Máme se jak na zámku, ať to trvá věčně

Tahle věta z filmu Pahorek sedí na dnešní Česko jak ulitá. Moudří politici pracují pro blaho spokojeného národa, pandemii jsme zvládli s prstem v roušce. Ale jsou tu i ti, kteří se chovají pandémonicky.

Ti, co na pandemii skvěle vydělali, se chystají nezištně pomoci těm, co na ní prodělali kalhoty a někteří i trenky. Ne, nečekám, že by třeba napakovaný Lidl poslal nebožákům ze SmartWings, co jim letadla korodují-koronují na letištích, nějakou tu miliardičku. Vydělali jsme totiž hlavně my, občané. Jestli jste si toho nevšimli, podívejte se znovu do své nadité peněženky. Proto po nás teď všichni budou chtít finanční satisfakce. Protože je stát (a stát jsme my) poškodil. Takže to těm potřebným, aby se neodebrali do byznysových věčných lovišť zisku, zaplatíme na daních. I kdyby pravnuci neměli ani na dudlíky. Je to naprosto správně, podnikání je ve světě 21.století státem stoprocentně garantovaná činnost, kde platí báječné pravidlo privatizace zisků a socializace ztrát. Jinak by totiž už nikdo nepodnikal, natož aby divadlo založil a v potu tváře kulturu šířil. A to je ráj, o kterém se ani vousatýmu strejdovi Marxovi nesnilo. Jen díky němu se třeba banky vůbec nebojí směle riskovat a nakupovat i ty nerizikovější akcie a v klidu půjčovat nezaměstnaným na palácové bydlení.  Kdyby to pravidlo neplatilo, kde bychom byli, ha? Tak ještě zavést ten bezpracný garantovaný „sociální“ příjem pro všechny, co ho prosazuje třeba americká kongresmanka Ocasio-Cortezová, aby i chuť pracovat byla naprosto svobodnou volbou a nevzbuzovala deprese v těch, co se jim pracovat nechce, protože by si třeba mohli ulomit nehet nebo neměli čas na vzrušující experimentování s drogami. Jen s takovým programem se dnes člověk vypracuje ze servírky v Bronxu do Sněmovny reprezentantů. A ještě po něm pojmenují asteroid.

Ne že by to slibování světlem prozářených zítřků nešlo i našim politikům. Ať už byl kdysi jako ministr financí vyhlášen Miroslav Kalousek jako Nejlepší šetřílek roku a dokonce Utahovač opasků desetiletí. Nebo červený modrý Fiala z ODS, pan profesor, co je ho plný kompresor i sněmovna, znám dosud jako pravicový, místy až konzervativní guru. Oba poslední týdny navrhovali něco jako plně automatizovaný roh hojnosti. Sypej, vládo, sypej, zubama neskřípej. Jediný úsporný program navrhují Piráti, šetření se však, bohužel, týká jen emisí CO2, což se mi zdá málo.

Ale zpět k tomu, co nás opravdu proti koronaviru zachránilo. ROUŠKY! Tolik zesměšňované, napadané, pohrdané. Ale já jsem, jako všichni politici, na slovo i hlavu vzatým odborníkem na epidemiologii. A politici navíc neuskutečňují poctivé vědecké výzkumy jako já. Z toho posledního, který jsem realizoval v autě během jízdy z Karlína na okraj Prahy, plyne jednoznačný závěr. Kapénková nákaza je v Česku TŘIKRÁT nebezpečnější než u jiných národů. To se z univerzity Johnse Hopkinse nebo Institutu Roberta Kocha nedozvíte, těm je česká kotlina šumafuk. Jako vždy u převratných objevů stála i u toho mého náhoda.  Jel jsem sám autem (tedy bez roušky) přímo proti slunci, a tak jsem při zpěvu zaznamenal, že mi z úst vyletují stovky malých kapiček, což bez toho protislunce normálně nevidíte. Tak se šíří kapénková nákaza. Zjistil jsem však záhy, že při vyslovení souhlásky „ř“, je těch kapiček třikrát VÍC! S vyslovením věty Bratře, střez neteř jsem vyemitoval třikrát víc kapiček než při Brother, watch your niece! Zkuste si to proti slunci sami. Uvidíte! Bez roušek bychom byli jako národ totálně v háji. Tak pozor na ty, co v euforii téměř pandemické odhazují roušky jako symbol lokajského porobení Babišem a žádají neorouškované koncerty v nabitých arénách a plné kotle sportovních fanoušků. Já si myslím, že koronavirus nikdy nepochopí, co znamená slovo rozvolňování. A že naším ideálem (i mým, samozřejmě) je spolu s básníkem Gellnerem: za noci vnikat do snů žen a trochu býti promořen. Škoda, že jeho báseň s příznačným názvem Po nás ať přijde potopa končí tak nevesele: svůj život rychle utratit, nic nezískat, nic neztratit. Taky bych jako politik byl expert na rychlé utrácení, takových vůdců ale máme plech.

