Osudový výběr ve stínech sebe sama

Nechte se ponořit do vln písmen, slov a vět, které jednotlivě zaplňují stránky španělského prozaika Carlose Ruize Zafóna v jeho díle s tajemným názvem – Stín větru, který se odehrává po španělské občanské válce v Barceloně.

Daniel Sempere je obyčejný desetiletý kluk, kterému zemřela matka na choleru. Žije pouze s otcem –

majitelem antikvariátu – který ho jednou přivede do tajného společenství, přesněji na pohřebiště zapomenutých knih. Knih, které jsou pro ostatní svět zapomenuty, zničeny, ale zde žijí a ožívají v temnotách a zdech zdejšího panství.

Má si vybrat jakoukoli jednu knihu, o kterou se bude p celý život starat. Pohled mu spočine na románu Juliána Caraxe – Stín větru, který ještě tu noc přečte jedním dechem. Rád by získal ostatní jeho knihy a vůbec zjistil, kdo ten autor je.

Jenže tak snadné to mít nebude. Díla tohoto méně známého autora nejsou k dostání a většina vydání jsou již v propadlišti dějin, nějaký šílenec je totiž pálí a ničí.

Díky Caraxově knize se setká s knihkupcem donem Barcelonem, který ji chce koupit, a jeho slepou dcerou Clarou, ke které pocítí ten nejsilnější cit – lásku. Jenže vzápětí se shledá se zklamáním a odnese si zmlácený obličej.

Život bývá nevyzpytatelný a jako by tomu sám chtěl, potká bezdomovce, který mu pomůže. Daniel s duší dobráka se s ním spřátelí a z potulného žebráka se stává pomocník v otcově obchodě.

*

…V mém světě byla smrt jakousi bezejmennou a nepochopitelnou rukou, jakýsi podomní prodejce, který si

odnáší matky, žebráky a devadesátileté sousedy, jako by šlo o pekelnou loterii. Nešlo mi do hlavy, že by smrt mohla jít vedle mě, po mém boku, mít lidský obličej a nenávist v srdci. Že by mohla nosit uniformu nebo plášť, stát v kině u pokladny na vstupenky, smát se v baru, chodit s dětmi ráno na procházku a odpoledne se přičinit, aby někdo zmizel v kobkách pevnosti Motjúïc či v bezejmenném hrobě a bez smutečního obřadu.

…

„Chudáček, vždyť má zlatý srdce. Nikdy nikomu nic neudělal. A že se rád oblíkne jak kabaretní zpěvačka a vyzpěvuje písničky? No a co je na tom? Lidi jsou vážně zlí.“

Don Anacleto se odmlčel a sklopil zrak.

„Nejsou zlí,“ namítl Fermín. „Ale pitomí a to není totéž. Zlo představuje jakousi morální hodnotu, vyžaduje záměr a jistou úvahu. Pitomec nebo blb nijak nepřemýšlí ani neuvažuje. Jedná pudově jako hovězí dobytek. Je přesvědčen, že jedná správně, že má vždycky pravdu, a je pyšný na to, že se s odpuštěním tentuje do každého, kdo mu připadá jiný. Kdo se od něj liší, ať už barvou, vírou, jazykem, národností nebo, jako je tomu v případě dona Federika, svými volnočasovými aktivitami. Světu by vskutku prospělo víc skutečně zlých lidí a méně omezených tupců.“

*

Co se stalo se zmizelým spisovatel Caraxem? Jak do všeho zapadá jeho zakázaná láska Penélope a krutý komisař Fumero? Dočká se Daniel opětované, náctileté lásky? Proč je sledován mužem se sežehnutou tváří?

Vše se zamotává a nitky jako by nechtěly být srovnány. Je možné, že život Daniela je silně spjat se životem Caraxe? Kdo se snaží zamést stopy po minulosti?

Dychtíte po románu, kterého se nepustíte, ani když se vám víčka sklápí únavou? Stín větru je dokonalou honbou po tajemství života neoceněného spisovatele a touhy chlapce milovat a zamilovat se do dívky, která mu své city opětuje, i přes odpor jejích rodičů. Žádné nudné popisy historie, krajiny, či městského okolí, pouze děj, který uhání do cílové rovinky. A když jí protne, litujete toho, že Stín větru není delší a že příběh, alespoň na stránkách, končí.

Název knihy: Stín větru (The Shadow of the Wind)

Autor: Carlos Ruis Zafón (http://www.carlosruizzafon.co.uk/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: únor 2013

Omlouvám se za chyby.