Máloco tak charakterizuje situaci kolem voleb do EU jako tahle Prévertova báseň. A to už máme odvoleno, volby dopadly dobře, šéfem Evropské komise bude Němec Manfred Weber, protože Německo bylo v EU utlačované. Zvolili jsme dobře.
S ptákem na hlavě si teď z evropských politiků vyšel na předvolební špacírku kdekdo. I když celá předchozí léta nosili přísné čepice se sloganem Více Evropy a vojenský dril v postojích k členským zemím jim vůbec nebyl cizí, Polsko a Maďarsko by mohlo vyprávět. Také varování před „nepřátelskými mocnostmi“ v podobě populistů a brexitářů všech barev sílí na úroveň válečných pokřiků a mocné Urááá a Hrr na ně se line ze všech stran. Nejen z úst Emmanuela Macrona, i když ten to svou Urgentní výzvou k Evropanům rozsvítil v hlavách evropských tmářů jak zakázanou žárovku. Nevím, čím to je, že ti, kterým doma zrovna hoří (ve Francii žlutá) koudel u pozadí, se stylizují do rolí evropských světlonošů, ať už jde o Macrona, Tuska, Schulze nebo Teličku. Bůh MaKronos, co mu vlastní synek ProtéZeus právě doma řádně zatápí a chce ho svrhnout do Tartaru, ale horuje pro Evropu logicky, když mu domácí obyvatelstvo v potlesku jeho prozřetelnosti tak tragicky selhává. S evropskou armádou univerzálních vojáků bez vlasti a studu například. Novými evropskými úřady (Máš problém? Zploď nový úřad!) ochráníme nejen internet před nenávistí, ale s vyslanými evropskými odborníky Agentury pro ochranu demokracie, co vůbec není žádné Ministerstvo pravdy, do zemí, kde to zatím s prolhanými diverzanty v žoldu cizích mocností jen zoufale pytlíkují, včetně ČR samozřejmě, se sjedná pořádek a disciplína. Evropský azylový úřad zase srovná krok těm, co si dosud pletou otevírání náručí s otevíráním no-go zón, a odmítají přikvokávat (přikvótávat) a stavěli by žiletkové ploty a deportovali by, i když víme, že není kam. A Britům prý nikdo neřekl, když hlasovali o brexitu, že to znamená odchod z Evropské unie. Co jim tedy vlastně řekli ti Johnsonové a Farageové? Že se odříznou od norem zahnutosti banánů a budou moct svítit starými žárovkami?
Základem pro pochopení, proč už evropské volby proběhly, i když jsou až v květnu, je systém evropských stran. Ony tedy neexistují, jsou to strany, složené z národních stran, aby to nepřehledné puzzle dokonale zamlžilo, že na konci přeci jen zůstává ten nesvědomitý a značně nespolehlivý volič, podléhající jak zamilovaná školačka mladému učiteli ruštiny po prvním pozvání do kabinetu. Jsou to frakce, což není, jak byste si možná vygůglili, „část separačními procesy oddělená ze směsi látek“, ale v principu vlastně ano. Ta směs látek, to jste vy, voliči. Ale uznejte, že jste směska smíchaná velmi nezodpovědně. Na té cestě od vašeho hlasu ve volební urně k předsedovi Evropské komise Manfredu Weberovi, kterého jste už zvolili, i když jste ho ještě nezvolili, je cesta předlouhá, „separačními procesy“ osázená. Jinými slovy, volte, jak chcete, Weber bude. Nejde to přiblížit ani s pomocí amerického systému voleb, kde prezidenta také nevolí voliči, ale volitelé, což je rozdíl. Ani na volbě papeže to nejde osvětlit, kde zase volí kardinálové a ne všichni věřící. Je to totiž ještě složitější.
Vy nehlasujete pro evropské frakce, natož přímo o předsedovi Evropské komise. Volíte svou stranu. Když ta proleze těmihle národními „primárkami“ (u nás tedy nad hranicí 5%, jinde však i podstatně míň), rozhodne se teprve, do jaké frakce se tahle vaše strana začlení. Některé to deklarují předem, ale kdepak všechny. Letos třeba Macronovo hnutí La République en marche váhá, do jaké frakce vstoupit. Před volbami se to asi nedozvíte. Zrovna tak další. Jiné frakce zase říkají, že ze své frakce vyobcují ty a ty, třeba maďarský Fidesz z frakce Evropské lidové strany (EPP), kde doposud Orbánovci byli. V tom je problém, protože EPP a socialistická frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (S&D) byly dosud nejsilnější dvě v europarlamentu a svou nadpoloviční vahou „rozsedly“ nejeden návrh odjinud. Obě silně multikultaminované strany (socialisté o dva fousy víc) dovládly (spíš dovlekly) Evropskou unii k modelu, který dnes známe, za přizvukování frakcí dalších. Proto se všichni shodují na tom, že, zvláště socialisté, si po volbách budou lízat rány. Ztratí nadpoloviční většinu europoslanců? To by pak bylo ještě zajímavé. Ale znáte mě, starého skeptika.
