Sedláckej hnus fialovej

Takřka pokaždé, když v televizi zahlédnu nějaké sedláky,  či  představitele  zemědělských  spolků  –  těžce naříkají, natahují ruce po  dotacích, odškodněních ... a redaktoři soucitně pokyvují hlavičkami…

Někdy by  měl stát  měl platit za deště – letos  za  sucho! V každém případě   to spotřebitelé  okamžitě   odskáčou  zvýšením cen potravin!

 A nemusí jít ani  o nějakou  katastrofu – úroda obilí  je jen třetí nejhorší  za  poslední  úspěšné  desetiletí a v silech jsou ještě  velké   zásoby z minulých let.

 Letošní  úroda obilovin byla  sice slabší, ale nikterak mimořádně  a naopak se  zase   dařilo  jiným  zemědělským produktům  -  řepce a  sklizeň ovoce je dokonce rekordní.

Zatímco  v případě  obilí se okamžitě mluví o náhradách škod, o zdražování, u  těch letošních úspěšnějších  plodin  panuje  ticho po pěšině. O nějakém  zlevňování,   vracení dotací ani muk!

Vzpomínám  si  na  tyhle české vlastence  -   zemědělce s věčně  nataženým  rukama, když se jim  svého času, na chvilku,  podařilo proniknout  na německý trh. Za podstatně  vyšší výkupní ceny  tam okamžitě  lifrovali mléko v takovém množství, že české mlékárny neměly  z čeho  vyrábět. Některé zkrachovaly , jiné musely mléko draze  dovážet  ze vzdáleného zahraničí.

Tehdy  ovšem i oficiální představitelé  zmíněných  zemědělských spolků mluvili úplně jinak – chytrácky!

Domácí – čeští   spotřebitelé je vůbec nezajímali. Od  namlsaných  sedláků bylo tehdy  slyšet   - " chtěli jste tržní hospodářství, tak tady ho máte!"  : - )

V  rámci Evropské unie  -  svázané  tuny předpisů a dohod  jsou dotace nedotknutelné. Staly se nedílnou součástí evropské politiky ale  pochybuju, že  prospívají   národnímu  hospodářství jednotlivých zemí. Je to takový hnůj. s kterým si  zejména zemědělci  dobře rozumí...