Slov o ohrožení demokracie padlo dnes před volbou předsedy sněmovny na tuny. Balast, hodný pádu do zapomnění už ve chvíli vyslovení. Protože – podle činů poznáte je.
To skutečně velice nebezpečné totiž také lehce zapadlo. A nemělo by. Z tajné volby udělat veřejnou, tak právě tohle je OPRAVDU REÁLNÁ cesta k „demokratickému deficitu“ par excellence. Nepodceňujme právě tyhle signály, skutečně hrubě totalitní. I když zabalené do omelety neohroženého boje typu: ať se ukáže, jak to ANO táhne s komunisty a SPD. Koneckonců, ani tohle nevyšlo dle scénáře, i když velká snaha byla. 135 hlasů, kterými byl Radek Vondráček z ANO zvolen předsedou sněmovny, ať počítám, jak počítám, by nedala tahle „osa zla“ ANO-KSČM- SPD dohromady ani v tajných snech. Jedině kdyby, jak praví přisprostlý vtip, Šmudla šel dvakrát. A dokonce rozhoukaná siréna jediných demokratů v záplavě populistů až fašistů, že tohle hlasování se uhraje přes neplatné hlasy (myšleno jakoby neplatné, ale cíleně zneplatněné) nevyšlo. Byly 2, slovy dva. Konečná, vystupovat. Vlak bloku ryzích demokratů z leknutí (z výsledků voleb) zde končí. Rozčilený M. Kalousek sice hned vyprášil Pirátům kožich za tenhle „podraz“, ale to je tak… asi všechno. Jsou to ale paradoxy, zrovna od Pirátů bych čekal trochu té hravé anarchie a sladké destrukce, a oni nic. Konstruktivní, až k uzoufání. Jestli oni mi nakonec nezačnou být sympatičtí.
Ale zpět k tomu, co považuji za opravdovou hrozbu. Jak jsme slyšeli, demokratický blok ODS, lidovců, TOP 09 a STAN se rozhodl, že, cituji: „Nafasujeme volební lístky, ale nehodíme je do urny, aby se ukázalo, kdo je součástí koalice a kdo opozice“ (místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek). „Zpřehlední to situaci, bude jasně vidět, od koho získá předseda Sněmovny podporu. Nebude se tak moci skrýt třeba za neplatné hlasy, kterých určitě nebude málo” (šéf poslanců STAN Jan Farský). Obojí zde.
Jinými slovy: jak z tajné volby udělat veřejnou, „aby se ukázalo“. Ale ukázalo se něco zcela jiného – ani nijak zvlášť neskrývaný atak na institut tajné volby. A TO je nebezpečnější, než si možná myslíte.
Proč jsou vlastně některé druhy voleb tajné? A proč je to bytostně důležité? Víte, i volby za socialismu byly tajné. Opravdu? Na to komunisté vymysleli velmi hezký trik. Kterým tajné volby proměnili ve veřejnou deklaraci podpory kandidátů Národní fronty. Vhoď před zraky bdělé volební komise do urny svůj lístek. Můžeš jít za plentu, ale samozřejmě, vždyť máme socialistickou demokracii. Plentu tady máme, vidíš. Jenže když tam půjdeš, volební komise si u tvého jména udělá černý puntík, víš. Protože, co bys jinak dělal za plentou, že, než škrtal naše skvělé kandidáty? Tak tam jdi, ale rozmysli se, rozmysli, na své štěstí pomysli! Velmi pěkně to nedávno připomněl reprízovaný TV seriál Vyprávěj z té doby. A jiný příklad, už z posametových časů: vzrušená volba prezidenta (ještě nepřímá), ke smůle „demokratů“ byla… taky tajná. Pěkný fujtajbl. A tak někteří poslanci a senátoři obdrželi předvyplněné (nebo sami vyplnili předem) hlasovací lístky, a ukazovali si je navzájem. Opět nedělali nic jiného, než absolutně znevažovali institut tajné volby. A to neznamená nic jiného, než že se vzdávali vědomě svého práva na zcela svobodné rozhodování jen podle svého svědomí. Prodali úděl svobodné volby za čočovici partajních „deklarací jednoty“. Bez mrknutí oka, demokrati. A dnes přesně tak. Účel světí prostředky, ani se kropenka farářů demokracie nezachvěje.
A tak navrhuji přejmenovat Demokratický blok na Demokratický blob. Blob znamená v angličtině „cákanec“. Nebo také „kaňku“. A jmenuje se tak jedna komiksová postava. A v architektuře se tímto termínem označuje amébní tvar. Dnešní chování tohoto uskupení myší, aby jim to více řvalo, to vystihuje. Všechno sedí. Jen aby se jim tyhle praktiky jednou nevrátily v plné síle.
