Ulice jsou plné lidí. Velký průvod, který nemá konce. Ozývají se bujaré hlasy, které provolávají úctu svému Vůdci, a kráčí městem vstříc jeho slovům. Jít tak proti proudu není možné. Je třeba se přizpůsobit, nebo padnout.
Spisovatel Faithi Chinn nemá na růžích zrovna ustláno. Nemůže publikovat svá díla. Je zapsán na černé listině, neboť tvoří proti režimu a jejich Vůdci, kterého vůbec neopěvuje, tak jako to dělá celý národ. Tedy až na pár z nich, kteří jsou za mřížemi nebo na onom světě.
Pomůže jednomu chlapci, kterého bijí milice, za to však přichází o průkaz totožnosti, bez kterého ani nemůže ve městě pobývat. Navíc mu jeho ovdovělá matka oznamuje, že si bude brát vysokého představeného vlády – Haila Aliho Hasana – který se vyšvihl do honorace díky záchraně Vůdce před pádem do davu.
Svět jako by se zbláznil. Ještě že má svoji přítelkyni Lamu, se kterou se ocitá alespoň na chvíli mimo tenhle blázinec. Co se může ještě stát? Existuje nějaké východisko? Proč právě on a ne někdo jiný?
*
Otevřela mi a dlouho jsme stáli za dveřmi v objetí, bez omrzení, bez únavy. Pak jsme šli do postele a proplétali se do sebe jako ještě nikdy předtím. Sex byl pro nás útočištěm a, troufám si říct, i určitým způsobem, jak jim vzdorovat. Pak jsme se navzájem otírali mokrými ručníky a při tom vtipkovali na jejich účet.
Smích a sex jdou dvě zbraně, které máme, abychom se udrželi při životě. V minulosti mi nezbytnou energii pro přežití dodávalo psaní, poté, když mě umlčeli, jsme zjistili, že i sex je mluva, dokonce křik, namířený proti tomu mlčení. Tenkrát, když jsem vyšel z toho fízlovského hnízda, jsem byl skoro na dně, či přesněji zakoušel jsem směsici nepříjemných pocitů: vyčerpání, vzteku, rozhořčení, hnusu. Spěchal jsem k nejbližšímu taxíku, nejraději bych, aby vzlétl, než aby zastavoval při každé červené na semaforu.
…
„Ale já nejsem žádný kariérista a nikdy jsem neměl kariéristy rád.“
„A kdo jím podle tebe není? Musíš být realista, kamarádě, svět se změnil. Každý se dere, aby byl co nejblíž k moci. Heleď se, Fathi, tebe donutili mlčet a ke všemu teď chcípáš hlady. Dělej to jako já – takhle,“ ztiší hlas a vrhne pohled k prahu místnosti, aby si ověřila, že jsme sami – „ber to, jak to je, a přizpůsob se okolnostem. Já jsem si vzala za muže toho největšího pitomce ve městě; snažila jsem se z něj udělat inteligenta, ale bez úspěchu…“
*
Syrské město Damašek na počátku jednadvacátého století, kdy je země v područí Bašára Asada, není vůbec idylickým městem. Lidé nemají na výběr, buď se stanou masou anebo jsou vlastizrádci. Dokonale zvolená a vyřčená slova – nikde ani zmínka o kraji, kde se to odehrává, a přesto tušíte – která vás zasáhnout a možná i připomenou podobné zážitky z naší minulosti.
Název knihy: Ticho a vřava (Silence et Tumulte)
Autor: Nihad Sirees (http://nihadsirees.com/en/biography.html)
Nakladatelství: Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)
Vydáno: duben 2014
