Napsala v LN Jana Machalická a nejenom v souvislosti s tím Troškovým režírováním mu to dává pěkně sežrat…
Je to zvláštní , když občas pana Trošku poslouchám, musím mu poctivě odkývat, že film je určen pro širokou veřejnost, že by měl přitáhnout diváky do kin. Ale, když se nějakým nedopatřením, dívám na některý z jeho filmů - čestný slovo!, trpím jako zvíře…
Vím, že mnohé čtenáře nepřesvědčím, ale opravdu nejde o žádný snobismus, či intelektuálštinu. Ten nevkus, lacinost Troškových filmů, ve mně skutečně vyvolává až fyzickou nevolnost…
Není to záležitost jen poslední doby. Od mládí jsem chodíval do biografu i na filmy od kterých jsem nic nečekal, jen tak pro potvrzení správnosti instinktů…
Jestli si dobře vzpomínám, poprvé v životě jsem odcházel už v polovině filmu až při promítání filmu Slunce, seno, jahody.
Od té doby, co tak razantně zdražili vstupné, už na blbé filmy nechodím a tak se jen z doslechu dozvídám, že ty Slunce, seno… ještě patří k těm lepším Troškovým filmům - trhákům, že od té doby stačil natočil hrůzostrašné Kameňáky a teď se prý zase věnuje Babovřeskům…
Do kultury to moc nepatří, ale ani trochu mě nepřekvapilo, že, svého času, hodlal Zdeněk Troška kandidovat právě za ČSSD!
Ne, nevolám po zákazu natáčení takových příšerných filmů, tedy alespoň do doby, dokud někdo exaktně neprokáže škodlivost těch škvárů na lidskou duši, devastační účinky na lidský vkus…
Tolik tedy z mé strany k větičce Jany Machalické, která mě tak zaujala – Zdeněk Troška točí pokleslé filmy a libuje si v tom…
