Komunista byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR zvolen do čela Generální inspekce bezpečnostních sborů. Už jen to by mělo být zarážející.
Nicméně poslanec za KSČM Ondráček rezignoval s odůvodněním, že na něj a jeho rodinu byl vyvíjen mediální tlak. Pasoval se tak, za potlesku premiéra Babiše a dalších členů vlády v demisi, do role oběti.
Jaký tlak komunisti vyvíjeli po roce 1948 na tisíce českých rodin, jejichž členy věšeli, posílali je do kriminálů a zabavovali jim firmy a veškerý majetek, který svou tvrdou prací budovaly desítky, ne-li stovky, let? Jak si může dovolit něco takového říct poslanec hlásící se ke straně, která má na svědomí takové hrůzy? Jak je vůbec možné, že se stále najde taková spousta lidí, kteří KSČM volí? A ještě více lidí volí strany, kterým se nepříčí jít s komunisty do koalice.
Představte si situaci, kdy by v Německu byli do parlamentu zvoleni poslanci NSDAP a říkali by, že se přece za všechno omluvili, takže není důvod dívat se na ně skrze prsty. A ještě by se našli další hloupí poslanci, kteří by si říkali: „Vždyť se omluvili, pojďme jim umožnit ovlivňovat věci více a pojďme s nimi do vlády.“ Přijde vám to normální? Mně teda vůbec ne. Přijde mi to naprosto zvrácené a nevěřím vlastním očím, když sleduji srovnatelnou politickou situaci u nás.
Demokratické strany jsou komunisty a bývalými stbáky nazývány žumpou a demonstrace jsou těmito lidmi považovány za nedemokratické nástroje. Vedle toho se najde naštěstí jen několik málo konspirátorů, kteří za vším vidí Soroše a další postrachy, a jsou ochotni přehlížet, že s každým dnem vlády stran závislých na politice strachu a vymýšlení nových a nových regulací, přicházíme čím dál více o svobodu a demokracii. Jsem rád, že pořád můžeme vyjít do ulic a říci svůj názor nahlas. A budu dělat vše proto, aby nám tato možnost zůstala.
Snaha vytvořit koalici s komunisty je plivnutím do tváře všem lidem, kteří na vlastní kůži čelili zvěrstvům totality, a všem jejich rodinám. Poslanci z řad SPD a ANO, ale rovněž také zastupitelé krajů a mnoha českých měst a obcí, kteří pomáhají komunistům dostat se k moci, by se za to měli stydět.
Na závěr budu ostřejší a omlouvám se za to všem čtenářům, hlavně dámám, ale budu citovat. Budu citovat člověka, který po roce 1948 přišel o prosperující firmu tehdy již s více než stoletou tradicí a o všechen majetek. Musel přihlížet tomu, jak komunisté rozhodují, kdo bude žít v „jeho“ domě, a měl problémy dostat nějakou důstojnou práci. Byl to můj děda. Říkával, že jednou přijde krásný den a všichni komunisti půjdou do prdele. Na ten den se těším a budu se snažit všemi demokratickými prostředky napomoci tomu, aby takový krásný den přišel brzy.
