Werich + Horníček - po padesáti letech stále nedostižní!

Téměř padesát let starý televizní záznam hry Těžká Barbora byl technicky hodně mizerný  - tak, tak na hranici vysílatelnosti. O to více možná  vyniklo to dodnes nedostižné klaunství  hlavních  aktérů...

Původně jsem měl na to nedělní poledne jiné plány, než ho trávit před televizí sledováním padesát let starého divadla, které jsem si už kdysi  v pravěku nahrál na Sonet duo a slyšel tudíž už minimálně stokrát, ale ty klasické improvizace  W + H  byly tak  neodolatelné!

Chtěl jsem to původní  nadšení z Wericha a Horníčka poněkud utlumit  poznámkou, že mám v knihovně nesrovnatelně   starší a přitom  stále aktuální  autory, ale když jsem se pokoušel  přesně si ověřit,  kolik stovek  let už   v plném lesku  přežívají   například  texty takového  Epiktéta, zjistil jsem, že mne  o něj  už také kdosi zákeřně  připravil - což ovšem jen podporuje předchozí myšlenku - mrtvé knihy se  obyčejně nekradou...

Ovšem  s humorem, satirou, herectvím je ta prověrka  časem mnohem, mnohem  náročnější. Kdysi povedené kousky těchto  žánrů někdy - dost často -  vyčpí i během jediného roku.  Stačí si po letech pustit mnohé staré  filmy -  kdysi  nedostižné -  a obvykle ten  devastující  zub času nepřehlédnete.

Neříká se mi to úplně snadno, je to jaksi v rozporu s mým naturelem -  akutní podezřívavosti k autoritám -  ale tohle  časem  prověřené klaunství   pánů  Wericha s Horníčkem, mi až nápadně zavání genialitou...   

A také, jaké  úžasné blaho, že ani po těch dlouhých padesáti letech, není nejmenší důvod  korigovat  to původní mladistvé nadšení - fascinaci Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem ...