Přiznávám, nebyl jsem mávat...

Už jsem  si postěžoval  kdesi v diskusi, jak je to mizerný, když člověk  hodně pamatuje. Ano, ty dnešní nadšené články  a televizní reportáže o vřelém  přijetí, nerozborném přátelství  -    mi přijdou jako přes kopírák  z tehdejšího  Rudého práva, Československé televize soudruha Zelenky…

Jenom  se poněkud  změnily  firmy a dresy. Hrdinné  vojáky Rudé armády  teď střídají  stateční chlapíci v amerických uniformách. Média a vládní  politici zůstávají stále stejně  servilní…

Budu se opakovat  -  před Listopadem,  bych  se z takového amerického vojenského konvoje asi radostí  podělal. Ještě  před  takovými dvěma lety,  bych také na trase hodiny  postával s americkou vlaječkou…

Dnes mi jsou tyhle manévry – gesta, v tom lepším případě,  šumafuk.  Nejenom kvůli Ukrajině, se s tou novou  americkou politikou, přes veškerou snahu, dobrou vůli a starý sentiment, nedokážu ztotožnit…

Velmi se obávám, že Američani jsou v těchto časech  stejně agresivní a prolhaní, jako byl svého času nenáviděný  Sovětský svaz…

V zájmu  České republiky,  mi tak  nezbývá,  nežli obětavě  doufat, že se fatálně pletu, že jsem opravdu  ten starej blb -  jak mě v těch demokratických  diskusích, někteří   oslovují…