Orientovat se v názorech na klima není žádná legrace. Spěchám k vám tedy s klimanuálem k určování lidských druhů. Je to zároveň má diplomová práce na fakultě sociálního inženýringu a pozitivní manipulace v Praze.
A obhájil jsem ji na výbornou, za potlesku celé komise. Konečně, originálními myšlenkami a převratnými vědeckými závěry jsem na fakultě proslul už za studií, odkazuji například na mou seminární práci Genderové stereotypy na veřejných WC, kde jsem podrobil nekompromisní kritice fakt, že po zavedení unisex záchodků a zrušení mušlí muži při obsazení kabinek chodí na malou do umyvadla a maskují se papírovými ručníky. V diplomové práci jsem se zaměřil na žhavé téma klimatických změn, a hlavně postojů lidí k nim. Podařilo se mi identifikovat, rozčlenit a zevrubně popsat jednotlivé typy a jejich meritorní přístup k problematice klimatu. Bylo to označeno za podnětné až podnebné a komise ocenila především popularizační význam mé práce, dosažený použitím originálních názvů skupin a kategorií, napomáhající snadné orientaci i laickým zájemcům o tento palčivý problém.
Postojově členíme klimatické názory na následující kategorie:
- Klimamut, též Klimastodont, je člověk, který naprosto odmítá jakýkoli alarmismus ohledně klimatických změn a za bojem za klima vidí jen roušku zakrývající velký byznys nebo tmářské levičácké snahy o totalitní diktát. Tento velmi ohrožený druh, hanobený ve všech médiích světa, v poslední době pod tlakem přechází z argumentace „žádné změny vůbec nejsou, je to jen propaganda“ na „nějaké změny jsou, ale přirozené, není prokázáno, že je způsobuje člověk“.
- Klimamlas, též Klimameluk, je označení zřejmě naopak vůbec nejrozšířenější skupiny. Sporům o klima příliš nerozumí, vědecké studie (ani z jedné názorové strany) nečte, plete si COP 24 s celodenním účesem Grety Thunbergové a tu zase s Gretou Garbo, klimatickým konferencím nevěnuje sebemenší pozornost, klimatické aktivisty má za exotickou zvěř a politiky, mluvící o klimatu, za prolhané šíbry. V poslední době však se znepokojením sleduje zprávy o tom, že mu zdraží benzín, i ten letecký, takže i jeho dovolenou u moře, zruší naftu, vše nahradí elektromobily (přemýšlí, kde bude dobíjet z okna činžáku) a jeho starému autu napaří mastné daně. Ví o škodlivosti uhelných elektráren, ale jaderné mu nevadí, spíš ty pole oseté solárními panely, řepkou nebo větrníky. Pamatuje si lesy sežrané kyselými dešti a oranžové mlhy u chemických závodů a starší klimamlasové dokonce sázeli stromky v hnutí Brontosaurus. Někteří z klimamlasů se naučili už nevyhazovat odpad do lesa na divoké skládky, ti ještě osvícenější dokonce i třídit odpad, odevzdávat prošlé léky v lékárně a staré baterie do nádob v elektru. Ti nejlepší i vědí, kde mají sběrný dvůr a něco i o masovém používání chemie v zemědělství, kvůli čemuž se občas pokusí nakoupit ekomrkev v supermarketu, než je ovšem odradí cena na váze. Nejpokrokovější klimamlasové na jaře vyrážejí uklízet do přírody po klimamutech, nebo se i připletou, zvláště mladí, do demonstrace za klima..
- Klimasochista už několik studií o klimatu na internetu přečetl, zná burcující závěry klimatických konferencí a podmračeně si přehrává projevy Grety Thunbergové. Každá lokální povodeň nebo červencová delší vedra ho utvrzují, že se blíží neodvratná katastrofa a je pořádně vyděšený. Zná dvanáctiletou lhůtu na vybrání smrtící klimatické zatáčky a protože je většinou mladý, přičítá tenhle „dyzástr“ rodičům a všem politikům nad třicet, někdy dokonce naléhá na rodiče, aby koupili elektromobil, odmítá stopovat kamiony, bojkotuje bifteky a létání do Brna, už si koupil první šátek v second handu, aby snížil zbytečnou nadvýrobu, starým rohlíkem nakrmil ptáčky a omezil tak konzumní plýtvání a dvakrát (do prvního deště) ročně jede do školy na kole, kde diskutuje o klimatu a dívá se přitom vyčítavě na třídního učitele.
