Kdepak Publius Ovidius Naso nebo Publius Vergilius Maro, dnes se jedni šikují za novou hvězdou Covidiem, druzí za Pověrgiliem. A včera v Praze vypukly první nepokoje. Ve jménu Covidia. Co je ten „básník“ zač?
Nejen dávno předtím v politice, i v postojích k pandemii koronaviru se názorové nůžky doširoka rozšklebily. První jedovaté ovoce téhle polarizace jsme mohli sledovat včera na Staroměstském náměstí v Praze. Chápu všechny rozzlobené demonstranty, co ztratili práci, krachuje jim živnost, zhroutil se jim dosavadní život. Nechápu ale, že spousty z nich naprosto ignorovaly i ta nejzákladnější protiepidemiologická opatření. Bez roušek, nulové odstupy, výsměch nařízení o maximálním počtu 500 demonstrantů v oddělených sektorech po dvaceti…
Vlastně, měl bych chápat, když klíčové heslo, které se tam objevilo, znělo: „Virus neexistuje“. A výhrůžky Babišovi a Prymulovi oprátkou a plynem? Když by naši představitelé vlády měli za pandemii viset, všechny vlády světa, které proti pandemii bojují i mnohem drastičtějšími omezeními a dělají ještě větší boty, by měly být zřejmě navíc čtvrceny a lámány v kole. Co heslo „Kvůli vládě nemáme práci“, tam prezentované? Opravdu vláda lidem bere práci, a ještě si mne ruce, virus je jen trapná záminka? A odesláním vlády do plynu se vám práce zázračně hned vrátí? „Chraňme děti“? Tím že je nakazíme ve školách, oni své rizikové rodiče a prarodiče (jako se to stalo v mé rodině) a zhroucené zdravotnictví už jim neošetří ani zlomenou ruku?
„Braňme právo“? Právo prosazované petardami, dýmovnicemi, kameny a rvačkami s policií? Právo shromáždit se pěkně natěsno v kritické době vrcholící pandemie u nás? Právo zatížit už dnes vyčerpané a koronavirem decimované složky policie, právo spustit traumatologické plány a ochromit stovky zdravotníků, kteří mohli bojovat v úplně jiné první linii? A právo k obřímu schodku rozpočtu přihodit další desítky milionů, co tyhle manévry bezpečnostních a zdravotních složek stály? Ale ano, takhle totiž končí každá vypjatá polarizace. U radikálních křídel, která začínají „jednat“.
Vraťme se raději zpět k paralele s římskými básníky. Ještě včera se zdálo, že nejvyhrocenějšími „ideovými“ představiteli obou táborů jsou za Covidia stomatolog Roman Šmucler a za Pověrgilia biolog Jaroslav Flegr. První revoluční, druhý evoluční. Napětí mezi nimi by se dalo krájet na hranolky, jak ostatně ukázala debata na Primě, odkud prvně jmenovaný odešel, jen druhý spustil. Jejich názory na strategii postupu proti covidu lze zobecnit na „včera bylo pozdě“(Flegr) a „děsit lidi není na místě“ (Šmucler). Snad to souvisí s tím, že pro občany Flegrovy družiny si zřejmě chodí Smrtka v podobě nestvůrného parazita, ale pro Šmuclerovy stoupence jen usměvavá Zubatá. Jejich vztah k riziku obětí nákazy je totiž diametrálně odlišný.
Ještěže se podle svých odborností vzájemně nenazývali buď parazitem nebo zubním vrtákem, zůstali gentlemany. Což však už neplatí o jejich věřících z obou válečných ležení, a vůbec ne o včerejších ultras, hooligans či rowdies, říkejte jim, jak chcete. Své protivníky covidiovci nazývají zmanipulovanými ovcemi a Svědky Covidovy, pověrgiliovci kontrují covidioty. To zmiňuji jen mírnější výrazy. Zdálo by se, že v polovině října 2020 už neexistuje nikdo, kdo by se chopil transparentu VIRUS NEEXISTUJE. A přesto se na Staromáku objevil. K vysvětlení snad jen tolik, že milióny lidí i v roce 2020 věří, že Země je placatá a jejich počet údajně stále roste. Ne každý má elektronový mikroskop. Klíště vidím, jak mi leze po ruce, tak je, covid nevidím, tak není. Není-li ovšem virus, tak proč ta obří krize, špatně maskovaná jako pandemie, mává celým světem?
