Dokonalí lidé, bohužel, neexistují. Patrně by to bylo proti lidské přirozenosti. Obávám se, že na úplně každého člověka lze něco vytáhnout a to ani nemusím mít cokoliv společného s politikou…
V tomhle jsem kategorický. Pokud jste snad někdy někoho dokonalého potkali, vysvětlení je vcelku jednoduché - nepochybně jste přehlédli křídla.
To ovšem ani zdaleka neznamená, že jsou všichni lidé stejní, že lze všechny hodit do jednoho pytle, dokonce ani ty dobrosery..
Existují spoluobčané, kterým nevadí ani zabít, ti, pro které je okrádání bližních denním chlebem, projevem jakési pofidérní chytrosti a znám i nešťastníky, kteří se naopak dokážou celý život trápit, pro jedno jediné banální pochybení.
Jasně, to vraždění je už ovšem nejspíše duševní porucha, stejně jako ty vážně vyřčené a zastávané nesmysly, mající svůj původ v debilitě.
To mnohem, násobně více, mi vadí falešní hráči - pokrytci, kteří se neustále ohánějí velkými slovy, co nevynechají jedinou příležitost pro kázání, mistrování ostatních.
Těch Čechu, kteří se schovávají za Havla, Pravdu, Lásku, Čest, Hrdost, Soucit… a za všechny ty nádherné ideály, dennodenně bojují Nemilosrdně, Zlobou, Nenávistí, Brutalitou..., bylo vždy neurekom, ale nikdy nebyli tak dobře viditelní, jako nyní, v průběhu těžkého onemocnění prezidenta Zemana.
Najednou, v mžiku, byla všechna ta umělá - permanentně vystavovaná ušlechtilost dobroserů – ta tam! Zůstaly jen smějící se bestie!
