Na území dnešních Karlových Varů se v minulosti rozprostírala obora, která byla součástí loketského panství. Jednoho dne se do těchto míst vypravil se svou družinou na lov i král Karel IV.
Štěstí mu nepřálo. Lovci projížděli oborou sem a tam, ale po zvěři ani památky. Když se rozmrzelý král, unavený bezvýslednou jízdou, rozhodl k návratu na hrad Loket, objevil se před ním statný jelen. Z honců spadla veškerá únava a dali se do pronásledování zvířete, které zahnali až na vrchol skalního útesu. Vyděšený jelen však ve snaze zachránit si holý život skočil do údolí. Družina tedy sestoupila do propasti, ale na místo jelena tu na panovníka čekalo jiné překvapení – z hlubin země tryskal horký pramen. Překvapený král se obrátil na loketského purkrabího a ten ho informoval o léčivých účincích zdejších pramenů. Karel IV. se následně rozhodl vybudovat v těchto místech město.
Legenda má i jiné podání. V něm začal pes panovníkovy družiny štvát jedno ze zdejších zvířat. Při pronásledování spadl do tůně, z níž vyvěrala horká voda, a začal výt. Lovci k němu ihned pospíchali v domnění, že ho poranilo pronásledované zvíře. Když spatřili horké prameny, vytáhli z nich psa a ochutnali vyvěrající vodu. Ochutnal ji i samotný král, který měl podle legendy nemocnou nohu. Po požití tekutiny se mu udělalo lépe. V přítomnosti lékařů pak prohlásil zdejší vodu za léčivou a rozhodl se tu vybudovat lázně. Tak líčí založení největších českých lázní Karlových Varů jedna historická legenda.
Město bylo skutečně založeno. V roce 1358 tu dal král vybudovat lovecký hrádek, který později v roce 1604 vyhořel. Na jeho místě dnes stojí zámecká věž. Karel IV. si uvědomoval význam založeného města. Jeho obyvatelům udělil řadu výhod. Mezi ně patřila hlavně měšťanská práva, která je zbavila poddanosti. Město se pomalu rozvíjelo a rozrůstalo a na jeho rozvoj dohlížel samotný panovník, který si sem často jezdil léčit svoje nemoci. Stejným tempem pokračoval růst města i později za vlády Václava IV.
V patnáctém století se zpráva o zdejších léčivých pramenech dostala za hranice země a začali sem přijíždět první významné osobnosti. Mezi nimi byla i markraběnka z Kulmbachu nebo husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Ale nejsou to jen léčivé prameny, díky kterým se věhlas nynějších Karlových Varů dostal za hranice země. V šestnáctém století se ve zdejším okolí začalo ve velkém s těžbou stříbra. Ve století osmnáctém získaly Karlovy Vary mezinárodní charakter. Vedle aristokracie se tu ráda ukazovala evropská kulturní elita. Za všechny můžeme jmenovat německého básníka Johanna Wolfganga von Goethe nebo ruského cara Petra Velikého.
Dnes v Karlových Varech vyvěrá celkem třináct léčivých pramenů, které se na povrch dostávají z hloubky několika tisíc metrů pod zemí. Zde je voda ohřívána horkou lávou a oxidem uhličitým, který vzniká v hlubinách země vlivem sopečné činnosti, hnána na povrch. Nejvyšší tlak má karlovarské Vřídlo. Jeho sloupec o teplotě 73 °C dosahuje výšky čtrnácti metrů. Voda ze zdejších pramenů je bohatá na množství minerálních látek, díky kterým je prospěšná v léčbě poruch zažívacího ústrojí, dny, parodontózy, nadváhy, nemocí pohybového ústrojí, onkologických onemocnění, nemocí žlučníku a žlučových cest.
O co víc jsou Karlovy Vary bohaté na přírodní léčebné zdroje, o to méně je zde paranormálních jevů, záhad a tajemna. A tak se vydejme na západ kousek za město. Zde se na levém břehu řeky Ohře nachází skalní útvar připomínající svatební průvod. Podle pověsti v místě nynějšího kostela v Horním Slavkově našel chudý sedlák, který právě cestoval na loketský hrad, opuštěného novorozence. Plný soucitu vzal dítě s sebou a dal je markraběnce Janě. Ta se chlapečka ujala a dala mu jméno Jan a příjmení Svatoš, po jeho nálezci. Jan dospěl v pěstounské péči manželky markrabího v pohledného jinocha. Na rozdíl od svých urozených vrstevníků nenašel zalíbení v rytířských turnajích a podobných panských akcích. Raději se toulal po lesích a učil se rozumět krásám přírody. Jednoho dne seděl zamyšlený na břehu řeky Ohře. Jak se tak díval do peřejí, zjevila se před ním krásná víla. Jan se zahleděl jen do ní a okolní svět jakoby pro něho přestal existovat. Tu k němu nadpřirozená bytost promluvila. Slíbila, že ho naučí vše, po čem touží, ale jen za té podmínky, že se nezasnoubí s jinou ženou. Svatoš, očarovaný krásou vodní víly a nadějí, že může dosáhnout splnění svých přání, podivnou nabídku bez rozmyšlení přijal. Víla dodržela slovo a zasvětila Jana do nejhlubších tajů skrytých nauk a učinila jej velmi šťastným. Od té doby uběhlo několik let. Statný mládenec mezitím na svých cestách světem poznal děvče, do kterého se zamiloval. Slib, který dal víle, se pro něho stal noční můrou. Přesto se rozhodl vypravit pro sebe a pro svou milou velkolepou svatbu. Spoléhal přitom na znalost kouzelných praktik a doufal, že se mu s jejich pomocí podaří překonat nadpřirozenou sílu. Když stál svatební průvod před oltářem, vynořila se rozezlená víla z rozbouřených vln řeky Ohře a kletbou proměnila celý průvod v kámen – kněze, oba milence, svatební hosty, hudebníky a svatební povoz. Skalní útvar dnes lidé nazývají Svatošské skály.
Karlovy Vary a jejich okolí jistě stojí za to navštívit. Nejsou to jen zdejší prameny, které činí tyto celosvětově proslulé lázně přitažlivými, ale také kulturní a historické památky a zdejší lázeňské lesy.
