A co na to Maďaři?

Už dlouho jsem na nic s takovým zájmem, napětím  nečekal, jako teď, na ty nadcházející, nedělní maďarské parlamentní volby, tolik připomínající test inteligence …

K Maďarům mám už desítky let vřelý vztah, s kořeny v jejich protikomunistickém povstání, kdy se následně - v tom 56., tak statečně bránili, v beznadějném odporu proti sovětským tankům.

Žiju v přesvědčení, že Maďaři velmi dobře ví, co je to  demokracie, svoboda  -  jak těžce se za ni platí, že to v podstatě nejsou žádní hlupáci, natož pak vyčůránci.

Benzín ani chleba v Česku  levnější  nebude, ale držím palce premiérovi V. Orbánovi, který se aktivně účastnil protikomunistického odboje ale navíc  neustrnul - nežije jen ze starých zásluh.

Tak někdy před deseti lety jsem se, ještě vyznáním liberál, náhodně dostal k jeho projevu, v kterém předvídavě oznamoval úpadek - smrt liberalismu.

To, že se o něco později Orbán dokázal nekompromisně postavit Bruselu a nenechal Maďarsko zahltit migrační vlnou, jen dokládá jeho prozřetelnost a odvahu.

Ale teď  už raději  těm volbám!

Tuto neděli se po volební kampani ve stylu - všichni proti Orbánovi, bude rozhodovat o dalším osudu Maďarska. Pokud strana současného premiéra nezíská nadpoloviční většinu, bude to jeho konec.

Proti Orbánovi se zformovala naprosto nekompatibilní koalice opozičníků – od neosvědčených  socialistů až k neofašistům  z Jobbiku. Tedy něco ještě horšího, nežli je ta, nyní vládnoucí česká pětikoalice.

Vzhledem k těm deklarovaným sympatiím, tak tohle bych tedy Maďarům opravdu nepřál!