Ruty šuty Ukrajina, Donbas aneb myšlenky Davidů a Goliášů s písní na rtech

Zapomenutá „sovětská“ parodie na „buržoazně zahnívající“ trampskou pecku Ruty šuty Arizona, Texas, kterou jsme zpívali u táboráků už před desítkami let – mi něco připomněla. Jak se myšlení Davidů a Goliášů liší. 

Sluší se na počátku tohoto vzácně pavědeckého rozboru připomenout nejdříve Voskovce a Wericha. Bible připomíná pasáka ovcí Davida, který zvítězil nad třímetrovým obrem Goliášem v plné zbroji jen s pomocí praku, kterým Goliášovi prorazil lebku a pak mu jeho vlastním mečem usekl hlavu. V+W to trochu zjemnili: Když mu ale obr plivnul do očí, / David se otočí, / prakem zatočí. / Když začínáš, / no tak tu máš. /Byl jsi velkej / já měl kuráž. / A jakej byl Goliáš. Na desce tuto píseň uvádějí slovy: Esli by se nemělo řikat něco aktuálního… Jsou země tamhle, kdybysme mluvili vo těch tam… A neřeknou, o jaké země jde, i když z nich nacistický Goliáš jak dlouhá čouhá z kamen ruka.

Co je vlastně „davidovské“ myšlení, a co „goliášovské“? Tak to druhé vidíme dnes zcela jasně. A zdaleka nejen v Rusku. Čína v poslední reakci na návštěvu Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu mluví tak „obřím“ jazykem, jako by Rusko bylo Gargantuou a Čína Pantagruelem. Oba obři z dobrého velmocenského chovu s „pobouřením“, že někdo strká nos do jejich „výsostných vod“ s výrazy jako: „Ohledně Tchaj-wanu si nezahrávejte s ohněm“. Nebo: „Pokud se odváží tam jet (Pelosiová), počkejte a uvidíte.“ No, u Ukrajiny jsme počkali – a uviděli. Navíc i americký prezident Biden s cestou nesouhlasil (není náhodou Pelosiová superDemokratka jako on?), se soudruhem Si už si volá častěji než Macron s Putinem, a i v republikánském táboře se rozprostřelo „výmluvné ticho“. Ani americký Goliáš samozřejmě není žádná obří výjimka, musí přísně diferencovat. Jó, k čínským princeznám se nečuchá, co kdyby princezny uspořádaly vojenské manévry. Nebo dokonce přestaly dodávat boty a čipy.

Zpět k textům. Goliášovské myšlení dobře charakterizuje třeba píseň ze Starců na chmelu: Chytří hoši si berou, co jim patří / Chytrých hochů, kdo drží se, má za tři / Komu? Čemu? / Inu, jenom chytrým patří svět. Problém je v tom, že chytří hoši z velkých národů nejen, že si berou, co jim patří, ale sami bez skrupulí určují, co všechno jim patří, a nehodlají přestat, dokud jim nebude patřit celý svět. V tom se i Stalin v Hitlerovi šeredně spletl, i když ještě např. na porcování Polska spolupracovali až dojemně idylicky. Konečně, pro pochopení goliášovského uvažování stačí mrknout na Telegram, kde místopředseda ruské bezpečnostní rady, bývalý premiér a Putinův proxyprezident Medveděv, uveřejnil mapu po válce na Ukrajině. Pro Ukrajinu tam zbyl jen Kyjev a předměstí, asi aby měl kde Zelenskyj joggovat, zbytek si uždíblo Rusko. A překvapivě: Polsko prý zabere západ Ukrajiny, včetně Žytomyru, Rumunsko pak zhltne Černovickou oblast na západě Ukrajiny a Vynyckou oblast. A Maďarsko si zobne celou bývalou československou Podkarpatskou Rus. No dovolte! A na nás nezbyde nic? I to naše bývalé Podkarpatí nám vyfouknou stejně velcí (malí) Maďaři?! Místo Nikoly šuhaje loupežníka nějaký László baszd meg tolvaj?

