Už se zase jezdí demonstrovat do Prahy...

Dnes, přesně v 18,47 jsem v Ústí nad Labem, s vypětím všech sil,  stíhal  rychlík z Prahy do Chebu…....

Vrazil jsem do kupé kde seděly dvě slečny a  postarší dámy. Zjevně jsem nebyl vítán,  přetrhl jsem jim   niť hovoru…

Když se po několika minutách znovu  rozpovídaly, kupodivu, nebylo to o vaření ani o mužských protějšcích – dámy nekompromisně  drbaly televizi.

Že se už nedá na ty manipulované politické diskuse vůbec dívat, že ti televizní  panáci dělají z národa hovězí stádo, že uvěřit jim mohou dneska  už  jen ti, kteří nesledují internet…

Byly to ještě radikálnější řeči, které tady na blogu  pravidelně vedu já.

Jakoby to snad nestačilo, jedné z těch starších žen zazvonil telefon. Paní potom  utěšovala,  patrně  manžela, že už je na cestě, že brzy bude doma, jen je ale  strašně unavená z toho jak celý den  postávala  na Hradčanech u nějakého petičního stánku…

Vracel jsem se z Berlína, ani jsem nevěděl, že se v Praze něco  děje - dělo. Normálně bývám  ostýchavý, ale tentokrát jsem neomaleně  vyzvídal.

„Prý  dnes bylo v Praze hned několik demonstrací, ony však byly na té, která podporovala  Maďarsko  - premiéra Orbána, kterému to, jako jednomu z mála evropských politiků myslí a jen tak se nepodělá…“

Byl jsem z toho totálně  vedle, málem jsem přejel. Na poslední chvíli jsem popadl tašku a prchal z  vlaku, kde ale zůstal  můj  batoh plný užitečných věcí.

I tak jsem měl radost, že lidé i zdaleka, přestávají být pasivní, že si  už  nenechají všechno líbit…