Bojím se, co bude

Zastav se na chvilku, kamaráde. Ano, naber dech. Máš rodinu, děti? Tak na ně pomysli, vybav si intonaci své ženy, její vyřídilku, oživ nějakou vzpomínku, kterou máš rád, jakoukoliv, a vezmi si ji s sebou, budeš ji potřebovat. Pořádně se nadechni čerstvého vzduchu, naber ho do plic a vychutnej si to.

Francouzský novinář Boris rád cestuje, věnuje se své rodině a přítelkyni Caroline. Jenže jak to tak bývá, nikdo si nezaslouží mít doživotně jen klid, štěstí, lásku a zdraví. A právě to zdraví u Borise selže a vezmu mu jeho "pravé" já.

Prostřednictvím své paralýzy se dostává do světa své mysli, na jejíž pouti projde nejen vodním dobrodružstvím, ale dostane se i do vzduchu, na loď s piráty, do předměstí Paříže i do městského státu Singapur. Ačkoliv jeho tělo neustále bojuje s fyzickým přežitím i on se svým vědomím se snaží zahnat chmury dnešního světa a stát se zase tím Borisem, kterým byl.

Podaří se mu to?

*

Ta jizva se za celé dva roky vůbec nezměnila. A najednou ty dvě bílé skvrny, co ji lemovaly, byly docela pryč. Carolina se nad tím pozastavila; chtěla, abych zašel k doktorovi, připadalo jí to hodně zvláštní. Poslal jsem ji do háje. Cítil jsem se naprosto dobře. To jsem celý já. Ukázat rány, aby si ostatní dělali starosti, a pak to nebrat na vědomí. Samotná bolest se ozvala o něco později, po pár dnech, ten večer, kdy se konala hudební slavnost.

…

Pomalu to vytékalo a padalo na lino. Došlo mi, k čemu je to zařízení dobré: vyvolává sraní. A fungovalo to.

Umíš si představit to ponížení? Já, docela nahý, zasviněný, zavěšený jako na jatkách… Chápeš, jak mi bylo, že? Dochází ti, co se děje, když už nepatříš sám sobě, když už tvoje tělo nezmůže vůbec nic? Jsi závislý na dobré vůli jedněch i druhých… A ti druzí, „ošetřovatelé“, jen tak mimochodem, jako jeden ze svých tisíců dalších úkonů, tě vezmou, šoupnou do kouta a tam tě exhibují. Zatímco jsem se vyprazdňoval na tom hovnopudném věšáku, zaslechl jsem blížící se kroky. Kroky, které jsem znal, kroky Caroliny.

*

Být nemocen vážným a ne tak běžným onemocněním a přežít ho skoro bez vedlejších skutečností, je opravdivým štěstím. Ne každý ale takové má. Autobiografické dílo Borise Razona vypraví o jednom z těch šťastnějších konců, které vedly klikatou nemocniční cestou, ale i světy v mysli samotného jedince. Kniha, která je čtivá i poučná, se prolíná lékařskými zprávami, ale i blouznivým rádoby životem. Kdo se vydá vstříc Palladiu?

Název knihy: Palladium (Palladium)

Autor: Boris Razon

Nakladatelství: Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)

Vydáno: únor 2015