Medveděv tvrdí, že tento plán se zrodil v hlavách „západních analytiků“ (nejmenuje, hned bych se jich ptal, jak to myslí), kdežto Ukrajina v hranicích do r. 2014 jen "v mozku prezidenta Zelenského, zasaženého psychotropními látkami“. A já si až doteď myslel, že Ukrajina se odtrhla od (rozpadajícího se) SSSR v srpnu 1991 (a to za souhlasu Ruska). Zelenskému bylo v té době 13 let. I hercem mohl tehdy být leda na školní besídce, natož prezidentem. A vidíte, už maloval mapy a fetoval jak hollywoodská hvězda, klučina čipernej. Ale to je prostě Goliášův sen, vzít si, na co je chuť, a hodit pár ohlodaných kostí věrným Davidům, kteří vědí, co znamená „k velikému přichyl tomu tam se dubisku!“, jak poslušná Slávy dcera. Ten samý Medveděv už pár dní předtím vyhrožoval, že pro Ukrajinu nastane soudný den, když zaútočí na Krym. Ještěže se tak nestalo, představte si, že by tam zařval náš senátor Doubrava, co tam je na rekreaci. Pinkáte si s míčem v Artěku na pláži a najednou bum – hudba z Marsu, teda z Himarsu. To bychom museli Ukrajině okamžitě vyhlásit válku, naše oblíbené senátory nám nikdo vraždit nebude. Já tedy myslel, zádumčivý Medveděve, že soudný den vyhlašuje jen Bůh, ale to je právě to. Goliášové si hrají na bohy asi už ve školce a učí se tam v naučné hře Armageddon „vylévat svůj spravedlivý hněv na nekajícné hříšníky“ s pomocí plných nočníků. Soudný den se samozřejmě nevyvolá luky a šípy ani řemdihem, takže asi Medveděv myslel atomové zbraně. Koho nikdy nesvrběl prst na jaderném tlačítku, ať hodí mezikontinentálním balistickým kamenem.

Velmoci ani příliš nezdůvodňují, proč jim co patří. A když ano, slyšíme jen slova jako „sféra vlivu“ (tady je Krakonošovo – a basta), „nezpochybnitelný oprávněný zájem“ (můj zájem nad všechny zájmy), „bratrská pomoc“ (pomoci slabšímu bratříčkovi, aby nezavíral vrátka), „nastolení pořádku“ (ach ten strach z vesmírného chaosu) či „míru“ (zásadně dosahovaného válkou) či „nedílná součást“ (kupodivu i při porcování medvěda).

Ať si kdo chce, co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k dokonalé mocnosti patří choutky jako k velbloudovi hrby. Expanze je jim imanentní, agresi snídají, obědvají i večeří, zpupnost k nim patří jak k pankáči číro, z výuky znají jen diktát a zkoušení. A propagandu nosí jak pracovní montérky. Pro mnohé Davidy skončila jejich snaha přivítat Goliáše prakem zapíchnutým v chlebu se solí rozčarováním. Teď jsem pod čepcem / Po svatbě skončila pohádka/ Sklopil jsem zpětná zrcátka / Princezna povila robátka / a já se stal pitomcem. Anebo ještě lapidárněji – jako v originální trampské písni Ruty, šuty – Byla to léčka, já to nevěděl, / jako starej vůl jsem naletěl.