Jako by čtyři jezdci apokalypsy mávnutím covidového proutku zmizeli a jejich poselství-mor, válka, hladomor a smrt-taktéž. A to ani nemluvím o pátém jezdci, kterým je, jak známo, Strach. Mám kamarádku v Americe, je lékařka. Každý den spěchá do nemocnice roztočit koronovou ruletu. Zatím dobrý. Její muž ztratil zaměstnání, její dcera i s partnerem taky. Ty desítky milionů Američanů na covidové dlažbě tedy moje kamarádka sama pociťuje v šíleném poměru 1 ku 3. Nemusím ale pro toho pátého jezdce tak daleko. Stačí vnořit nos do českých zpráv. Kromě grafů vývoje ekonomiky, nezaměstnanosti a HDP u kolen i zcela konkrétní. Třeba: Potraviny budou zdražovat už pořád. S HDP nehnu, ale tohle byla výzva. Koupil jsem hned skleník (asi nebudu sám) a už mi tam raší kedlubny, ředkvičky, papriky, rajčata a hrášek. Já vám dám květák za stovku, holomci. Ropný vrt si na zahradě zatím nepořizuji, benzín jako jeden z mála zlevnil, ale do budoucna to nevylučuji.

O nutné soběstačnosti a samozásobení teď mluví všichni. A na sucho jsme kašlali léta, dokud nezačalo být vidět i z vesmíru. Takže už ho vidí i ten asteroid, pojmenovaný po kongresmance Ocasio-Cortezové. Taková hanba. Proto asi ministr Brabec navrhuje, abychom u novostaveb všichni museli vodu zadržovat a vsakovat. Drobátko to teda stavby zase zdraží, ale nešť. Kromě energetického štítku přidáme i vodní štítek. Jako vždy: je pandemie - vyrobte si roušky, milí občané. Je sucho – zadržujte a vsakujte, milí občané. Vláda líbá a děkuje a jde se místo vás chlubit do Bruselu. Úplně mi to připomnělo, jak kdysi na jednom improvizačním představení za socialismu pan profesor Vyskočil imitoval hlášení obecního rozhlasu po atomovém cvičení civilní obrany: Občané, vracejte nám ty masky, ať můžeme uskutečnit další výbuch.  A do toho prezident Zeman říká, že sucho je horší než koronavirus. V panice jdu kopat na zahradě retenční nádrž. Než si uvědomím, že už ji mám, zdražila mi stavbu o pár desítek tisíc, ale mám čím zalévat ten skleník a na Hradě to teda asi mám dobrý (a u novinářů tím pádem moc špatný).

Když už jsem u toho strašení a novinářů, tak Ondřej Kundra z Respektu je něco mezi Barbuchou a bezhlavým rytířem. Přikláním se k tomu bezhlavému rytíři, protože s hlavou na krku snad takovýhle komentář napsat ani nejde. Jako by nebylo dost toho, že k nám přijel na lyžích koronakůň, zaleh nám celý dvůr, navíc prý přiletěl i ruský špión s ricinem v kufříku, kterým hodlal zamordovat hned tři čelné pražské představitele soch, pamětních desek a názvů ulic. Možná tahle NHKG (Novotný-Hřib-Kolář Gruppe) starším připomene jinou NHKG (Novou huť Klementa Gottwalda) a není to od věci. I nová NHKG má slušný odpich, blokovnu a válcovací trať pro Rusy. A vypadá to, že místy jede na koksu. Co se po tomhle článku rozjelo konspiračních úvah, kdo všechno si nericintal pentli! BIS řekla, že jestli něco uniklo, tak od ní určitě ne, a podala trestní oznámení na neznámého pachatele Ondřeje Kundru. I sama informace o agentu s ricinem prý byla anonymní. Anonyma k soudu nedokopete, pokud pečlivě otřel sluchátko v telefonní budce. V každém případě hluboce utajený tajemný agent s povolením zabíjet, jinak Andrej Končakov (proč zrovna Andrej? Není už těch antibabišovských provokací dost?!), se skvělým nenápadným diplomatickým krytím coby ředitel Ruského střediska pro jedy a likvidace v Praze, má s obětmi mnoho společného.

Třeba policejní ochranku nebo aspoň žádost o ni. Dále to, že stejně jako Kolář poskytuje z hluboké ilegality rozhovory novinářům a o své ochraně naznačuje, že ani nesmí naznačovat. Pokud do všeho chcete vnést konečně světlo, přiznám se, že vedle mého hlavního koníčka – epidemiologie, mám ještě vedlejšák – odhalování špionážních afér. A řeknu vám, jak to opravdu je. Klíčem k odhalení je onen kufřík. Nezdá se vám, že to, v čem agent ricin pašoval, by mělo být naprosto nedůležité? Pak jste na to kápli jako já. To vypíchnutí kufříku není žádná náhoda. Jedná se totiž ve skutečnosti o rozsáhlé mezinárodní spiknutí baťůžkářů proti nám, důstojným kufříkářům. Každé očernění nás, vyznavačů kožené elegance a zlatých kování, je totiž apologetům zválených pytlů na zádech dobré. No zkuste říct „diplomatický baťoh“? Hrozné, že. I jejich volání po transparentnosti není ničím jiným než útokem na naše kufříkové zámky s číselnou kombinací. A vítr vane z USA, protože tenhle baťůžkářský fanatismus se táhne již od takzvaných usáren. Neštítí se kvůli svým odporným rancům a krosnám rozehrát i špinavé zpravodajské hry, tak je to. A z toho se mi zvedá… kufr, samozřejmě, co jiného.

Takže ano, máme se tu jak na zámku, ať to trvá věčně, ale pozor na narušitele: ekonomické Plundry, antirouškové Ludry, bezhlavé rytíře Kundry, ricinové Kufry a spol.