Vzhledem k osobě ministra zahraničí ČR, mě ani neudivuje ta lehkomyslnost, s kterou Zaorálek komentuje zavedení Památného dne obětí, který bude připomínat poválečné vyhánění – odsuny Němců z Československa a Polska…
Nikoliv snad, že bych chtěl popírat mnohé excesy, násilnosti, nespravedlnosti, oběti, které ty poválečné odsuny provázely. Nepochybně lze prokázat, spousty takových případů, za které se dodatečně musíme stydět…
Jenže, nikdy nelze zapomínat, v jaké době tyhle dramatické odsuny probíhaly. Co všechno předtím museli lidé v okupovaných zemích protrpět. Na ty desítky miliony mrtvých, na všechno to zlo způsobené nacistickým Německem – Němci. Ty poválečné, často drastické události nelze hodnotit dnešním pohledem, což ale neznamená, že by zjevné zločiny neměly být vyšetřovány, souzeny, potrestány….
Minimálně ale stejně důležité je kategoricky - ze všech sil bránit tomu, aby se mezi to zvrhlé, až do té doby nevídané nacistické běsnění, začalo nenápadně přiřazovat rovnítko s poválečnými odsuny.
Možná je to tím, že jsem hodně nedůvěřivý, podezíravý - omlouvám se, ale v zavádění takových nových mezinárodních památných dní - svátků, přes veškerá ujišťování, tuším jistou snahu o přepisování dějin…
Na rozdíl, od jindy tolik ukřičeného, hysterického Zaorálka, se docela obávám, že zmíněný Památný den obětí, je takovým prvním významným krokem směřující k tomuto cíli…