Tak to už je jiná, tady má teorii každý. Rozpoutal to Bill Gates, aby očipoval pro své zvrácené světové mocenské plány všechny lidi? Tak to je určitě pravda, protože jiná ultras z Covidiova tábora, Ilona Csáková, co ve volných chvílích mezi zpěvem zřejmě pilně studuje VŠCHT, tedy Vysokou školu chimérických teorií, jen tak nějaké fámě nenaletí. Možná je to však jen nový čínský Dlouhý pochod za ovládnutí světa, možná jen na lidstvo rozezlený Bůh. Nebo náš rozvrkočený krok právě covidem srovnává do latě sama planeta Země. Možná má pravdu Václav Klaus, který (přesněji jeho IVK) tvrdí, že: „Nejde o válku s covidem, ale válku s podivnými mezinárodními organizacemi, s celosvětově propojenou politickou a mediální frontou a s mocnými byznysovými zájmy.“ Ale i on, řekl bych váhavý covidiovec, co roušku nenosí nebo jen pod bradou, má své alter ego ve svém bývalém poradci a jistě pověrgiliovci Borisi Šťastném.
Do protilehlých zákopových pozic Covidia a Pověrgilia zaléhají i dřívější velcí přátelé. Prezident Zeman má svého Daniela Hůlku, exprezident Klaus již zmíněného Šťastného, Šmucler svého Flegra. A jako vždy je silně, zvláště emočně, rozštěpena umělecká fronta. Petr Čtvrtníček, dnes jasný pověrgiliovec, by po prodělání nemoci nejradši chytal Klause a Šmuclera do veterinářských ok a vlekl je do útulku, aby tam svorně vyli na měsíc. Divadelní principál, dříve jen princ, Jan Hrušínský, i když mu covidem těžce onemocněl herec Kňažko (a stal se samozřejmě tvrdým pověrgiliovcem), když rušil jeho představení, s úsměvem tvrdil, že mají v divadle chřipku.
Skalní covidiovka Bára Basiková zase poslala všechny s covidem do prodloužených zad, ať už pověrgiliovci „držej hubu a neotravujou nás všema katastrofickýma kecama“. Načež její kolegyni v show Tvoje tvář má známý hlas Eriku Stárkovou odvezla zkolabovanou sanitka přímo z natáčení. Možná to byl covid, možná Erika už nemohla poslouchat ty „katastrofické kecy“. Když jsem tady na blogu před několika týdny vtipkoval o tehdy ještě bezchybně běžící show pod změněným názvem Tvoje tvář má známý vir, netušil jsem, jaká Sibylla jsem, protože v karanténě mezitím uvízl i moderátor Polívka, „vysněný“ covid prodělala i Bára Basiková a nově je nakažena i porotkyně Burešová. Natáčení show bylo zastaveno. A nezastavil ho „ministr strachu“ Prymula, ale ten podceňovaný čertík KoronaBertík. Ostatně ani divadlo F. X. Šaldy v Liberci nezavřelo brány ze zvůle Svědků Covidových, ale už dávno před uzavřením všech divadel - pro velký počet nakažených účinkujících včetně diváků v první řadě. Vysloužili si za to ocenění Vzorné covidové ohnisko Libereckého kraje a dostali medaili, co ji Hůlka vrátil na Hrad. To jsou paradoxy, pane Vaněk.
Vůbec jsou covidiovci nějak v poslední době biti, jak pozoruji. Včerejší pražskou demonstraci odsoudili politici napříč celým spektrem, ani jeden nepoklekl na koleno v úctě před „oprávněným protestem rozhořčených otroků pod bičem otrokáře“. Což mě jako obvykle hned naplnilo nezdravým optimismem.
