Václav Havel a pozadí Giny Lollobrigidy

Ve včerejším  výběru blogů jsem zahlédl  jeden, který se  v nadpisu poníženě  tázal,  zda nám Václav  může odpustit…

Tak to se tedy  opravdu povidlo. Udělalo to na mě ještě větší dojem, nežli ta  příležitostná  básnička proslulé Džamily  Stehlíkové o tom, jak se ji v souvislosti s úmrtím  Václava Havla  zhroutil celičký  svět…

Vím, s  cynismem bych to asi  neměl přehánět, stejně jako s tím mým despektem k autoritám. Ale  pokaždé, když  narazím na takové projevy  devótnosti, slabomyslného poklonkování  - není mi pomoci…

Už je to několik let, co mi jeden známý  hrdě sděloval, že se mu  na nějakém mítinku  podařilo  sáhnout  si na Václava Havla, a nemohl  potom dlouho pochopit, čemu se tak směju…

To jsem si jen vzpomněl, jak  můj bývalý  šéf, který pravidelně obrážel světové filmové festivaly, přišel s něčím hodně  podobným.

Na rozhraní ironie a hrdosti  poutavě  vyprávěl, jak se mu  při jedné tlačenici na rautu  podařilo otřít se rukou nenápadně   o zadek Giny Lolobrigidy.Ta  ironie pramenila z faktu, že  Gině v té době už  bylo  něco kolem sta let... 

Tak tomuhle jsem rozuměl, tohle se počítá…