Ačkoliv se léto pomalu blíží ke svému zdárnému konci, pojďme se navrátit na jeho úplný začátek. Teploty překonávají třicítku, nebe je bez mraků, slunce přímo žhne a každý touží být nejraději někde u vody, kde by odpočíval. Stejně tak to je i při letním slunovratu ve švédské, rybářské osadě Stenvik, která je v plném rozkvětu a kam se právě sjíždí rekreanti.
Gerlof Davidsson – bývalý mořský vlk – se navrací na léto z domova důchodců do své loděnice, kam za ním přijíždějí děti i vnuci. I přestože ho trápí strasti stáří, společně s celou osadou oslaví poslední, nejdelší den ve 20. století na pozemcích rodiny Klossových, která provozuje zdejší kemp.
Ještě v tu samou noc za Gerlofem zavítá jeden ze synů Klossových, Jonas, který ho prosí o pomoc. V noci utekl z lodi „mrtvých“ námořníků, která se plavila na moři, a on má strach z toho, že muž se sekyrou nebo ten druhý vousatý ho budou chtít zabít. Má věřit dvanáctiletému chlapci tyhle povídačky? Ale co kdyby byl v jeho povídání i kousek pravdy? Kdo se mohl pod rouškou noci plavit přes moře? Souvisí to nějak s Klossovými?
Díky Jonasově historce si Gerlof vybavuje vzpomínku na léto roku 1930, kdy dělal hrobníka a pohřbíval jednoho z bratrů Klossových. Všichni přítomní totiž slyšeli z rakve trojí bouchání. Po opětovném vyzvednutí zemřelého, však lékař konstatuje znovu smrt. Jenže klepání se zase opakuje a druhému ze žijících bratrů se zastaví srdce. Může to být jen náhoda? Co to mohlo způsobit? Že by snad mrtvý chtěl upozornit někoho na to, že jeho smrt nebyla přirozenou?
Jenže to pořád není všechno. Domů se vrací i Navrátilec z „Nové“ země, který si chce vyřídit účty s některými, kteří ho nikdy k sobě nepřijali. A právě proto teď mají mlýny mlít rychleji než kdy dříve.
*
Další přízrak? Jonas se schoulil. Dveře zaskřípaly.
Pak se rozletěly takovou silou, až ho to odhodilo na stranu.
Kdosi z nich vyšel. Nejdřív se objevila jeho kanada. Pak noha v džínsech a nakonec dvě předpažené ruce.
Svíraly sekeru.
Objevila se celá postava. Muž. Vysoký, hubený a holohlavý. Jonase si patrně nevšiml; udělal dva kroky vpřed a máchl sekyrou.
Sekera s dlouhým topůrkem se zablýskla. Její ostří směřovalo přímo na zombieho na palubě, na jeho hrudník. Skácel se, dopadl vedle Jonase.
Zombie ale nezůstal ležet – mával rukama a pokoušel se vstát. Muž se sekerou něco vykřikl a znovu ho uhodil. Pak znovu. A ještě jednou. Zombie znovu upadl a už se nezvedl.
Nikde se nic nehýbalo, jen loď plula tiše dál.
*
Je to jako návrat po několika letech domů. Těšili jste se na něj, chcete zavzpomínat a především si ho naplno užít. Co kdyby byl opravdu poslední? Další příběh z autorova rodného ostrova Öland nezklame a opět se to čekání, které my čtenáři tak nesnášíme, vyplatilo! Hned od začátku jste navnaděni záhadou z minulosti, která je tak trochu spojena s naším dobrým známým Gerlofem, který už je dosti stár, ale stále neztratil to, co máme od něho rádi; a postupně se dostáváme všemu na kloub. Neradi ale otáčíme poslední list. To je opravdu už konec? Mlýny osudu utečou opravdu rychle, jsou totiž bravurně napsány.
Název knihy: Mlýny osudu (Rörgast)
Autor: Johan Theorin (http://www.johantheorin.com/)
Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)
Vydáno: červen 2014
