Malé městečko Three Pines jen těžko lze nalézt na mapách kanadské provincie Quebec, a přesto se tam někde na hranicích nachází. Právě zde se chystají místní občané oslavit Den díkuvzdání. Jenže se odehraje během jednoho dne několik událostí, které všechno zásadně ovlivní.
Nejdřív několik výrostků napadne kachními výkaly homosexuální pár, který ve vesnici řídí bistro – centrum všeho dění. Gabri a Olivier jsou z toho po dvanácti letech překvapeni, ale stará slečna Jane Nealová nikoliv. Pozná všechny z přítomných a pěkně jim vyčiní. I když byli to ti, co si myslela?
Koná se schůze Williamsburské galerie, ve které jsou členy i manželé Clara a Peter, kteří jsou společně s ostatními členy rozhozeni obrazem Jarmareční neděle, který Jane namalovala. Dětský a přitom má svoji hloubku. Nakonec obraz projde schválením vystavování a Jane na tuto počest chystá pozvat své přátele po vernisáži do své svatyně za kuchyní, kam ještě nikdo cizí nevkročil. Jenže k tomu již nikdy nedojde.
Druhý den ráno je nalezena Jane mrtvá. Probodnuta šípem v lese. Odešla necelý měsíc po smrti své kamarádky Timmer. Tu zastihla smrt při Jarmareční neděli. Na počest právě toho byl namalován Janin obraz.
Vyšetřování úmrtí bude určitě hračkou pro vrchního inspektora z oddělení vražd Sûreté du Quebec Armanda Gamache, který se do toho pustí bez všelijakých okolků. Na pomoc mu je i tým, ve kterém se zaučuje i svérázná agentka Nicholová. Kdo mohl v tak malebném městečku vraždit? Který lukostřelec vystřelil? Může všechno proudit z křivdy z minulosti? Vytěží z její smrti nejvíc rodina vnučky a realitní makléřky Yolande? Skrývají se odpovědi v ostatních obrazech nebo v obývacím pokoji zavražděné?
*
„Ano. Začíná to u toho. Život je volba. Každodenně, po celý den. S kým mluvíme, kam si sedneme, co řekneme a jak to řekneme. Naše volby definují to, kým jsme. Nic víc, nic míň. Takže když se dívám, na tohle dávám pozor. Na to, co si lidé vybírají.“
„A co mám dělat já, pane?“
„Máte se učit. Máte se dívat a naslouchat a dělat, co se vám řekne. Jste praktikantka. Nikdo nečeká, že budete všechno vědět. Ovšem když budete předstírat, že to víte, nic se doopravdy nenaučíte.“
…
To na venkově přichází smrt během dne a bez pozvání. Bere si rybáře ve člunech. Stahuje koupající se děti za kotník. V zimě je volá ze svahu příliš příkrého na jejich schopnosti a kříží jim špičky lyží. Číhá na březích, kde ještě nedávno přecházel sníh v pevný led, ale teď se pod ním skrývá voda, neviděná, a bruslař s rozzářenýma očima udělá větší oblouk, než měl v úmyslu.
Za svítání a za soumraku stojí smrt v lesích s lukem a šípem nebo za bílého dne stahuje ze silnice auta, jejichž pneumatiky se zuřivě protáčejí na ledu, na sněhu nebo na barevném podzimním listí.
*
Příjemné letní, odpočinkové čtení, které si můžete vzít někam k vodě, do hor, do zahrady nebo kamkoliv zrovna chcete. Louise Pennyová dokáže v člověku vyvolat ty správné emoce, jež vás něčím opět obohatí, a připomene vám trochu t ty Marplovské příběhy a vyšetřování z pera Agathy Christie. Ale zároveň je kniha něčím úplně jiná a zalíbí se vám, když jí dáte šanci.
Název knihy: Zátiší (Still Life)
Autor: Louise Pennyová (http://www.louisepenny.com/)
Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)
Vydáno: květen 2014
