Zelený mozky

Snad   nevyzrazuju  státní tajemství  - na vojně jsem sloužil u útvaru, jenž byl   součástí  vojenského  učiliště  - velkovýroby budoucích  praporčíků,  důstojníků…

Těch  nešťastníků, kteří se rozhodli pro životní  kariéru v tehdejší  Československé lidové armádě  - filiálce sovětské Rudé  armády, mi bylo spíše líto, ale nevybočoval jsem z řady. Stejně jako pro ostatní záklaďáky, také  pro mne  to byli  zelený mozky - jinak jim nikdo neřekl!

Nevím, v jakém stavu se nacházejí důstojnické sbory dnes, ale v tom reálném  socialismu, jsem neznal jinou profesní skupinu s takovým množstvím blbů a opilců. Nepřišlo mi to divné,  dokonce jsem v tom nacházel   logiku…

Za  ta dlouhá léta, se mnohé  z gruntu  změnilo – často také  význam některých pojmů.

Po tom už téměř půlstoletí, se v mém slovníku, překvapivě, znovu a  stále častěji  objevuje to staré  dobré slovní  spojení – zelený mozky!

Vyslovuju ho už nějaký  čas  se stejnou frekvencí  -   se stejným   despektem, jako kdysi. Ten drobný rozdíl spočívá jen v drobném detailu.  Dnes  už tak  neoslovuju  beznadějný   vojenský  potěr, ale  ty nešťastníky  ze sekty zelených - možná ještě naivnější, nebezpečnější...