Moje neštěstí se nedá popsat slovy

Být sám sebou, neohlížet se na druhé a prostě jít za svým snem. Ať to stojí, co to stojí. Někdy jsou však cíle tak ohromné, že jich nelze dosáhnout. Jindy se však objeví něco mnohem lepšího, co však může mít svou cenu. A ta může být pro toho dotyčného poslední. Sláva jednoho a závist druhých totiž může zabíjet.

Vysokoškolský profesor a překladatel Ben Messer pracuje na koptském kodexu, který ho ale vůbec nebaví. Více času se tak věnuje své partnerce a budoucí manželce Angie, která však jeho práci nerozumí. Nesnaží se ani o to. Také proč. Ničím ji nenaplňuje. Chce být jen s ním.

Jenže pak Benovi píše kamarád John Weatherby, který objevil na vykopávkách v Galilei něco jedinečného, co stojí za jeho pozornost. Mohlo by to totiž prý změnit i pohled na celé lidské dějiny. Nenalezl ale synagogu, po které pátral, ale několik hliněných nádob se svitky, které zaznamenávají příběh průměrného obyvatele Jeruzaléma z dob Kristových.

Ben v tom nevidí nic moc přelomového. Čím více se však noří do životních událostí hlavního hrdiny svitků, Davida ben Jona, tím více nedokáže myslet na nic jiného. Je tím absolutně posedlý a pohlcen zároveň. Tím však utrpí vztah s Angie, jeho zdraví i pracovní morálka. Začíná snad působit Mojžíšova kletba, kterou na ni autor uvalil?

Proč s Davidem v mnoha věcech soucítí? Jak se bude dívat Angie na pomoc mladé a zapálení studentky Judy s jeho překladem? Dotáhne nakonec překlad do zdárného konce?

*

David líčil své osamění a zoufalství, když se potácel ulicemi Jeruzaléma, bez přátel, nemaje místa, kam by mohl jít a – co bylo nejhorší – opuštěn Bohem.

„Pro jediný okamžik slabosti jsem ztratil vše, o co jsem usiloval; zostudil sebe i svou rodinu, ztratil ženu, kterou jsem miloval a byl opuštěn Bohem. Mohlo existovat žalostnější stvoření, které by bylo více hodno opovržení, nežli já?“

Na tomto místě složil Ben hlavu do dlaní a rozplakal se. Plakal, jako by on sám byl tím, kdo bloudí osamělý a opuštěný, bez přátel a rodiny ulicemi Jeruzaléma, kdo zostudil jméno svého otce a provinil se vůči svým milovaným; jako by on Ben Messer, byl zodpovědný za to, že mu je od tohoto okamžiku odepřena boží láska.

Rvalo mu to srdce. Bylo mu pod psa. Tím, že Ben Messer vzal na sebe Davidovo utrpení, prožil ještě jednou onen strašlivý den před dvěma tisíci lety.

…

Ben se předklonil a položil hlavu na kolena. „Můj hrdinský otec! Ach, Bože! Proč každý odsuzuje Židy z Osvětimi, protože se dali vést na porážku jako ovce? Co, k čertu, měli dělat? Co mohli dělat? Můj otec naplil důstojníkovi SS do obličeje a řekl, že je Hitler svině. Za to jej odsoudili k pohřbení zaživa. A protože matka byla manželkou tohoto hrdinského Žida, poštvali na ni divoké psy. To má být hrdinství?“

*

Pro mě osobně bylo vždycky potěšením, sáhnout po knize Angličanky a Američanky v jedné osobě, Barbary Woodové. Kletby svitků, které vyprávějí další zajímavý příběh z její dílny, nezklamaly. Dokázaly nás, čtenáře, vzít do dob Kristových, kde postupně odhalujeme příběh David ben Jona, jež toto zaznamenal pro svého potomka. Jenže vždycky to má nějaké to ale, které události hlavních hrdinů převrátí naruby. Změny v časových rovinách nejsou opravdu na škodu, navíc autorka si hraje s jazykem a postavy mají vskutku dobrý psychologický progres. Nemůžu se dočkat na další její knihu.

Název knihy: Kletba svitků (Der Fluch der Schriftrollen)

Autor: Barbara Woodová (http://www.barbarawood.com/)

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: březen 2015