Nalezený příval novotvarů mi připomněl text písně zpěváka Marka, co je Ztracený: Ztrácíš se z mojí paměti a lidi od nepaměti se znovu scházej. A doufám, že stihnem těch pár vět, že najdem cestu zpět… anebo taky nenajdem, že.
Ano, lidi se nám pořád scházej. Na mediálních a sociálních kanálech. Aby stihli aspoň těch pár vět. Ne na sítích, na kanálech, protože to stoku občas silně připomíná. S novou covidobou, drahotdogem, inflacynismem a amputinizací Ukrajiny je mediální prostor bičován čím dál víc brutornády, dezinflusanci, děsinformacemi, instaklamy, ne-li přímo textkrementy. Jednou jako příval srdnatých kurážek na úrovni zákeřných kudlaždičů, jindy jako podpásovky poťouchlých chichopatů. Každý lobotomio a babiškničemu si vyšlápne na spolukraty a pirstandy, a hned se na něj vrhnou bruselata, eurohujeři a bajdenmenti. Skupiny diskutérů, semknuté do neprodyšných sociálních brblin, tepají myšlenkové liliputiny, kremrole, klaustrotlofoby a zemaniaky, v odpověď přilétají grýndiliny, hnus fialovej, brusolez, co má jen drahotalent, přistižen inflacegranti, slaví permanentního sv. Válentýna, lidu nabízí jen elektrodebilitu, prasoláry, potraviny ze sračkářství a vede nás do Žebračečenska. Nikdo není rakušanován. Servíruje se jen držkovka, rusofilé, kebabiš, šuntofleky, brblanina, kosmopoličan, máslo na hlavě, tofujtajbl, hanbaburger, bruselečo, naci fašírka a smažák ve vlastní šťávě.
Je Česko ještě zaslíbená země, mlékem a strdím oplývající? Nebo už zaslintaná země, Mlejnkem a strádáním uplivující? Slovní průjmy, ta kakafonie neúnavných pisálků, co jim u obrazovky popcornatí cévy kvůli panděrmii při sledování těchhle nekonečných teleblbel… které ovšem sžírají hlavně je samé.
Nerozuměli jste z článku ani slovo? No, také jsem trochu frustracen v překladu. Ale objednám si chlast minute a pošlu známým nějakou hezkou stresemesku nebo pohromadný mail, abych v tom nebyl sám. A budu se těšit na vaši diskusi, samozřejmě.
