Jsem ztracen, a přesto cestu „znám“

Macka Philipse trápí Velký smutek, kterého už se asi nikdy nezbaví. Přišel o svoji milovanou Missy, když ve stejnou chvíli zachraňoval svého syna z hlubin řeky. Jeho dcera totiž byla unesena sériovým vrahem a její život byl tak násilně ukončen v jedné horské chatrči.

„Zlomení lidé soustřeďují své životy kolem věcí, které jim připadají dobré, ale přitom je nenaplňují ani neosvobozují. Zvykli si na moc nebo na iluzi bezpečí, kterou moc neposkytuje. Když se přihodí nějaká katastrofa, ti samí lidé se staví proti falešné moci, které důvěřovali…“

Nemůže se zbavit pocitu, že tomu mohl nějak zabránit. Zvrátit vše tak, aby všichni byli živí a zdraví. Nemůže se divit ani své druhé dceři Kate, která se vzpouzí autoritám, že si smrt Missy dává za vinnu. Jenže mohla tomu snad zabránit?

„Lži jsou totiž malé pevnosti, v nichž si můžešpřipadat silný a v bezpečí. Z téhle pevnůstky lží se snažíš řídit svůj život a manipulovat s ostatními. Jenže pevnost musí mít zdi, a tak jich pár postavíš. Jsou to ospravedlnění tvých lží.“

Jednoho mrazivého dne nalezne ve schránce dopis od Taťky. Je to opravdu on? Ten, kterému tak říká jeho manželka Nan? Je to opravdu Bůh? Nebo si někdo na něj jen hraje? Proč by ho posílal? Mack to chce za každou cenu zjistit a vyráží na místo, kde zemřela jeho dcera.

„Žít nemilován je, jako když ptákům zastřihnou křídla, a zbaví je tak jejich schopnosti létat.“

Neví, co má očekávat…pociťuje strach a jeho žal se prohlubuje. Jenže nakonec zažije něco, čemu se jen snadno dá uvěřit. Dostává se do míst, na která bychom se chtěli dostat i my. Do nádherného prostředí, kde žije a momentálně pro něj přebývá On. Bůh.

„Emoce jsou barvami duše; jsou velkolepé a neuvěřitelné. Když je necítíš, svět se stává mdlým a bezbarvým.“

*

Stezka byla zrádná, kameny zledovatělé a kluzké. Každý krok vyžadoval soustředěnou pozornost, když sestupoval do houstnoucího lesa, strašidelně tichého. Jediný zvuk, který slyšel, bylo křupání vlastních kroků ve sněhu a jeho namáhavé oddechování. Začínal mít pocit, že ho někdo sleduje, a v jednu chvíli se dokonce rychle otočil, aby se přesvědčil, jestli za ním někdo nejde. Ačkoliv velice toužil se obrátit a utíkat zpátky k džípu, připadalo mu, jako by jeho nohy měly svou vlastní vůli a rozhodly se postupovat dál po stezce, hlouběji do příšeří stále hustšího lesa.

Náhle se blízko něj něco pohnulo. Polekaně se zarazil, ztichl a zpozorněl. S bušícím srdcem a suchem v ústech pomalu hmatal dozadu, aby z opasku vytáhl pistoli. Odjistil pojistku a upřel pohled do temného porostu ve snaze uvidět nebo uslyšet něco, co by ten hluk vysvětlovalo a zpomalilo příval adrenalinu. Ale ať už ten pohyb způsobilo cokoliv, teď se to zastavilo. Čekalo to na něj?

*

Jak jsem slíbil, tak jsem také učinil. Po přečtení Křižovatek přišla na řadu Chatrč, tedy první přeložený román Wm. Paula Younga, který ve Spojených státech vzbudil velký ohlas a zájem čtenářů. Tato kniha je těžko zařaditelná, ale znovu se tu setkáváme s rodinou, která se ocitla na takovém rozcestí, z něhož neví, jak se dostat. Hledají tak cestu, jak nalézt klid v duši. Dílo se skvělým prostředím, barvitým vyprávěním, skvělými vyřčeními, ale i psychologickým vývojem hrdinů, doporučuji všem bez toho, jestli jsou, anebo nejsou věřící. Určitě si vás Chatrč získá.

Název knihy: Chatrč - Kde se tragédie střetává s věčností (The Shack)

Autor: Wm. Paul Young (http://www.wmpaulyoung.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: říjen 2009

Omlouvám se za chyby.