Z rohu zrůjnělého hlupství se sype jedna lahůdka za druhou. Jako lektor společenského tance se strašně omlouvám, že jsme léta segregovali mládež na kluky a holky. Ba co víc, já kdysi tančil, nalíčen nahnědo, s parukou. Výsměch!
Z pařížské školy Sciences Po nedávno jak čamrda vypadla učitelka Plazenetová (zde), protože odmítla přestat říkat studentům Muži a Ženy a používat nově zavedené Vůdci a Následující (leaders – followers). Fantazie genderových progresivistů je hodně zvláštní. Na jednoho chlapíka, co si nechal říkat Vůdce, si vzpomínám. Nebyl to zrovna vzor pro nová oslovení. Studenti učitelku, jak je dnes v módě, okamžitě napráskali vedení školy za její „sexistické, ponižující a diskriminační“ poznámky, které jim byly „velmi nepříjemné“. A žádali její hlavu, jak jinak. Nekomentuji vůbec, že nová doba, kdy host vyhazuje vrchního a student učitele, je divná a nemůže to dopadnout dobře. Jedna ze studentek, jak Plazenetová líčí, jí zejména vysvětlila, že „nechce být nazývána ženou“ a že si nepřeje, aby jí byla vnucována „ženská role“. Souhlasím, mně někdo vnucovat ženskou roli, tak napráskám i bráchu. A vedení školy, jak si Plazenetová v článku stěžuje, na ni uplatňovalo určitou formu „cenzury“ a „nátlaku“, aby se studentům omluvila a souhlasila se změnou oslovování. To už mě vůbec nepřekvapuje, jen si děkan brněnské Masarykovy univerzity dovolil odmítnout zavést ve škole unisex záchody, už ho propírají v médiích jako zpátečníka a brzdu pokroku. Kdo ví, jestli vydrží do švestek.
U párového tance to ovšem má jeden velký háček. Když z člověka vyoperujete páteř, jeho tělo se zhroutí. A přesně tak to je u společenských tanců. Můžete samozřejmě předstírat, že se jedná jen o pohlavní a rasový konstrukt. Náčelníka Pygmejů může samozřejmě hrát Brad Pitt, role Nelsona Mandely by se jistě se ctí zhostil George Clooney, Tom Cruise v roli princezny Diany může excelovat a Jennifer Anistonová jako Mladý Papež v pokračování seriálu Netflixu by byla jistě skvělá.
Dickensova Davida Copperfielda (2019) může hrát Dev Patel indického původu a Mr.Wickfielda Benedikt Wong původem z Hongkongu. V seriálu Netflixu Bridgerton se anglická aristokracie 19.století už hemží černochy, takže… o co tady jde? Právě o to, že společenský tanec JE založen na „konstruktu“. Dokonce tak silně „machistickém“, že to pobuřuje. Ostatně, i Science Po (zatím) uznává, že v párovém tanci musí být někdo vůdce a druhý podřízený, a to hůř než otrok. Člověk, který nepřijme jednu z těch zaostalých „rolí“ v páru, a vůbec žádný diktát, si prostě a jednoduše… nezatančí. Zkuste si to, tančit v páru, kde vedou oba anebo jsou oba podřízeni. Pokopete se do minuty až do krvavých zranění. Takhle to opravdu nefunguje. I párový tanec můžou samozřejmě tančit dvě ženy (a někdy to vidíme i na zábavách, kde je málo tancechtivých mužů), dva muži nebo dvě nebinární bytosti. Takže ano, studentka, co nechce být považována za ženu, ale třeba za mloka, si zatančí také, jen musí uznat, že je podřízený mlok, co bezvýhradně plní rozkazy vůdce, který se zas může považovat za krokodýla, proč ne. Bude to její nezávislé hrdé povaze vyhovovat? A bude tančit figury, které mají (velmi silně) heterosexuální podtext, u mužů zdůrazňují sílu, mužnost, u žen podmanivý šarm, temperament, možná i lehkou provokativnost (prostě to staré haraburdí, které už dávno neplatí)? On totiž párový tanec má i erotické konotace a celá staletí to dokonce byla jediná společensky přijatelná forma, jak se muž mohl dotknout beztrestně vyhlédnuté partnerky. A nejen to, řada figur pracuje i s předpokladem, že muž je ten silnější v páru (a udrží třeba partnerku v hlubokém záklonu v tangu, o zvedačkách ani nemluvě). A ženské figury bývají i podstatně náročnější než mužské kroky, včetně řady podtáčení (třeba v polce) nebo ornamentálních kroků, protože se předpokládá, že jsme od přírody větší nemehla (tedy my, muži). Nebylo by jednodušší v dnešní době párové tance, tak „pitomě“ postavené na genderové nekorektnosti, úplně zrušit než řešit neřešitelné? Pomníky jsme už pokáceli, není čas už odpálit i ten odporně segregační tanec? Z dinosaura stejně nikdo moderního progresivistu neudělá, a to ani kdyby se na škole Sciences Po všichni po….. Skončilo to ovšem odchodem učitelky ze školy (ne vyhozením, jak psal nepřesně Seznam).Ale kdyby sama neodešla, nevyhodili by ji?
