Někteří mají poklidné životy,co se však děje kolem nich, to je něco

„ShowYou byla nejdůležitější sociální síť na světě. Rozjela se před rokem. S klidem se dalo prohlásit, že na ní byl každý kromě těch, co byli úplně mimo, ačkoliv tihle lidé ve skutečnosti představovali většinu planety. Buď jsem tam, nebo je ze mě společenská mrtvola…,“ říká hned na začátku hlavní hrdina Charles Valérien, který se právě přestěhoval do nového bytu.

Z jeho pohledu sleduje dění uprostřed hlavní francouzské metropole, kde se snaží osamostatnit a vybudovat si od píky svoji kariéru. Samozřejmě nezapomíná svoje počínání denně aktualizovat na svém profilu, aby i ostatní měli o jeho aktivitách přehled. Všechno tam vypadá celkově tak barvitěji a úderněji, než mu to nakonec přijde v reálném světě, kde to zažívá a vidí. Jak je to možné?

Jednou za týden musí natočit video a sdílet ho na této sociální síti, jinak by byl jeho účet zrušen a on by se dostal na okraj společenského dění, mezi ignoranty nové doby. Stojí mu to ale opravdu za to, být in? Co všechno musí obětovat, aby byl součástí této společnosti?

„Knihy jsou němé, jsou tajné, nikdo je nemá pod kontrolou. Číst znamená žít v ilegalitě.“

Pak potká v metru dívku Anne-Laure s knihou Zavřené dveře od Rémy Gauthrina, která nemá profil na této síti, čte papírové knihy, poslouchá vinylové desky nebo někde hraje hudbu se svoji kapelou, a prostě žije život na plné obrátky. Může pomocí ní, která je tak od něj a ostatních odlišná, změnit svoje denní aktivity, aby i stíhal sledovat své „přátele a známé“ na síti?

*

„Charlesi, u nás se k tanci přistupuje aktivně. To ses nikdy nechtěl naučit ani rock? Nikdy tě nelákalo odvázat se a nechat se unášet tóny? Tanec mi změnil život, možná ho změní i tobě. Jenom si představ, co neuvěřitelné smyslnosti kolem sebe šíří bytost pulsující v rytmu kroků. Představ si to bohatství tanečních stylů, úplný zlatý

důl pro etnology. Vždyť dokonale vyjadřují životní zkušenost národů. Každý tanec je prazákladem kultury dané země. Tancování mi prospívá, otevírá mě, abych líp přijal vlastní tělo. Tancování třikrát týdně výrazně snižuje míru úzkostlivosti. Skrze taneční pohyby se zbavíš tlaků a budeš výkonnější v práci. Tanec je prostě terapie na všechno. Kdo tancuje, žije líp a bezpochyby déle.“

…

„Současnou literaturu jsem začala číst poměrně pozdě. Četla jsem jen věci od nebožtíků podle pravidla, že dobří jsou ti, co už je po nich. Myslím, že jsem se mýlila. Považovala jsem smrt za kritérium výběru a udělal z ní kritérium výjimečnosti. Jenomže většina z nich vůbec nestála za to vzkříšení! Na literární přípravce jsem jednou v knihovně narazila na knížku od Rémyho Gauthrina. Podrobení vyvolených v kapesním vydání. Zrovna jsem schytala špatnou známku za překlad z latiny a měla jsem vzteka ve stylu „první budou poslední“. Ten titul pro mě vyzněl jako pomsta…“

*

Útlá, ale dosti vypovídající knížečka o současném světě sociálních sítí, bez kterých většina populace nemůže dát ani ránu. Popravdě ani já ne. Málokdo ale tuší, kolik člověku nakonec vezme času a o co všechno ho okrade – o ty nejhezčí emoce, vzpomínky, pravdivá přátelství,…Tohle internet prostě nemůže vyvolat ani vytvořit, jen brát. Kam bychom ale došli bez FB?

Název knihy: Enjoy (Enjoy)

Autor: Solange Bied-Charreton

Nakladatelství: Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)

Vydáno: srpen 2014