Proč zmizely všechny lodě neziskových organizací ze Středozemního moře?

Když se přestaly ozývat posádky lodí neziskovek, operujících ve Středozemním moři, a do italských přístavů nedorazila dva týdny ani jediná noha uprchlíka, všichni znejistěli. Vysvětlení bylo šokující!

Nejdřív si všichni mysleli, že posádky lodí jen zase vypnuly svá zařízení označující jejich polohu, což dělaly běžně, když vjížděly do libyjských vod, kde neměly co dělat. Pak ale přišly první žádosti o výkupné a hrůzná pravda vyšla najevo. Všechny lodě byly uneseny somálskými piráty! Poté, co pirátský byznys v Adenském zálivu povadl, když tamní vody začala křižovat vojenská plavidla, ochraňující proplouvající obchodní lodě, našli si somálští piráti nový kšeft. Čelný představitel Somali Marináda, největší somálské pirátské organizace, Yusuf Zásuf k tomu dokonce drze poskytl rozhovor CNN. „Nevěřili jsme svým očím, když jsme si přečetli, že představitelé neziskových organizací, operujících se záchrannými loděmi ve Středozemním moři, naprosto odmítají jakékoli zbraně na palubě či dokonce policisty. Hned jsme to vyrazili vyzkoušet s jednou naší rybářskou lodí. A jen jsme valili oči. Oni sami naši loď na moři vyhledali a ještě nám pomáhali na palubu a vítali nás. Stačilo pak vytáhnout jediný AK-47, schovaný v záchranné vestě, a loď byla naše. Po téhle zkušenosti do této oblasti somálských snů okamžitě na místo vyrazily další desítky lodí. A byly to žně!“ pochvaloval si cynicky před kamerou Yusuf.

     Po odhalení šokující pravdy se okamžitě zvedla vlna solidarity se zajatými posádkami lodí neziskovek. Na jejich vykoupení ze somálského zajetí nejvýznamněji přispěl známý filantrop George Tymnesőrős, který ovšem po vykoupení sto padesáté, znovu a znovu předané a zase unesené lodi finančně zkrachoval. Nezisková organizace doktorů, kromě záchrany uprchlíků z moře známá hlavně svým programem na hubnutí felčarů podle drastických speciálních diet, Lékaři bez žranic, mu vyjádřila své neskonalé díky a pomocnou ruku nabídl i maďarský premiér Větry Orván v podobě státní podpory Tymnesőrősem zřízené budapešťské univerzity. A hned jmenoval novým rektorem profesora Václava Klause, aby plynulý přechod financování a výuky zajistil.

     Když se po předání výkupného začaly vracet ze somálského zajetí první posádky unesených lodí, vyprávěly o otřesných podmínkách v somálských zajateckých táborech, kde dostávaly stravu pouze pětkrát denně a často jen kachnu na foie gras, byly týrány jazykovými kurzy somálštiny a rekvalifikačními semináři pro lepší integraci do somálské společnosti. U navrátilců ze Somálska lékaři identifikovali hojně syndrom vyhoření, psychický stav bývalých záchranných posádek se začal lepšit až po jejich hromadném přemístění do psychiatrického ústavu s názvem Džungle v Calais. Tam převratnou metodou umístění v lepenkových baráčcích s vlnitým plechem a kurzů naskakování do kamiónů jejich psychický stav zaznamenával výrazné pokroky. Jeden z pacientů Džungle dokonce prohlásil, že když hodí do bláta sestrami poskytnuté jídlo a zapálí na protest své obydlí, je opět šťastný.

     Italská vláda okamžitě vydala pokyny pro humanitární posádky lodí, jak mají rozeznat somálské piráty od zubožených uprchlíků. Somálští piráti totiž prý díky svému bohatství jsou vždy ve značkovém oblečení a používají drahé mobily. „No tak to jsou pokyny k h*vnu,“ vyjádřil se neuctivě český zástupce neziskové organizace, zajišťující uprchlíkům nápoje (Člověk v žízni) Mimoň Špánek. „Dyť maj drahý vohozy a smartphony všichni!“ A zúčastnil se protestního shromáždění v Barceloně za vyšší příliv uprchlíků, kde nesl transparent Máme prázdné vítací náruče!

     Nevyschl ale jen pramen nových uprchlíků z Afriky. Migranti, v západní Evropě již usazení, začali hromadně opouštět své ubytovny pro uprchlíky a vracet se do Somálska, kde tamním úřadům tvrdili všichni bez rozdílu, že jsou Somálci a prchli před válkou v Evropě. Každý takový navrátilec do Afriky od somálské pirátské vlády hned získal vilu, luxusní vůz a hromadu peněz a mohl se zapojit do pirátského řemesla. Když se ptali německé kancléřky Andělky McOrwellové, proč je vláda nezadržela na hranicích, aby do Somálska neutekli, odpověděla: „A co jsme měli dělat, když jich milión stál na německých hranicích a chtěl pryč, měli jsme je držet násilím? Každé jiné řešení než otevřít hranice a dát jim sbohem by byla humanitární katastrofa. A vidíte, zvládli jsme to!“