Přijdete domů a ve schránce vás kromě běžných dopisů, reklamních materiálů čeká ještě něco jiného. Velice povědomá fotografie. Při bližším zkoumání zjistíte, že je to vyobrazení vašeho domu, kde bydlíte, a z druhé strany stojí nepopulární věta – Chceme to, co máte vy. Někdo si snad dělá legraci? Anebo někdo započal vydírat druhé?
V londýnské ulici pro střední vyšší vrstvu Pepys Road se toto už nějakou dobu děje. Jenže nevypadá to, že by to mělo někdy skončit, ba naopak se začíná „vydírání“ stupňovat a k fotkám přibývá i kamerový záznam domu a jeho okolí. Co po nás asi chtějí? Říkají si zdejší obyvatelé.
Ti jsou tu tak různí a pestří, jako bychom se ocitli v nejproslulejší botanické zahradě. Žije tady osamocená vdova Petunia, která trpí nevolnostmi, jež přerostou ve smrtelnou nemoc. Často vzpomíná na svého zesnulého muže Alberta, který se neztotožňoval s novinkami jednadvacátého století, a také na svoji vnučku, která se o ni bude muset starat.
O několik domů dál bydlí bankéř Roger, který řeší vánoční prémie ke svému platu a vyjití s financemi v následujícím roce, se ženou Arabellou a dvěma dětmi. Manželka se s kamarádkou rozhodne odjet na vánoční svátky a nechat tu muže, aby konečně pochopil, co všechno musí zvládat. Jak snadné to asi pro něj bude?
Pak se tu nachází například Bogdan – zedník z Polska – který pobývá v domě s dalšími přáteli. Jel pracovat do Londýna proto, aby si vydělal peníze. Pro nic jiného. Budoucnost tu totiž žádnou nevidí. Chce odjet zpátky domů.
A to je jen krátký výčet mnoha obyvatel, které doplňuje umělec, začínající fotbalista, kontrolorka automobilů z Harare, muslimská rodina, apod. Jaké jsou jejich cíle a lidské životy? K čemu slouží Útočiště? Kdo nakonec tahá za nitky šachovnice?
*
Ženy pro něj představovaly praktickou obtíž, problém z reálného světa a ten bylo stejně jako ostatní problémy nutno řešit metodicky a pragmaticky. Zbigniew si nestanovoval žádná pravidla, ale životní zásady. O dívku se ucházel jedině tehdy, když měl dobrý důvod se domnívat, že už o něho jeví zájem. Nikdy se nezamilovával. Říkal, že v nic takového nevěří. Zastával filozofii, že pokud je chlap čistý, po finanční stránce solventní a není docela šereda, už tohle ho kvalifikuje mezi horních třicet procent mužského pokolení. Jestli navíc poslouchá, co mu žena říká anebo je schopen to přesvědčivě předstírat, ocitá se mezi horními deseti, či dokonce pěti procenty. Pak všechno závisí na tom, zda je schopen použít selský rozum: nesmí vypadat zoufale, nesmí se ožrat, musí nechat opít tu holku a vytěžit maximum z textových zpráv.
…
Joshua se teď začal svíjet ze strany na stranu vší silou, jakou dokáže vyvinout tříletý klouček. A byla to síla koncentrovaná, síla čiré vůle, a Joshua byl kromě toho podsaditý a svalnatý – potrubí, jímž proudila síla a odhodlání. Náhle změnil směr pohybu a vzepjal se vzhůru, takže Rogera prudce trkl přesně do brady.
„Kurva!“ zařval Roger; v očích ho zaštípaly slzy. Jakmile povolil stisk, ucítil, jak mu Joshua klouže. Chlapeček se ze záchodové mísy skulil dopředu a zdálo se, že propukl v pláč ještě předtím, než dopadl na zem. A v této fázi začal zcela bez varování kadit. Od zadnice se mu rozletovaly výkaly, jež sice nebyly co do konsistence úplně tekuté, ale do pevnosti měly daleko, a jako by tyto projektily představovaly nějakou výmetnou výbušninu, hošík se počal ohromující rychlostí plazit ze záchodu směrem k podestě schodiště.
*
Různé pohledy na současné problémy, ale i rozdílné myšlení osob každého věku, národnosti i pohlaví. Zajímavé dílko, které se nám vynasnažilo předat toho co nejvíce. A nebylo toho opravdu málo, ale bylo to tak dokonale podáno, že jste neměli problém ani v takovém množství postav. Ten, kdo se do více než pětisetstránkové knihy pustí, bude mít pocit, že jich muselo být mnohem méně, neboť čtení jde opravdu od ruky.
Název knihy: Chceme to, co máte vy (Capital)
Autor: John Lanchester
Nakladatelství: Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)
Vydáno: květen 2014