Po volbách totiž nastane onen separační proces, kdy budou vaše nevhodné hlasovací příměsy odděleny metodou „zrno od plev“. S vaším, možná diametrálně odlišným, názorem na politiku Evropské unie budete vyčištěni do krystalické látky, s níž „už se dá pracovat“. To se stane např. s pomocí tzv. koordinátorů těchto frakcí. Takhle se „předjednávají“ (rozuměj tvrdě vylobbují) klíčové otázky, v minulém i budoucím europarlamentu řešené. A hlavní je, že personální otázky už máme dotažené, z těch už nás, voliče, hlava nezabolí. Na sjezdech těchto evropských superstran-frakcí už byli kandidáti do Evropské komise dávno zvoleni. Za lidovce právě Manfred Weber, za socialisty Nizozemec Frans Timmermans. Oba sedí v EU už dlouho, Weber od roku 2004, Timmermans dokonce přímo v Evropské komisi jako místopředseda od r. 2014 (celou migrační krizi od roku 2015 a její rázné a efektivní řešení Evropskou unií mu tedy můžete přičíst „k dobru“). Za to, že už teď víme hlavní jména nových kormidelníků EU, vděčíme systému tzv. Spitzenkandidátů (něco jako superlídr, překlad pro Brno: špicabalda = kandidát s největším brněnským orlojem).
Platí to od roku 2014 a loni si europoslanci odhlasovali, že opět šéfem Evropské komise nebude nikdo jiný, než jeden ze spitzenkandidátů. Rozumíte, odhlasovali to ti, kteří už možná v europarlamentu po květnových volbách nebudou sedět. Tomu říkám kontinuita. Letos se do startovního boxu spitzenkandidátů poprvé prodral i český kůň – zvolený superlídr za Evropské konzervativce a reformisty (ECR) Jan Zahradil. Pikantní by bylo, kdyby se šéfem Evropské komise stal spitzenkandidát Evropské svobodné aliance (EFA) Oriol Junqueras. To by musela španělská vězeňská správa zřídit v Bruselu detašované pracoviště, protože Junqueras právě bručí ve vězení za katalánskou „vzpouru“ a hrozí mu až dvacetiletý flastr. A musel by si prosadit výjimku, že může hlasovat oběma rukama (jak jinak by to s pouty na rukou dělal, že).
Zjevnou pitomost (která ovšem vynesla do křesla šéfa EK Jeana-Claude Junckera, no, to jsme zaplesali) v podobě spitzenkandidátů už kritizují i sami její dřívější podporovatelé, např. Německo či Francie, ale nově i náš premiér Babiš. Tento postup – světe, div se – totiž nemá oporu v žádné smlouvě či směrnici. Jako ostatně žádné mechanismy zákulisních dohod. A i ti největší eurohujerové už přiznávají, že po volbách nemusí z „neotřesitelného“ systému frakcí zůstat kámen na kameni. Mohou velice oslabit frakce mohutné, posílit menší nebo vzniknout zcela nové. Možná tedy bude přeci jen předsedou Evropské komise někdo jiný, koho vyberou sami šéfové evropských zemí.
Přesto kampaně spitzenkandidátů běží jak na drátkách. Manfred Weber už byl i v Praze, kde mj. řekl: "Musíme dát Evropu zpátky lidem, nechat je rozhodnout o tom, jakým směrem se bude ubírat.“ Tak to jsme si oddechli. V Pasově, mezi svými, však řekl něco trochu jiného: "Emmanuel Macron představil velmi ambiciózní a vizionářský plán, jak by měla Evropská unie v příštích letech vypadat. A já s ním souhlasím.“ Abyste tedy rozuměli, Evropu dáme zpátky lidem, a lid Macron rozhodne, kudy dál. Máme ještě jednu možnost – jít k evropským volbám a nedbat na radostná oznámení, že už bylo zvoleno a rozhodnuto. A naznačit současným evropským vůdcům, co nám přrdstavují nové vůdce, že Evropskou unii si představujeme poněkud jinak. Už za ty protažené ksichty spitzenkandidátů, Macronů, Merkelových, Junckerů a spol. by to stálo. A Prévertova báseň Vojákovo volno (protože my jsme ti vojáci EU) by dostala svůj původní význam. Svobodný pobavený výsměch těm sebevědomým lampasákům našich životů.
Jacques Prévert VOJÁKOVO VOLNO
Dal jsem svou vojenskou čepici do klece
a vyšel jsem si s ptákem na hlavě
Tak co
už se nezdraví
zeptal se velitel
Ne
už se nezdraví
odpověděl pták
Ach tak
promiňte myslel jsem že se zdraví
řekl velitel
Ale prosím nic se nestalo každý se může mýlit
řekl pták
