Život upsal ďáblu. Možná už mu byl předurčen dávno předtím, než se vydal cestou zabíjení. U svých obětí nezná slitování. Navenek se snaží vést spořádaný a klidný život, i přes některé své výbušné chvilky v rodině, ale vnitřně je nevyváženou a nepochopenou osobou, která jiné východisko než smrt druhých/nepřátel prostě nevidí.
Ještě než se stal Richard Kuklinski masovým vrahem z New Jersey, dozvídáme se o jeho matce, která vyrůstala v sirotčinci, ale také o jeho otci – opilci. Můžeme si tak postupně udělat obrázek o jeho nelehkém a neidylickém dětství, které bylo poznamenáno i úmrtím jeho bratra. Ten byl zabit v afektu vlastním otcem.
„Myšlenka na vraždu byl přirozený výsledek života ve světě, který poznal jako krutou džungli. Rozhodl se, že nebude kořist, ale dravec a už tehdy bylo zřejmé, že je rozený zabiják.“
Richard se postupem doby stává tvrdým a nekompromisním člověkem, který se vyžívá ve vraždění a stává se tak postupně masovým vrahem. Své oběti nechává na pospas nejen moři, studnám, ale i třeba potkanům. Policie má tak problémy s datací smrti obětí. Vyslouží si tak od nich přezvídku Ledař.
*
Byla tam spousta dospělých mužů i chlapců, kteří si otevřeně projevovali náklonnost, a byl tu také Joseph, který se líbal s jakýmsi transvestistou. Richard při pohledu na ně zrudl. Objednal si pivo v lahvi, protože na takovém místě nechtěl ani pít ze sklenice. „Tehdy měli teplouši velký stigma a já jsem se v tý putyce, kde se chlapi veřejně líbali a drželi za ruce, cítil dost děsně,“ řekl později. „Byl to samozřejmě jen můj problém, ale nemohl jsem si pomoct. Pochopitelně vím, že lidi za sexuální orientaci nemůžou…ale stejně.“
Když Richard znovu zvedl oči, bratr s přítelem byli pryč. Kam tak rychle zmizeli? Richard se díval po celém sále, ale Josepha nenašel. Chtěl si s ním pohovořit a domluvit mu. Když zašel na záchod, pod dveřmi jedné kabinky uviděl dvoje nohy a uslyšel odtamtud bratrův hlas. Při představě, co tam dělá, se mu zvedl žaludek. Rozkopl zamčené dveře, spatřil bratra, jak toho druhého ukájí, a začal vidět rudě.
Šokovaný Joseph vstal. Než stačil něco říct, Richard ho srazil na zem, kde zůstal v bezvědomí ležet, pak poslal do limbu i transvestitu. Měl velkou chuť zlámat jim kosti a prolít krev, ale místo toho se otočil a odešel. Musel neustále myslet na to, čeho byl svědkem, a třásl se vzteky.
*
Dosti jsem váhal nad tím, jestli si biografický příběh skutečného vraha mám, nebo nemám přečíst, neboť jsem nikdy nic podobného v rukou nedržel. Nakonec zvítězila první varianta. Překvapilo mě mnoho věcí a ještě víc jich šokovalo. Není odpustitelné to, co tento člověk udělal, ale zároveň vidím jednu z podstatných vin v jeho nedostatečné výchově a děsném dětství. Ani jeho druhá manželka mu však nedokázala s dětmi pomoci a navodit mu pocit rodinného zázemí. Pořád se cítil vyvrhelem a samotářem. Kdo se odváží otevřít tuto knihu?
Název knihy: Ledař - zpověď nájemného vraha (The Ice Man)
Autor: Philip Carlo
Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)
Vydáno: únor 2014
