Soudíme druhé, přitom ale jimi sami nejsme

A je to vždycky tak snadné. Máme totiž každý jiná měřítka, podle kterých ostatní porovnáváme. Na sebe však rádi zapomínáme a často své odlišnosti nekomentujeme, přecházíme a bereme je jako součást našeho života, ač by s nimi něco třeba šlo udělat. Pak se vytvoří předsudky a škatulky, ze kterých se už člověk špatně, ne-li vůbec, dostává.

Potkat na sklonku dvacátých let ve vesnici Dub duchovního, není nic neobvyklého. Jenže tentokrát jím není předdůchodový páter, jak byli všichni zvyklí, ale mladičký kněz Tomáš Šťastný, kterého nevzali na studia a diecézi do Českých Budějovic. Zde se má proto starat o své bližní a složit zkoušku před sebou sama, která nebude nijak jednoduchá.

„Byl jsem taky vrahem lidí, protože sem nic proti tomu neudělal. Nezabil jsem ani jednoho esesáka.“

Manželé Pinkasovi přijíždějí na letní sídlo, kam si jedou odpočinout od ruchu velkoměsta. Hana Pinkasová strádá, necítí se volná, jako byla dřív, ale přesto by neměnila. Podporu a věrného přítele najde právě v Tomáši Šťastném, který bojuje také s tím, aby této krásné ženě nepodlehl a neztratil tak punc cudnosti.

Odehraje se mezi nimi něco, co tuto idylku změní? Bude Tomáš pochybovat o samotné podstatě jeho povolání? Jak se vším zamotá vzrůstající nacismus a řešení konečné židovské otázky, která zasáhne Pinkasovu rodinu a další v okolí?

*

Vzpomněl si, jak u něj seděl naposledy před asi deseti dny, když spolu mluvili.

„Být středověk, byl byste vy rozhodně mezi těmi, které by upalovali za pletky s ďáblem na hranici.“ Ital mu pohotově odpověděl: „Být středověk, doufejme, že byste vy nedělal inkvizitora. Máte se ještě hodně co učit. No co, to z vás budeme muset ještě dostat. Půjdeme zas do biografu na nějaký film? Kdyby zas něco dávali s Marlene Dietrich?“

„To je ta, co tak nevkusně nosí kalhoty?“

…

„Tvrdé? Thomasi, tvůj život musí být jako tanec flamenga.“

„Flamenga?“

„Flamenga… musí to být milostný tanec. Má v něm být ukryta nešťastná láska, ale i ta šťastná se mnou, síla, odevzdanost smrti. Celý tvůj život. Musíš se to naučit tančit. Mně připadá, že ty umíš jenom těžce dupat.“

„Jak to myslíš?“ Posadil se.

„Thomasi, žádná láska není bez problémů. Někdy to bolí. Bolí to oba. Je to dřina se to naučit. Ale nám se to povede. Bude to velká dřina. My se to spolu naučíme do rytmu. Musíš poznat ty kroky, abys se mnou tančil do rytmu.“ Dál pozorovala utíkající oblohu.

*

Nádech Lustiga „21. století", který se dotýká hledání cesty a smyslu života hlavních hrdinů, kdy člověk padá na dno a stává se bezradnou loutkou na pozadí temných českých dějin. Tělesné potěšení či hlubokomyslná láska, jež není souzena každému, se nakonec promítá i do hlavního příběhu. Tak přesně nějak by šla definovat prvotina jihočeského autora Pavla Sekyrky, která vůbec není špatná. Dobře se čte, postav je tu k nalezení málo, za to s psychologickým progresem, občas vás zasáhne tvrdá krutost, jindy jste odměněny úsměvem. Necháte se někdo také pohltit?

Název knihy: Bez soudu

Autor: Pavel Sekyrka

Nakladatelství: Brána (http://brana-knihy.cz/cs/)

Vydáno: březen 2015