- Klimamonář, též Klimanažer či Klimašinfíra se ve skutečnosti absolutně nezajímá o nějaké dopady na životní prostředí, ale pochopil, že klima může být úžasný byznys, na kterém nadělá klimajlant a ještě mu lidé budou líbat ruce jako spasiteli. Je proto nadšeným zastáncem i nejradikálnějších teorií, protože ví, že strach prodává nejlíp. Míří do politiky a usedá v nejrůznějších komisích pro ochranu, záchranu, přežití, dožití a nevyhynutí, nejlépe v Bruselu nebo OSN, varuje, vyhrožuje Klimamutům, navrhuje co nejvyšší urychlení klimatických směrnic a předpisů, zakládá fondy na podporu klimatu budoucnosti a vkládá do nich bilióny eur, které následně rozděluje těm správným příznivcům. Pokud je manažerem nějaké firmy, nejprve ji promění (jen marketingově, žádný strach) v tu nejúspornější, nejekologičtější a uhlíkově nevystopovatelnou, vymýšlí věčné sáčky, nerecyklovatelná ekobrčka, nápisy Vytřídíme to za vás a kampaně typu, že když si koupíte deset jeho výrobků, deset haléřů on věnuje na fond ohroženého ovzduší v Nigeru. S emisními povolenkami kšeftuje jak Turek v Orient bazaru a svůj na odiv vystavovaný hybridní obří vůz ještě nikdy nepřepnul na elektriku kromě ježdění po městě (kvůli lepší akceleraci). Na sídlo firmy zavěsí dva solární panely a zaplatí jednomu dítěti s astmatem víkendový pobyt v Tatrách a dvěma stromům v amazonském pralese kovový návlek proti pokácení. Pokud pracuje v automobilovém průmyslu, už předložil všem vládám světa dotační plán pro urychlení elektromobility, návrh na ekošrotovné a drastické zdanění aut starších 5 let, aby trochu rozhýbal prodeje těch svých nových.
- Klimagik, též Klimaltézský rytíř povýšil boj za klima na nedotknutelné náboženství, kde vyplašený rozum výtečně nahradila úlevná víra a vědecká diskuse byla přehlušena drmolenými klimantrami. Buduje svědomitě chrám spasitelky Klimadonny, svatořečí první klimatky Terezy. Pokleká ve svatém vytržení před klimakovou panenkou Gretou, která zavádí první obřadné rituály po vzoru vyhnání kupčíků z chrámu v podobě vyhnání novinářů z klimatického summitu, a nechává rozestoupit moře před kýlem karbonové plachetnice. Co vysloví, je ihned zapsáno zlatým písmem v evangeliu svatého Klimatouše, davy před ní padají do prachu z popílku uhelných elektráren, bičují se řídícími tyčemi z jaderných reaktorů a snaží se spatřit pouhým okem, co zatím jen ona vidí, totiž to ďábelské CO2. Zvláštní je, že kráčí v jednom šiku s totálními bezbožníky z radikálních levicových hnutí, jen samozřejmě po svém, kteří v Gretě vidí nového Klimarxe, vítají ji klimávátky, pochodujícími klimažoretkami a alegorickými vozy znázorňujícími znárodnění podnebí a zavedení tvrdé, ale naprosto nutné diktatury klimatu. Věří, že je jen otázkou času, kdy v Číně povstane nový Klimao, v Rusku Klimarfuša, v Indii Klimauglí a v Africe nový Nelson Klimandela. Jen vymírající klimamuti Gretu označují za klimaňáska mocných klimamonářů a celou kampaň za klimatoucí klimasírku.
- Klimaniak, též Klimáčo, dospěl k závěru, že lidstvo se v otázce klimatu nepohne bez nekompromisního odporu a otevírání očí šroubovákem, protože míří k vyhynutí a jemu se hynout nechce. Šplhá na komíny, chladící věže a velkorypadla a sleze až tehdy, když mu dojde sójová svačina a balená voda z ledovce. Pro klima je schopen dát hlavu do oprátky, aby zdůraznil, že „ledy tají… a jde nám o život“. Žádá vybití veškerého hovězího dobytka, okamžitého zrušení benzínové a naftové dopravy, letadel, námořních lodí, kamionů,… Umí se přilepit k silnici, zastavit dopravu, házet dlažební kostky a sprchuje se zásadně jen vodním dělem. Nestanovuje žádné lhůty pro splnění požadavků, vše musí být provedeno hned. Maximálně do zítřka, když se jedná o něco většího, třeba o uhelnou elektrárnu nebo zastavení těžby ve středně velkém dole. V boji se soustřeďuje na velké molochy, na které hází Molochovovy koktejly. I když tvrdí, že je připraven jít do vězení a daleko za hranu zákona a ostře protestuje proti státním organizacím jako ČEZ, když se k nim chcete přihlásit, musíte vyplnit formulář a souhlasit se zpracováním osobních údajů. Když do vězení, tak se směrnicí GDPR v richtyku. I Jan Kozina musel určitě mít u Lomikara na zámku papíry v cajku, jinak by žádnou rebelii nespustil.
Já se bez mučení přiznám, že jsem na pomezí mezi klimamlasem a klimasochistou. Vím nejen, kde mám sběrný dvůr, ale i skládku nebezpečných odpadů, třídím odpad a stromů a keřů jsem za život vysázel stovky. A jsem za postupné uzavírání uhelných elektráren, plánuju nákup tepelného čerpadla, chci bydlet v pasivním domě a sním o elektrokole (poté, co jsem se podíval na ceny elektroaut). Já vím, pro klimaniaky je to nic, pořád totiž budu chtít nějaké výrobky z mléka a tedy z těch proklatých krav, nedejbože i svíčkovou. Nelíbí se mi ani, že nám pod praporem boje proti dopravě potravin na dálku chtějí klimaniaci vzít banány a pomeranče, protože jsem půl života v socialismu na ně (marně) čekal v Ovoce-Zelenina a sehnal maximálně tuřín a červenou řepu. Ale zase nepožaduju opium z Afghánistánu a kokain z Kolumbie. No a do jaké kategorie byste se zařadili vy, milí čtenáři?
