Těm, kteří se rozhodují srdcem

Není toho na světě už moc, co mě pořád ještě dokáže rozpálit, nadchnout…............................

A tak nevím, co se teď vlastně děje, když se mi to v tomto týdnu přihodilo hned třikrát.

Především musím zmínit tenistku  Barboru Krejčíkovou.

Nejen pro to její fantastické, jen obtížně pochopitelné - vítězné pařížské tažení. Úplně mě dostala, když po tom včerejším dalším famózním vítězstvím - do objektivu francouzské televizní kamery nakreslila srdíčko s jménem Libuše Šafránkové…

Ty další dva případy se týkají už jen vyložených „hlupáků“.

Viz videozáznam bláznivé dívky, která bez rozmyšlení vybíhá z domu , aby holýma rukama, před obrovskou medvědicí chránila domácí zvířátka... a postaršího pána, který instinktivně skočil do čtyřmetrové šachty, kde se topil jeho pejsek a potom je museli zachraňovat hasiči.

V takových případech se mi pravidelně vybavuje obstarožní osobní zážitek:

Při jednom z protirežimních srazů, nás hnali Václavákem dolů, až jsem se v tom zmatku ocitl v uličce - tváří tvář skupince esenbáků, kteří pendreky mlátili jednoho kluka. Všechno se ve mně všechno bouřilo, strašně se mi chtělo do nich vletěl, pomoci, ale namísto toho jsem přece jen „chytře“ běžel dál…

Po těch dlouhých letech z toho nešílím, nemám z toho zničující trauma. Zůstala jen ta má obrovská slabost pro všechny ty, kteří se rozhodují srdcem.