Máme ještě naději, nebo je čas odejít?

Oheň. Kouř. Škola. Zmatek. Dívka v plamenech. „Záchranářka“ v podobě matky. Žhářství? To je jen slabý výčet toho, co změnilo idylický červencový den, den osmých narozenin malého Adama, který chodí právě do této soukromé školy, kterou někdo zapálil. Proč to udělal?

Uvnitř budovy není již nikdo.

To se však většina mýlí, neboť tam trpí nesnesitelnou bolestí sedmnáctiletá Jenny, kterou se rozhodne zachránit její matka Grace, která byla sportovního dnu přítomna. Jako ostatní rodiče.

Jenže cena za záchranu života je vysoká.

Obě jsou hospitalizovány v nemocnici. Jenny má silné popáleniny, srdce jí odchází a není nikdo, kdo by ji zachránil. Nebo je šance, že by našla dárce v podobě matky, která se stala pouze dýchajícím, žvýkacím tělem, které již nikdy nemá nabít vědomí?

Oni však komunikují. Snaží se na sebe upozornit. Ale marně. Nikdo je nevnímá.

Jsou totiž odpoutány od svých fyzických těl a jako vnímající, přemýšlející duše slyší a vidí věci, které ostatní nepostřehli.

Dokážou opět splynout se svými těly? Uzdraví se?

Gracein manžel vidí vše optimisticky a zároveň snaží pochopit, kdo by chtěl školu podpálit a ublížit jeho dvěma pokladům. Mohl to být vyhozený učitel, kterého jeho vlastní syn zbožňoval? Nebo to má na svědomí ten, který psal sprosté dopisy jeho dceři?

Vše se stále zamotává, když vystane nová skutečnost.

Grace se snaží pátrat na vlastní pěst. Někdo se totiž snaží Jenny zabít. Může to být ta osoba, kterou zahlédla v ten den? Kdo to byl? Ztotožní se s postavou v dlouhém plášti?

*

Adam má hrozně bledou tvář, pod očima stíny jako modřiny. Stahuje se ještě víc do sebe, jako by teď bylo němé celé jeho tělo. Pevně ho objímám.

„O příštím Halloweenu se vykoupu v neviditelném inkoustu, mami. Pak budu neviditelný.“

„Myslím, že to nebude fungovat.“

„Proč ne?“

„No…“

„Vezmu si ale jednu rukavici. Aby lidi věděli, že tam někdo je. No, jak by jinak věděli, že mi mají dávat sladkosti?“

Do Halloweenu zbývají ještě čtyři měsíce. Do té doby Adam ještě vymyslí něco jiného.

„Ta rukavice, to je dobrý nápad.“

„Jo.“

Mou paži kolem sebe nevnímá.

Probudím se. Jednoho dne se probudím.

…

Jakmile spatřím tvůj obličej, vím, že se pro ni žádné srdce nenašlo.

Přistupuju k tobě blíž a ty mi vyprávíš, že máme ještě spoustu času. Všechno bude v pořádku, Jen se uzdraví. Samozřejmě, že se uzdraví! Žádné poraženecké nálady! Co mě se týče, ani nemusíš mluvit, abych slyšela tvůj jadrně nezdolný optimismus. Protože i když už neprožíváme lásku, která nám občas uštědří ránu na solar, mezi námi vládne láska manželská, což znamená, že mám tvůj hlas- tebe – přímo v hlavě.

*

Rosamunda Luptonová nám předkládá bravurní dílo s nádechem psychologického thrilleru. Pokud jste od ní četli předchozí, stejně oceňovanou knihu Sestra, opět vás nezklame. Rychlý spád, vykreslené pocity hlavních postav prolínané oživujícími vzpomínkami…to je jen hrstka toho, co vám román nabídne a jen tak vás nepustí, dokud nedorazíte k poslednímu slovu.

Název knihy: V plamenech (Afterwards)

Autor: Rosamund Luptonová (http://www.rosamundlupton.com/)

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: březen 2013

Omlouvám se za chyby.