Ale zpět do starého Říma, k básníkům Ovidiovi a Vergiliovi. Proč jsem si je vypůjčil k „nálepkování“ současných táborů? Ten spor je totiž opravdu velice starý. Mohl by dnešní Pověrgilius citovat svou předlohu – Vergilia? Což třeba: „Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.“ Jistě ano, protože naše vláda, jak se ukázalo, skutečně v létě neznala osudů příštích a rozhodně nezachovala míru protiepidemiologických opatření, to už dnes ví každé dítě. Jak by řekl opět Vergilius: „Bohové rozhodli jinak.“ A rozhodli blbě, což se i v římské mytologii bohům stávalo, natož lidem. A politická opozice by si mohla přisadit, rovněž citací Vergilia: „Příště tak mírný trest vás nestihne za hrozné činy.“
Pokud by ovšem opozice sama plošně nevolala po rázném rozvolnění vládních opatření a neodhazovala manifestačně roušky (mnozí už v dubnu) a nedosadila do Ústředního krizového štábu jako svého zástupce covidiovce č.1 – Romana Šmuclera. Doufali, že tam Babiše vytrhne jako zkažený zub a nastolí vládu zdravého chrupu? Konečně, předseda ODS Fiala zcela nedávno navrhnul sklopit vládu v křeslech a celý ten zánět okostice vydezinfikovat bez umrtvení. To i naši předkové věděli, že koně v tahu se nepřepřahají. Chodit po potápějícím se pandemickém Titanicu a nabízet nové předčasné volby kapitána lodi, který zklamal důvěru cestujících, to odsoudil i komentátor Fendrych, kterého ze sympatií k Babišovi rozhodně nepodezírám. Navíc když víme, že pan Fiala opravdu žádná vědma Baba Vanga není, když ještě 21.srpna říkal, že „vládní opatření se zdají jako zbytečná“, aby za pár týdnů mumlal z roušky, aby lidé opatření poctivě dodržovali.
Covidius by nemusel zůstat pozadu, kdyby citoval svůj vzor-Ovidia: „Abys byl zdráv, musíš snést mnoho bolesti.“ A jako voda na mlýn covidiovců, kteří celou pandemii považují jen za skvělé píár světové farmaceutické lobby, u nás v čele s vakcinačním tunelářem Prymulou, by mohla působit slova Ovidiova: „Veškeren hřích, a stud a pravda i poctivost prchla, na jejich místo pak nastoupil klam a podvod a šalba.“ To by asi podepsali, co říkáte? Zrovna tak jako rezignaci na protiepidemiologická opatření v boji s covidem, kterou kdysi také pěkně Ovidius vyjádřil: „Je pozdě chystat lék, když dlouhými odklady zlá nemoc nabyla sil.“
I když u té rezignace nezapomínají zdůraznit, že ty seniory a oslabené by od „zdravě promořených“ (trochu oxymorón, že) přeci jen blahosklonně separovali. Při odhadu ministra zdravotnictví, že by promoření republiky trvalo dva až tři roky, je to také nápad z babiččiny krabičky. Tedy dát babičku do krabičky. A vyrobit dostatečné množství placatých nemocničních bažantů, aby se daly babičce podstrčit pod dveře spolu s pizzou a bramborákem. A ona by zase zpátky strčila pod dveře důchod, všichni by byli spokojeni. Protože o seniory se přeci nikdo nějak zvlášť starat nemusí a s potomky můžou komunikovat přes ty dveře. Nebo on-line, když dostanou od vnuka počítač-šunku, když se mu na něm stejně sekaly nejnovější hry. A tři roky můžou pařit v té skvělé izolaci, ti nenároční třeba Tetris, pamětníci války zas World of Tanks. Protože, jak vědci zjistili, hraní her může u seniorů zpomalit degenerativní procesy mozku. U mě to tedy nefunguje, protože díky štafetovému šíření covidu v mé rodině, ač sám nenakažen, jsem od blízkých byl izolován celý měsíc a už se mi stýskalo strašně. A byl jsem degenerativně zrychlený až běda. Já totiž nejsem žádný Covidius, ale jasný Pověrgilius, jak jste už jistě pochopili.