Opatrný názor států velikosti Davida je držet se chytrých hochů a mít za tři (plyn, ropu i obilí?). A flikovat to v tanci mezi obřími vejci, jak to jde. Nepřekvapuje mě vůbec, že to je i názor silně zaznívající v naší kotlince. Kolik má jen čeština přirovnání pro neprovokování mocných a pochopení pro poraženectví: nedráždit hada bosou nohou, nepřilévat oleje do ohně, nehrát si s ohněm, nedloubat se v ráně, když to nepřeskočíš, tak podlez, kdo uteče, vyhraje, co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi, kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, nehas, co tě nepálí, nemluv o provaze v oběšencově domě. Prostě mlč a šlapej vodu. Taktika, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Po přikrčení sice většinou následovala poroba, ale svoboda není hodnota v českých luzích a hájích nějak extra hájená, protože za svobodu si chleba nekoupíš a žárovku nerozsvítíš. Já a Eric Clapton to máme jinak, ale kdo jsem já nebo Clapton, který zpívá: It’s gone far enough / If you wanna claim my soul / You’ll have to come and break down this door (Už to zašlo hodně daleko / Jestli si děláš nárok na mou duši / Budeš muset přijít a vykopnout ty dveře).

Konečně i náš státnický symbol číslo 1 – svatý Václav – bývá nactiutrhači označován za kolaboranta, přesto dodnes na koni cválá Václavákem. Vždyť po prohře se Sasy posílal pravidelně Jindřichu I. 500 hřiven stříbra a 120 volů, aby měl klid. Což o to, volů mohl posílat i víc, o ty tu nebyla nikdy nouze, ale „rodinné“ stříbro?

Jak rád bych si s Lennonem a Yoko Ono zazpíval: Ev'rybody's talkin' 'bout / Revolution, Evolution, Masturbation, Flagellation, Regulation, / Integrations, mediations, United Nations, congratulations.

(Všichni mluví o / revoluci, evoluci, masturbaci, bičování, nařízeních, / integraci, zprostředkování, Spojených národech, /gratulacích.

Ale to hlavní: All we are saying is give peace a chance (Všechno, co říkáme, je dejte šanci míru), je to vždy úkol na generace. Ruty šuty, Ukrajina, Donbas, byla kdysi úsměvná parodie, ale nyní je to nelítostná krvavá válka s dalekosáhlými důsledky. David se rozhodl postavit se Goliášovi. A válečná mašinérie se rozjela a žádné „dejte šanci míru“ ji nezastaví. Žádné ruty – šuty, ale ruiny – šutry. Už platí jiná pravidla téhle plánované „čtyřdenní“ operace, pravidla generálů a smrti. Bude se „operovat“ tak dlouho, dokud pacient nezemře, protože už Black Sabbath zpívali: Generals gathered in their masses / just like witches at black masses / evil minds that plot destruction / sorcerers of death's construction /in the fields the bodies burning / as the war machine keeps turning / death and hatred to mankind / poisoning their brainwashed minds. (Generálové se shromáždili ve svých štábech, / jako čarodějnice na černé mši/ ďábelské mozky, které plánují zkázu / čarodějové, kteří plánují smrt / V polích hoří těla, / jak se válečná mašinérie stále točí / Smrt a nenávist k lidstvu otravuje jejich vymyté mozky). Tak to je.

Jsem velice skeptický k jakémukoli smírnému řešení, vyhovujícímu oběma stranám. A ti, co mluví o okamžitém mírovém řešení, myslí samozřejmě jen bezpodmínečnou kapitulaci Ukrajiny. Válka ovšem zná jen vítěze (i když Pyrrhovy) a poražené, vtiskává se hluboko do paměti i srdcí napadených a zůstane tam jako mokvající rána na přinejmenším desítky let. Sami si přeberte, jaký postoj k protivníkovi byste zaujali, kdyby vám domov rozsekal na maděru a vyvraždil celou vaši rodinu. Zpívali byste „dejte šanci míru“? To těžko. A to samé se může stát na Tchaj-wanu, zvlášť když účastníky jsou aktéři, pevní v kramflecích, tedy spíš v atomkeckách. A přestože, jak Johna Hardyho, nás i sebe přivádějí pod šibenici, neslyšíme od nich stále nic jiného než: Pravdu má jenom bouchačka, pravdu má jenom bouchačka. Jestli existuje nějaký Satan, má právě teď ošoupané ruce, jak si je mne.