Autumn, Růže podzimu z domu Věčného léta, vnitřně stále trpí. Nemá sílu k tomu, aby se vyrovnala se smrtí její babičky, ke které tak přilnula. Nejvíce ji tíží to, že všichni kolem tuší, proč byla zavražděna. Ale ona nikoli.
Navíc se blíží její šestnácté narozeniny, jež u Čaromocných znamenají dospělost, což sebou přináší své výhody i nevýhody. Opomenout se ani nesmí situace ve škole, kde je šikanována spolužačkou Valerií. Ke zlepšení celkové situace nenapomůže ani nový spolužák – princ Fallon z královského rodu Čaromocných, ke kterému cítí náklonnost ale i nelibost.
„Slova. Slova jsou nádherná věc. Slova dokážou zabránit válkám. Slova dělají z lidí přátele. Slova předcházejí bitkám. Zkuste je používat.“
Svět se prostě asi pomátl. Došlo totiž k unesení lidské dívky Violet, která se proti své vůli stává vampýrkou, jež je telepaticky spojená s dalším vampýrem Kasparem. Pakt Terra se tak silně otřásá ve svých základech.
Dozví se Autumn pravdu o konci života své babičky? Proč s ní chodí do školy Fallon? Co mají za lubem vampýři? Má to něco do činění s další vyvolenou, která má naplnit osud Atheney a celého zbytku světa? Kam se poděl kamarád Nathan?
*
Z dlaní mi vyšlehl oheň. Rychle jsem kolem sebe vytvořila štít, ale hned ho nechala rozplynout, protože mlha se teplem odpařovala a kolem mě se kouřilo. Najednou se mi otupělé myšlení zaostřilo a srdeční frekvence se vrátila na normál, protože přede mnou a za mnou se znovu objevila tráva. Honem jsem plamínek uhasila a dál se nepokoušela chránit štítem. Šokovaně jsem si uvědomila,
jak blízko jsem byla tomu, aby mě našli – zažehnout takhle hloupě tenhle druh energie bylo jako udělat ze sebe maják.
„A jak to podle tebe máme udělat? To tvoje zatracený kouzlo působí i na nás!“ Tenhle přízvuk pocházel odtud, z jihozápadní Anglie. Pokoušela jsem se určit, odkud hlasy přicházejí, ale zaznívaly odevšad.
…
Najednou jsem ucítila, že volné pouto, které mě spojuje s Violet, stravuje plíživý oheň. Prskal a syčel jako rozbuška. Její mysl se otevřela jako kniha a zůstala otevřená, jako by jejími stránkami otáčel vítr. Byla znovu a opravdu živá. Vteřinu předtím, než jsem zamhouřila víčka, mě zaplavily obrazy toho, jak leží v napůl rozepnuté košili pod Kasparem Varnem. Zdálo se mi, že se procházím její myslí a zmocňuje se mě její touha. Zaplavovala mě její láska k tomu muži a pocit bezpečí, které jí poskytovalo jejich pouto. Fallonovo tělo na mně ztěžklo. Byla jsem si jistá, že kdybych teď otevřela oči, neměl by ten, kdo mě objímal, světlé vlasy.
*
Abigail Gibbsová již podruhé dokázala, že se právem může nazývat spisovatelkou, neboť nás opětovně, bravurně vtáhla do svého světa Čaromocných, lidí a dalších bytostí, které mají svůj účel a nalajnovanou budoucnost, jež může být změněna proroctvím. Skvěle napsáno. Možná bych opustil od politiky, která vyprávění trochu kazí a kde je také vidět, že se v těchto oblastech autorka moc necítí.
Název knihy: Růže podzimu (Autumn Rose - A Dark Heroine Novel)
Autor: Abigail Gibbsová (http://www.abigailgibbsauthor.co.uk/)
Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)
Vydáno: červenec 2014
