Česko hledá Superpřenašeče

Projíždím program, na co kouknu v telce: talentové soutěže ČeskoSlovensko má covid, Tvoje tvář má známý vir, populární pořad o smrtnosti viru eX Factor, temný seriál z pražských hotelů Pustina a Wu-chan, Texas Ranger.

No nazdar. Já chápu, že televize jedou na vlně popularity koronaviru, ale tohle už je trochu přeháňka, ne? Hledám dál. Co třeba Zlatá maska, kde všichni hádají, kdo se skrývá pod rouškou? Nebo vzrušující minisérie o rakouské císařovně Marie Koronezie? I balada se zpěvy o úřednících na ministerstvu financí Žebrácká opera u mě propadla. Nelákají mě ani kutilské pořady jako Receptář prima nákazy nebo Roušky Ládi Hrušky.  Ani kuchařské pořady jako MasterVir nebo Ano, šéfe s novým moderátorem Andrejem Babišem, který odhaluje v českých restaurací ohniska nákazy, natož primácká gastronomická show Promořeno. To už snad radši investigativní pořad, jak se nákaza dostala do Česka - S Italem v kuchyni. Ani soutěžní pořady nezůstaly stranou. Proč v pořadu Riskuj soustavně navádějí občany, aby nedodržovali rozestupy a nenosili roušky, co? O pořadu Domácí lékař, kde radí divákům moderátoři Donald Trump a Alexandr Lukašenko, jak se bránit covidu cibulí, vodkou nebo baštěním chlorochinu, ani nemluvě.

Kouknu se na ČT2. Že by divadelní adaptace Dostojevského románu Covidiot? Dále je v nabídce divadelní hra o člověku, co se nakazil na služební cestě v zahraničí, Smrt obchodního cestujícího. To ale asi bude smutný. Nebo si střihnu absurdní drama Čekání na Covidota? A co takhle seriál o tom, jak kvůli šíření viru zavřeli v Praze umělecké scény: Zkáza dejvického divadla. Kdepak, už jsem se jednou nachytal na slibovanou show Semaforu. Pustím si to a on tam ministr Vojtěch vykládá něco o zelené, oranžové a červené barvě z chytré karantény. A Suchý nikde. I když jsem teda ocenil, že na závěr moc pěkně zazpíval jeho píseň Jó, to jsem ještě žil. Trochu depka, po tom, co tam povídal, ale fakt s citem podaná. Ani záznam koncertu britské skupiny Covidplay si nepustím. To zrovna!

Obloukem se vyhýbám všem nemocničním seriálům, když v Ordinaci nahlásí Fialová, že ji znásilnil Řezníček a pak se ukáže, že jí jen strčil vatovou tyčinku do nosu – no promiňte. A sestřičky na Primě, když pacientům dochází kyslík, hlásí poplašný Zmodralý kód. To mi přišlo cynické. Zlatej záporák doktor Cvach.

Ani zpravodajské a publicistické pořady už nejsou, co bývaly. Když jsem si pustil Otázky Václava Moravce, teda spíš Obrázky Václava Moravce, protože je v karanténě, tak ve studiu pouštějí jen jeho obrázek, a viděl prázdná křesla hostů – taky všichni v karanténě (někteří se možná jen vymluvili), byl to smutný pohled. Ale prý už se chystá změna, do studia budou chodit místo politiků jako stálí hosté Nora Fridrichová a Marek Wollner a budou vždy simulovat původně pozvané hosty a odpovídat za ně. Už jsem viděl pilotní díl, Nora jako avatar Tomia Okamury a Marek coby duch Miloše Zemana. Řeknu vám, že jsem ostřejší slovní přestřelku nezažil. A přitom se Tomio přiznal k nenávistnému rasismu a EU vynesl do nebe. A Miloš Zeman slíbil, že abdikuje, ale předtím pozve Miloše Vystrčila na oběd. Prostě to jde, když se chce. Bravo.

Hlavní zpravodajské relace ale zůstávají zatím ve stínu. V podstatě to je vždycky jeden velký nekrolog, koronavirus v rolích hlavních, vedlejších i jako kompars. Začne to hrozivými čísly, pak ještě hrozivějšími, všichni huhlají do roušek, takže jim (často naštěstí) není rozumět, hosté se neshodnou ani na tom, jak rychle jedeme do propasti nebo jestli už tam jsme. Grafy o výšce mrakodrapů, každý den rekordy jak na olympiádě. Ještěže to občas proloží nějakým požárem skládky nebo zatopeným sklepem, aby si divák vůbec vydechl. A nakonec ještě přidají poradnu pro armádu koronanezaměstnaných, jak mohou ušetřit. Na ČT to jsou Branky, body, second handy, na Nově Bezdomovec nakonec.

Musel jsem televizi vypnout, a chtěl jsem si pustit nějaký pěkný film z Netflixu. A nabídka? Nákaza, Přenašeči, Smrtící epidemie, Přejezd Kassandra o smrtícím plicním viru, Kmen Andromeda o mimozemském viru, 28 dní poté o agresivním viru, Panika v ulicích s vysoce infekčním plicním morem. Víte, že jsem si nevybral? Tak jsem zapnul rádio. Ještě jsem si pobrukoval s Karlem Gottem, když pěl Koronou si hodím, ani píseň Snad jsem to zavinil já v podání čínského smíšeného sboru wuchanské laboratoře nebyla špatná. Ale jak Michal David spustil svůj hit Čím je to, že tak kašlu, zase jsem se propadl do deprese. Musí nás, krucinál, opravdu všechna média tak bezohledně strašit