V magazínu Reflex si povídali se Zdeňkem Šámalem. Pochopitelně to bylo především o České televizi, ale nemohlo v tom dnes, pochopitelně, chybět ani Rusko…
Pan ředitel všechny kritiky České televize pěkně, metodicky srovnal do čtyř kategorií – jedna horší, nežli druhá!
Evidentně preferuje představu, že jde převážně o staré struktury a nové agenty Moskvy...
To je ta veselejší část zmíněného povídání. Pro milovníky humoru uvádím odkaz.
Potom je tu ovšem jeden, zcela překvapivý, nevšední odstaveček toho bývalého zpravodaje z Ruska:
„Uznal například, že bylo „trochu huráoptimistické“, když nadšeně referovali o událostech na Majdanu. „Faktem je, že demonstranti vyhnali z Kyjeva demokraticky zvoleného prezidenta a objevila se tam vláda, kterou nikdo nezvolil,“ připustil. Vše však prý zásadně změnily události na Krymu.“
Lepší bych to, až na tu poslední větičku nenapsal. Šámal, naprosto přesně popsal hovadství té jejich České televize. Jen nevím, proč o tom mluví v minulém čase. Ten (majdanský, kyjevský) huráoptimismus, z veřejnoprávního zpravodajství ČT čpí dodnes.
Ano, v Kyjevě došlo k puči, k moci se skutečně dostala podivná garnitura nikým nezvolených – bizarních vůdců, které spojovala snad jen rusofobie. Tihle noví vládci Ukrajiny, hlupácky odmítli vzít na vědomí, že podstatná část obyvatel východní části země, smýšlí naprosto jinak.
Tu názorovou diferenci se potom, tihle prozápadní „demokrati“, rozhodli řešit jednoduše - vojenským tažením proti svým spoluobčanům.
Odtržení Krymu byla už jen přirozená reakce na tohle šílení. Nelze ovšem ani spravedlivě pominout, jak moc to pasovalo do strategických plánů prezidenta Putina…
Zdeněk Šámal je optimista, je si jistý, že ta jejich Česká televize dokáže vzdorovat všem těm zlovolným útokům.
Televizní krize prý kdysi přivedla na Václavák dvakrát sto tisíc lidí, což přece musí být dostatečné varování pro všechny ty…!
Zvláště pak ředitel zpravodajství by neměl přehánět! Tak zvanou nezávislost ČT, podpořily tehdy sice opravdu davy, ale k těm dvakrát sto tisícům to mělo hodně, hodně daleko.
To ovšem není zase až tolik důležité. Asi mnohem zajímavější by bylo zjištění, kolik z těch tehdejších demonstrantů, by dnes přišlo znovu podpořit ty stávající televizní posly pravdy a lásky…
Nejenom z výsledků všech těch anket týkajících se koncesionářských poplatků a hodnocení veřejnoprávních médií, je zřejmé, by to byl jen zlomek těch, kteří se tak nechali zbláznit před těmi cca patnácti lety…
Neboť, jak známo, chybami se člověk učí!
