déle potlačit. Potom pana Božského objala, ale ten pořád podepsané prohlášení studoval. Potom ji najednou odstrčil:
„Nezlob se, nemohu…“

„Jak nemohu, vždyť už tě nemůžu zažalovat, přišla jsem dobrovolně a z lásky, podepsala prohlášení…“

„No právě,“ odtušil pan Božský, „no právě. Když to prohlášení znova čtu… vždyť tys i podpisem potvrdila, že…“

„… že tě bezvýhradně miluju?“

„Ne, že seš… k*rva.“

„Ale jinak už to dneska nejde, když chci, aby ses nebál pozdějšího obvinění ze sexuálního harašení, třeba i po třiceti letech,“ zaprosila Carrie, i když už viděla, že prohrála.

„No právě,“ odpověděl pan Božský. "Já bez té předehry, narážek a dvojsmyslů, dobývání, přemlouvání, když nemám nic jistého, ale doufám, slyším NE, ale cítím ANO, a pak i to ANO uslyším, já prostě nemůžu."

Když za Carrie zapadly venkovní dveře, usedl pan Božský k počítači, otevřel své oblíbené pornostránky a užil si hezký večer. Přímo Božský večer.