Takřka pokaždé, když v televizi zahlédnu nějaké sedláky, či představitele zemědělských spolků – těžce naříkají, natahují ruce po dotacích, odškodněních ... a redaktoři soucitně pokyvují hlavičkami…
Někdy by měl stát měl platit za deště – letos za sucho! V každém případě to spotřebitelé okamžitě odskáčou zvýšením cen potravin!
A nemusí jít ani o nějakou katastrofu – úroda obilí je jen třetí nejhorší za poslední úspěšné desetiletí a v silech jsou ještě velké zásoby z minulých let.
Letošní úroda obilovin byla sice slabší, ale nikterak mimořádně a naopak se zase dařilo jiným zemědělským produktům - řepce a sklizeň ovoce je dokonce rekordní.
Zatímco v případě obilí se okamžitě mluví o náhradách škod, o zdražování, u těch letošních úspěšnějších plodin panuje ticho po pěšině. O nějakém zlevňování, vracení dotací ani muk!
Vzpomínám si na tyhle české vlastence - zemědělce s věčně nataženým rukama, když se jim svého času, na chvilku, podařilo proniknout na německý trh. Za podstatně vyšší výkupní ceny tam okamžitě lifrovali mléko v takovém množství, že české mlékárny neměly z čeho vyrábět. Některé zkrachovaly , jiné musely mléko draze dovážet ze vzdáleného zahraničí.
Tehdy ovšem i oficiální představitelé zmíněných zemědělských spolků mluvili úplně jinak – chytrácky!
Domácí – čeští spotřebitelé je vůbec nezajímali. Od namlsaných sedláků bylo tehdy slyšet - " chtěli jste tržní hospodářství, tak tady ho máte!" : - )
V rámci Evropské unie - svázané tuny předpisů a dohod jsou dotace nedotknutelné. Staly se nedílnou součástí evropské politiky ale pochybuju, že prospívají národnímu hospodářství jednotlivých zemí. Je to takový hnůj. s kterým si zejména zemědělci dobře rozumí...
