Nejděsnější český politici jsou tendlecten Piškumpré a ta Krucajda

Bavit se v hospodě vo politice s vožralym sklerotikem je fakt útrpčo. A Maňas byl zrovna vobojí. Když nad šestym pivem řek tu památnou větu z titulku, hned sem našpicoval uši. Ani jedno méno sem neznal. Ale vědět, vo koho kráčí...

„Prosim tě, jakej Piškumpré a Krucajda?“ pátrám v paměti. „Ale já jim jen tak řikám, von se menuje jinak, je tam jen kvůli prachům.“ Hned mě napadla spousta jmen. „Jak měl tu aféru!“ Zase spousta jmen. „No a ta Krucajda taky neni Krucajda, vzdělání nemá žádný, ale dycky do všeho žuchne po hlavě a je drobet rajda.“ Napadla mě eště větší spousta jmen.

„Jak voni se vopravdu menujou…? No a tendle Piškumpré, dyť víš, nedávno přišel za tim, nó, za tim šéfem těch… jak má méno jak ta zpěvanda…“ „Jaká zpěvanda?“ „No ta, jak skočila pod vlak.“ „Jo Bartoš!“ „Nó, Bartoš. A Piškumpré po něm chtěl, aby se přidal k jeho poslanecký iniciatývě, že navrhne, ježiš, von je blbej jak pucflek.“ „Jak pučtok, né? K jaký iniciatývě?“ snažim se vrátit Maňase zpátky na koleje. „No, to už nevim, protože se do toho vložil ten šéf tý, jak to hlídaj, ty dezinterpreformace.“ „To teďka hlídaj všichni, Maňas. Jak se ten šéf menuje?“

 „Mě se ptej, má takový méno, jak dyž ti to hoří u zadku.“ „Koudelka?“ „Přesně, Koudelka. A ten to nedoporučil, že by to narušilo… no prostě, něco by to narušilo, to je snad jedno, co. A navíc se do toho vložila ta, má takový německý méno…“ „Senátorka Němcová?“ tipnul jsem. „Ale né Němcová.“ „Tak Němečková?“ zkoušim to dál.  „Ale houby, no ta, … jak se fotila s tim ptákem.“ Přemejšlim, která poslankyně se fotí do porna. „Krausová? Ale ta neni poslankyně. A fotila se s malířskym válečkem, né s ptákem. S jakym ptákem?“ snažím se upřesnit. „S takovym, no, barevnym.“ „Barevnym? Černochová?“ zkoušim uhodnout. „Ježiš, né barevnym jako barevnym černochem, takovej velkej pták to je, má voči na pérech.“ „Jo, páv. Schillerová?“ „No sláva,“ vyfoukne už lehce propocenej Maňas. „Jo Schillerová. A ta jim hned řekla, že to napadne a budou to vobstřikovat.“ „Vobstruovat,“ opravuju Maňase. Ale ten si vede svou: „Tak se eště radili s tim, no s tim, jak je jako Hitler.“ „Jako Hitler?“ zkoušim si vybavit ňákýho poslance s knírkem. Napadá mě jen Feri, ale ten už ve Sněmovně neni, Hitlerovi se podobá asi jako Maňas Cloonymu a knírek už shodil. „Nó, jak je jak Hitler, narozenej,“ vopakuje Maňas. „Narozenej? Ahá, Rakušan.“ „Vidíš, že víš, koho myslim. A ten řek, že nemá čas, protože řeší s kámošem ze STANu, no s tim, jak von se ten STAN menuje?“ „STANjura?“ plácnu už nazdařbůh. „Copak Stanjura je ze STANu?“ zvedne voči k nebi Maňas. „Ale měl by bejt, ne?“ trvám si na svym. „Andrej Babiš i Andrea Babišová sou voba z ANO, to je stylový. Stejně jako Berkovec a Berkovcová. A voba Hájkové jsou ze STANu. A Zlínský je ze Zlínska, Ženíšek je ženatej, Růžička jen kvete, Mračková se neusměje, jak je tejden dlouhej, Flek má dobrej flek… a tak to má bejt. Kdežto jeden Fiala je z odéesky, druhej z espédé a Fialová z ANO. Bartoš je Pirát, Bartošek z Kádéú, co je to za bordel? A Okamura Hajaja a Okamura Tomijojo. Každej pes jiná ves. Válek z Topky, kdežto Válková z ANO. Farskýho, co měl bejt v Kádéú, ale nebyl, naštěstí už vykopli. Stejně je v tom hokej,“ povzdechl jsem si. „Ty máš ty ména ňák naštudovaný,“ ušklíbnul se Maňas. „Za to ty máš paměť jak Bajden,“ odsekl jsem.

 „Tak, kdo je ta Krucajda, dyž sme Piškumprého nevypátrali?“ udělal jsem další detektivní pokus. „Jo, Krucajda, ta mi fakt pije krev,“ sevřel pěsti Maňas. „Hele, co vypustí z chlebárny, to je jedna perla vedle druhý.“ Ani tohle nebyla zrovna indýcije, která by mě posunula v pátrání. „A sejří se do všeho, a ničemu nerozumí.“ Tak zase nic, perimetr sem nezúžil ani vo milimetr. „Jak vypadá, třeba?“ pokusil jsem se eště. „Nó, jak ta, jak sem jí tenkrát ukecal, aby mi pučila prachy.“ Tak to je beznaděj, Maňas si pučil prachy snad vod půlky světa. Ženskejch i chlapů, včetně mě. „Hele, až si vzpomeneš, tak se k tomu vrátíme. A jak si vlastně přišel na ty ména, Maňas?“ „No jak? Je to z tý písničky těch dvou, ten voplácanej a hubenej, jak vona se ta písnička menovala… po těch dvou, co měli ty alkoholový ména, nó. Jó, Slivovice a Martini,“ plácl se do čela Maňas. Nechytal jsem se. „Defernetace, jak je vyhodili z vokna na hnůj, víš, né?“ doplnil Maňas. „Aha, defenestrace, takže Slavata a Martinic,“ došlo mi konečně. „Konšelská vod Voskovce a Wericha.“ „Jo, jo, jo, Konšelská.“ Našel jsem si ten hit na mobilu. A jak jsme si ho pustili, zdálo se mi, jako by jí V+W složili včera. Ale vznikla ještě před druhou světovou, a to neznamená nic jinýho, než… že se poměry u nás vůbec nezměnily.

Tak si zapějte s náma, protože my to řvali na celou hospodu a všichni s náma kupodivu souhlasili a přidávali se.

A sláva mu! On je pašák!

Piškumpré a Krucajda!

A šupajdá a hojaja!

Zdar! Zdar! Zdar!

V klenutém těle duch bohatýra

z očí mu zírá odvaha i cit

on se dal cele do služby lidu

potírá bídu, brání blahobyt.

Proslavil město, předák je to skvělý

kdo je ten člověk, zdali pak ho znáš?

Jakpak bychom to všichni nevěděli

že je to…

… no přece ten, jako von se sakra… Vzpomenete si za Maňase? Kdyžtak mu osvěžte paměť v diskusi.