Tak zpívá skupina Chinaski. Leccos dnes opravdu není, jak bejvávalo, ale že by nic? Myslím, že starší ročníky nové události vidí a vnímají hodně jinak. A co je pro mládež šok, ale trochu i „bojovka“, je pro seniory… co vlastně?
Nejprve to, co je seniorům důvěrně známé a někteří i desítky let v tomto režimu žili – a tehdy přežili (i ten režim):
Téměř absolutně zašpérované hranice, kdo se přeci jen vrátí ze Západu, musí provést sebekritiku a je stejně sledován a zavřen, s čímž „spontánně“ souhlasí. Policie rozhání srocené lidi, ti sedí zamčení doma a bojí se. Není moc kam jít za zábavou, natož kulturou, v televizi Dietl, budovatelské filmy a stateční pohraničníci v podání herců, kteří, jak dnes tvrdí, tehdy pod bolševikem strašně trpěli a byli v odboji. Diverzanti, překračující svévolně hranice a škodící vlasti, jsou při chycení přísně trestáni. Občané před dusivou atmosférou utíkají „trampovat“ do přírody, někteří snaživě udávají druhé za porušování pravidel. Fízlování všemi dostupnými prostředky je běžné. Co si neušiješ, to nemáš, jen pokoutně vypáleným alkoholem se správně vydezinfikuješ.
Některé léky jsou podpultovka, jako ostatně kdeco. Mít známého v lékárně nebo primáře v nemocnici je výhra v loterii. Vůbec mít síť známých je terno. Občas není toaleťák, jindy maso nebo třeba ovoce a zelenina a dále vše, oč žádá vláda občany, aby to nevykupovali. Náhradní díly není legrace sehnat. Úřady moc nefungují a úředníci se poctivě dezinfikují od občanů. Spravedlnosti se nedovoláš, nikam se neodvoláš, stěžovat si však lze na lampárně na Hlavním nádraží. Slibům a tvrzením politiků věří opravdu málokdo. Sledují se jistá z dezinformací obviňovaná média, ale nikdo se tím radši nechlubí, i když jsou těmi oficiálními médii označována jako prolhaná a štvavá. Poděkování a lásku čínským soudruhům, kéž zněly by jak zvony, za internacionální bratrskou pomoc. Jedno nařízení na naprosto nutné zajištění naší bezpečnosti a suverenity stíhá druhé, davy žádají ještě přitvrdit a víc trestat renegáty, zločinné revizionisty moudrých nařízení a vůbec živly.
Populární film Vironoš a lyžníci jasně ukázal, kdo k nám přes hranice pašuje to svinstvo ze zahraničí. Vystopováni jsou keťasové a zabaven je kontraband s nedostatkovým zbožím (nedostatkovým kvůli prozíravému řízení státu moudrými státníky). Osm let za rozvracení republiky šířením poplašných zpráv. Fámy a šuškandy, dobře živené přísnou cenzurou kvůli obavám ze znepokojování pracujících. Štrougalovský syndrom: ministr vnitra, obživlý z hibernace hřejivým červeným svetrem, je velebenou hvězdou za lidový přístup, např. rázné odmítnutí prohibice. Vyhazov z práce za fejeton, urážející (navíc v čase posvátného MDŽ) nestoudně asertivní soudružky dělnice, rolnice, a hlavně inteligentky z fakulty marxismu-feminismu, dříve zvané filda. Důležitá je čistota idejí a rukou, odvrženo vše zpátečnické a kapénkové… Až potud pro starší jaksi… nic nového pod sluncem. A přesto je i zde propastný rozdíl mezi opatřeními dnes a režimními "opatřeními" tehdy. Ten stav tehdy byl vnímán jako setrvalý, definitivní, přinejmenším přesahující naše životy. Kdo věřil, že se dožije svobodného suverénního státu? S Velkým bratrem v zádech a "dočasně" umístěnými vojsky? To dnešní situace, i když je též surově nadiktována vnější hrozbou a vypadá jako vnucená, má se "socíkem" společného asi tolik jako podobnost hodinek a holinek, že se oboje dá natáhnout. Obavy o zneužití pandemie k instalaci totalitního státu nesdílím, nejsou tu žádné (ani vnitřní, ani vnější) podmínky pro něco takového. A tou hlavní odlišností od tak lákavě "shodných" rysů někdejší totality s opatřeními proti pandemii je právě ta dočasnost. Věříme (a já doufám, že správně) ve světlo na konci tunelu, ať už ukočírováním pandemie, jejím samovolným odezněním, postupným promořením obyvatel a získáním protilátek, vynálezem a relativně rychlým zavedením účinného léku či očkování. A proto se neobávám, že nám koronavir přinese totalitu, i když se ruka některým politikům možná chvilkami zacuká. Dokonce ani o Maďary a Orbánovy dekrety nemám pražádný strach, i když představitelé Evropské unie už mají pocit téměř maďarského gulagu v srdci Evropy, zřízeného diktátorem Orbánem. A TOP 09 už by Fidesz zase "vylučovala ze strany", tedy z Evropské lidové strany. Kde já jen o tom vylučování ze strany už slyšel? Aha, zase jedna "podobnost". Pak jsou tu ovšem věci ničemu v minulém režimu nepodobné.
A na co si ani pamětníci nevzpomínají? Na masové nošení roušek na obličejích. Na celostátní karanténu, neprodyšné uzavření celých oblastí. Na zavření Škodovky a dalších klíčových závodů na týdny (měsíce?). Na to, že by mistři společenské etikety doporučovali kýchat a smrkat do rukávu, když zrovna nemáte kapesník. Na to, že kvůli této „lehké chřipce“ ve světě je potřeba skladovat mrtvé v mrazácích kamionů a na stadionech, převážet je armádou do krematorií a zřizovat polní nemocnice v kongresových centrech a hotelech. A zmrazit ekonomiku a podnikání do hluboké krize. Že na viru je naprosto nejhorší to, že je genderově nekorektní, trpí vypjatou věkovou diskriminací a skandálně nerespektuje nutnost velkých shromáždění za dobrou věc, např. feministické demonstrace ve Španělsku. Na to, že šéfka Evropské komise Leyenová nařídila pandemii, že nesmí narušit pohyb zboží, kapitálu a osob, natož úplně zavřít hranice, tedy ty evropské hodnoty. Pandemie neposlechla, bude asi třeba vydat směrnici, případně pandemii exemplárně odsoudit Evropským soudem.
Také si senioři opravdu nevzpomínají na to, že by o nich dříve někdo veřejně rozjímal jako o nutné a pochopitelné oběti na oltář znovurozběhnutí ekonomiky, navíc s bonusem ukončení jejich trápení nemocemi ve vyšším věku a zbytečného „přežívání“, jakož i úlevě a vysvobození neúměrně psychicky zatížených blízkých.
Takže něco je opravdu jako dřív, jak bejvávalo. Ale novinek je také dost. Musíme doufat, že jednou zase bude prima… pro seniory aspoň prymula.