Rozmohl se nám v tanci ovšem ještě jiný nešvar, stejně na hlavu postavený, ba ještě stupidnější. Před časem média psala o českých tanečnicích, které „pobouřily svět“, protože si zkusily zatančit tradiční maorský tanec haka a dokonce to hodily na Instagram. „Omluvte se a smažte to, zuřili pod videem lidé“, psalo se (zde). A dokonce líčením napodobily tradiční maorské tetování. Ta drzost, ten výsměch posvátnému tanci! Ten přeci můžou tančit jen VYVOLENÍ! A jsme u toho. Opravdu „dívky nemají právo si přivlastňovat kulturní dědictví Maorů“? Dobrá, ale pak samozřejmě nemají běloši právo si „přivlastňovat“ černošskou hudbu, natož nějakou pentatoniku, všichni jen na vlastním písečku. Žádné multi-kulti, nepronikat, neovlivňovat, neinspirovat se, nesnažit se porozumět. A jestli uvidím nějakého cizího Maora nebo magora tančit polku, pojedu mu rozbít ústa. A jestli ho navíc nachytám, jak vaří vepřo-knedlo-zelo, udělám mu z kuchyně kůlničku na dříví. Sáhl přece na mou posvátnou skočnou a národní jídlo, ne? Zajímavé je, že např. Karel Gott se také nechal pomalovat maorskými znaky na tváři jako nápodoba tetování (zde). A nikdo ani nepípl. A byl snad Karel Gott Maor? Tam to kupodivu nevadilo, pomalovali ho sami Maoři, takže asi dostal výjimku a razítko SCHVÁLENO.
Já jsem se učil africké tance. Co učil, já je všude možně i tančil. Teď teprve vidím, jakého faux pas jsem se dopustil. Jenže, mě africký tanec také učili černoši. A měli radost, jak mi to jde. Zřejmě nějací provokatéři. Jeden černoch mě naučí tanec úrody a druhý mě za rohem zbije, že zesměšňuju Afriku. A tak je to se vším, pořád stejný mustr. Někdo se prohlásí za výjimečného (vyvoleného, vůdce, osvíceného, pomazaného…). Pak začne protestovat proti zesměšňovatelům. Vše nevyvolené ho uráží. Pak jeho stoupenci začnou pronásledovat "ty druhé". Občas někomu vytlučou výlohu nebo rovnou ho podřežou. Pak se vyvolený dostane k moci a k protestům přidá i oficiální represi. Končí to vězením nebo i popravami. Nejvíc si dejte pozor na pravověrné hlasatele čistoty. Čehokoli. Nedotknutelnosti. A útokům právě na zesměšňování. Už jsem tu kdysi psal, že humor a satira jsou jako kanárek v dole. Ti při nebezpečí umírají (jsou zcenzurovány) jako první. Pak už ale budete na řadě vy.
Tu největší pecku jsem si nechal nakonec. V mládí jsem (a po celé republice) na jevištích tančil s nahnědo natřeným obličejem (na to je už odborný termín „brownface“), v obří huňaté paruce jak kříženec Dominika Feriho se lvem. Nikdo mi neřekl, jaké rasové zhovadilosti se dopouštím. Představoval jsem kubánského soudruha v Tanci národů. Moje samba se soulovou vlnou byla pověstná, chodili se na mě dívat ze zákulisí i kolegové zpěváci a hudebníci. A teď abych chodil kanálama. Jenže já odmítnout nemohl. Tedy mohl, ale protože jsem byl voják základní služby v Armádním uměleckém souboru, odmítnutí by znamenalo neuposlechnutí rozkazu. A s tím nebyly tenkrát žádné štráchy, hned by vás vezli do vězení do Sabinova a ve válce i zastřelili. Tak se až teď, po 40 letech, moc omlouvám všem Fidelům Castrům. Byla to chyba, podlehl jsem hrubému nátlaku mého choreografa Čumpelíka a moc mě to mrzí, už to, prosím, nikdy neudělám.
P.S. Pst! Udělal jsem to ale zas, tentokrát jsem si vzal na paškál africký tanec za zvuku bubnů. Tanečníci už naštěstí nebyli natření na černo, to už by po mně dávno jela rasová hlídka. Záznam je to naštěstí nekvalitní, tak mě ještě nikdo neudal. Rychle se na to podívejte, než to smažou.
