Mít věrnou duši, ke které můžeme kdykoliv přijít a vylít si své srdce, je velice uklidňující a hlavně kameny ze srdce odebírající. Naštěstí i v dnešní době opravdu ještě existuje někdo, kdo si nás může vážit a pomáhat. Pak jsou tu ale ti, kteří chtějí žít na úkor druhých. Žijí z jejich neštěstí, které ještě přiživují.
Policejní detektiv Erlendur řeší velice podivnou islandskou vraždu sedmdesátiletého muže. Toho někdo zabil velice drastickým způsobem, použil k tomu totiž skleněný popelník. Holberg, jak se zavražděný jmenuje, však nebyl v minulosti zrovna svatoušek. Kdo si s ním takto krutě vyrovnal účty?
A jak bývá zvykem, Erlendur se strachuje o život své dcery Evy Lind, která je momentálně těhotná, ale zároveň se stále věnuje nekalé zábavě v podobě drog. Nastěhuje se k němu a s tím přichází další problémy ze dna společnosti. Navíc po něm chce, aby vyšetřil případ zmizelé novomanželky, která se ztratila během vlastní svatby.
K tomu přibude napadení dvou žen v bytě a také oživující se případ z minulosti. Ten vypráví smutný příběh o smrti čtyřleté holčičky, jež vznikla početím při znásilnění. Matka o tři roky později spáchala sebevraždu a celý případ díky policistům šel k ledu. Co všechno Erlendur najde? Komu se to nebude líbit?
*
Díval se na lidi stojící kolem hrobu, pak pohlédl na Sigurdura Óliho a pokývl hlavou. Ten dal rukou znamení řidiči bagru. Lžíce se zvedla a zaryla se do kypré hlíny.
Erlendur se díval, jak bagr rozrývá třicet let starou ránu. Každá lžíce hlíny ho přímo fyzicky bolela.
Hromada zeminy u hrobu se zvyšovala, a jak se otvor prohluboval, byl čím dál temnější. Erlendura přepadl pocit, jako by už tuhle scénu někdy zažil. Jeho kolegové od kriminální policie, kteří tam stáli a shlíželi do hrobu, dělníci v oranžových kombinézách, kteří se opírali o lopaty, kněz v černém taláru z teplé látky, déšť, který se lil z nebe do hrobu, a lžíce bagru, jež zase vodu nabrala a vyzvedla nahoru…Připadalo mu, jako by ta díra krvácela.
Byl to skutečně ten sen, který se mu zdál?
…
Erlendur nechápal, co mu doktor říká, a díval se na něho, jako by ho neslyšel. Nebyl z toho vůbec moudrý. Zahleděl se na mrtvolku děvčátka, ale rychle odvrátil pohled, když pod plátnem zahlédl kosti malé ruky. Netroufal si podívat se na to, co je pod plátnem. Nechtěl vědět, jak vypadají pozemské pozůstatky toho děvčátka. Nechtěl, aby se mu ten obraz zjevil pokaždé, když na ní bude myslet.
„Byla už jednou otevřena,“ řekl lékař.
„A mozek chybí?“ užasl Erlendur.
*
Kruťárny severských spisovatelů a jejich sličných protikladů pomalu zamořily celý svět a ne a ne nás pustit do klidnějších vod. Taky proč by to dělaly, vždyť světu vládnou běžně takové mordy, které můžeme vidět kolem nás. Naštěstí snad ne zažít na vlastní kůži. Další díl z tvorby Indri?asona ničím nepřekvapuje, neurazí vás a zajisté se znovu rádi ponoříte do mysli hlavního detektiva, který řeší problémy se svými dětmi a rozvedenou manželkou.
Název knihy: Severní blata (Mýrin)
Autor: Arnaldur Indri?ason
Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)
Vydáno: únor 2015
