„Krása“ a silné momenty dětství

Dánsko. Královská země na severu Evropy leží na Jutském poloostrově. Zdejší lidé jsou stejní jako my, ostatní lidé po světě. Vzpomínají na skvělé chvíle, ale především na bezstarostné dětství, ale najdou se i někteří, kteří si svoje mládí snaží zidealizovat. Mezi ně však nepatří Jesper a jeho mladší sestřička, která to vypráví, a kteří žijí v jednom přístavním městečku.

Potýkají se s chladnou láskou rodičů. Otec Magnus neumí vyjádřit svůj ochranitelský pud jinak, než

přísnou kázní a jinými výchovnými prostředky. Možná na to má silný vliv špatné rodinné zázemí, které měl i on. Dodnes nedokáže přijít svému zploditeli na jméno, ani k němu neumí vyjádřit svoji lásku. Pokud v něm ještě nějaké je. A nenajde ji ani tehdy, když se během vánočních svátků dědeček oběsí ve chlévě.

Proč nevychází ani s bratrem Nilsem? Jak do všeho zapadá zbohatlík Baron?

Sourozenci drží pospolu. Užívají si společné chvíle a snaží se být v pohodě. Jenže všechno krásné netrvá věčně a do Dánska se dostane také válka. Nacisti se ujímají nadvlády a nastává trochu teror.

Nikdo nemůže nikam po večerce vycházet. Musí být zatemněno. Obchody moc nekvetou. Země chudne. Jesperovi se podaří utéct a chce si splnit svůj sen. Podívat se do Maroka.

Povede se mu to? Shledá se ale potom se setrou? A dočká se i ona vyplnění jejího snu – žít na Sibiři?

*

Do dálky se táhly porušené plochy plání a nebe a světlo, jako by tam začínal svět, dřevěné roubené domy a hejna ptáků, co vypadali jako tisíce plameňáků, a rackové se zvedali ze země, vzlétli a zaplnili svět, ale pak se rozplynuli a zmizeli. Stáda koní, všichni černí jak noc, a jen na jednom z nich jsem jela já. Cválali jsme podél vlaku tak dlouhého, že jsem neviděla jeho konec ani začátek. Jel rychle, cítila jsem, jak se mi mezi stehny kůň vlní, líbilo se mi to a chtěla jsem tak pokračovat, ale musela jsem přestoupit na vlak. Vedla jsem koně co nejblíž, vyklonila jsem se. Vlasy jsem měla dlouhé a těžké, ve vzduchu poletovaly, vracely se mi do tváře, takže mě šlehaly do očí, a vyhrkly mi slzy, ale povedlo se mi chytnout železné rukojeti a přehoupnout se na zadní plošinu posledního vozu. Nebylo to žádné umění, viděla jsem to ve filmu. Vběhla jsem do vozu, ale on tam nebyl. Vlak byl prázdný, sedadla prázdná a oknem jsem viděla ty nádherné koně…

*

Melancholický příběh výjimečné ženy, jejíž osudy jsou inspirované autorovou matkou, je rozehrán na stránkách díla norského spisovatele a knihovníka Pera Pettersona s názvem Na Sibiř. Nádherné obrazy, ale i celkově zachycené vzpomínky a naděje dokážou děj posunout dál a zaujmou vás. Kdo ještě váhá, je čas s tím skoncovat.

Název knihy: Na Sibiř (Til Sibir)

Autor: Per Petterson (http://perpetterson.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: duben 2013

Omlouvám se za chyby.