Občas na blogu idnes spojí své síly někteří blogeři. Většinou dvojblog. Tento příspěvek jde ještě za tuto hranici a vzniklo společné video, kde promlouvá excelentní fotograf a výtvarník M.Trizuljak a textem a zpěvem J.Prouza.
O vaši přízeň se tu ucházíme s písní Já jsem zapomněl. Hudbu složil vynikající irský skladatel Brendan Graham, který originál písně opatřil i textem (je totiž i uznávaným spisovatelem). Při tvorbě české cover verze písně jsem se originálu nedržel, zpívá se v něm o osiřelé dívce, jež je posílána britskou Korunou do Austrálie, aby tam byla provdána za místního muže. Přemýšlel jsem o něčem nadčasovějším. a pokusil se o něco jiného: napsat text sice rovněž dosti smutný, zádumčivý, chcete-li i jemně zádušní, ale bez přílišného nánosu nostalgie. Je sice také o loučení s jedním světem, ale já doufám, že je plný pokory a díků za prožitý život. Marek si píseň poslechl, líbila se mu, a souhlasil, že se mám pokusit vytvořit nový tvar obrazem a zpěvem.
Není tajemstvím, dávám to v diskusích pod Markovými blogy často najevo, že jsem velkým obdivovatelem jeho poetických fotoobrazů. Pro mne je básník objektivu a jeho obrazy jsou snové, ztišené, emocemi plné až po okraj, sevřené jak srdce, oslovené nejmilejším člověkem. Způsob, jakým pracuje se světlem, náladou, jak čaruje s kouzlem okamžiku a prchavostí bytí, jak mapuje nejniternější pocity, které v něm vyvolává krajina i lidé... to umí opravdu málokdo. Doufám, že právě v kontextu s mnou vybranou písní dochází ještě navíc k jakémusi podtržení jeho obrazových svědectví, novému spojenectví dvou proudů mysli a k výpovědi o světě jazykem dnes až příliš zapomínaným, ne-li odmítaným. S úctou, respektem, vědomím konečnosti a se slovy díků se, bohužel, setkáváme dnes velice málo. Nahrazuje je často povýšenost až nadutost, arogance a urážky, a s nimi spojená temná mysl i následné činy. Ale i právě proto jsme se dnes s Markem vydali jinou cestou. I s rizikem, že budeme odmítnuti, zesměšňováni za tu „sladkobolnou veteš“ pokory a citu, co v dnešním světě často neznamená víc než haraburdí, kterým je okázale pohrdáno jako slabostí.
Nechci zapomenout ani na svého přítele Chorcheho, který můj text doprovodil kytarou, vytvořil i pěvecké sbory a vše, včetně mého zpěvu, nahrál a smíchal ve svém profesionálním studiu. Díky za jeho nekonečnou vytrvalost, protože se mnou jako s amatérským zpěvákem se tedy musel obrnit notnou dávkou trpělivosti. Píseň si, pokud možno, pusťte na větší obrazovce, lépe si tak vychutnáte kvalitu a poezii Markových fotografií, a také lepší dojem získáte poslechem na sluchátka, protože nahrávka je ve vysoké kvalitě (nemyslím zrovna svůj zpěv) a stereu. A teď už tvůrci tohoto zvláštního dvojvideoblogu Marek Trizuljak a Josef Prouza přejí hezký zážitek.
